28. března 2021

Leonid Nikolajevič Andrejev - Propast (a jiné povídky)

Ruský spisovatel Leonid Nikolajevič Andrejev (1871-1919) je představitelem literárního expresionismu a stejně jako v obrazech Arnolda Böcklina i jeho dílem prostupují ponurá existenciální témata na pomezí života a smrti. Bylo to i tím, že na něj silně zapůsobila pesimistická filozofie Arthura Schopenhauera a nihilismus Friedricha Nietzscheho. 

Andrejevův oduševnělý portrét od Ilji Repina je ze sbírek Treťjakovské galerie v Moskvě. I když jsem tam před dvě a půl roky vyfotografoval víc než 30 Repinových obrazů, tento mezi nimi není (zřejmě nebyl vystaven), proto je převzat ze stránek Wikipedia Commons.    





Andrejev se původně po absolvování studia práv krátce věnoval advokátní praxi, ta ho přivedla k psaní reportáží ze soudních síní do moskevských deníků, poté své zaměření rozšířil o fejetony a recenze a v prvních letech 20. století se již plně soustředil na psaní povídek, které ho nejvíce proslavily, přestože později napsal i několik divadelních her.  

Jeho povídky jsem poprvé četl někdy v 80. letech a divím se, že vůbec mohly vyjít. Pokud autor zrovna nebyl na indexu, o jeho existenci se nemluvilo a ve škole neučilo, protože odsoudil Velkou říjnovou socialistickou revoluci a v stati Zachraňte mimo jiné napsal: „po půldruhém roce vlády bolševiků v Rusku, po záchvatech bolševictví v Německu i v jiných zemích pouze šílenec může nevidět a nechápat v celé šíři ony síly zla a rozvratu, jaký natropili v Evropě tito primitivové, vzbouřivší se proti její kultuře, jejím zákonům a jejímu morálnímu kodexu.“ Tehdy se také názorově zcela rozešel s Maximem Gorkým, kterého předtím považoval za svého přítele a učitele.

V r. 1996 pražské nakladatelství Maťa vydalo výbor Propast a jiné povídky a i když je rozebraný, přes antikvariátní e-shop se mně podařilo jej sehnat a znovu přečíst. 

Povídka Fixní idea (z r. 1902, v originále Мысль, v překladech uváděná také jako Mysl či Rozum) je monologem lékaře, chladně popisujícího, jak si připravoval vraždu svého přítele, protože se nemohl vyrovnat s tím, že žena, která se vysmála jeho citům, se právě za přítele provdala a byla s ním šťastná. Přítel byl právník, ale současně i literárně činný (nápadná shoda s Andrejevem). Lékař z něj vymámil záměry na další díla a protože usoudil, že jde vesměs o bezcenné náměty a lidstvo o žádné literární skvosty nepřijde, rozhodl se vraždu neodkládat. Aby však za ni nemusel pykat, ještě předtím několikrát na veřejnosti sehrál scénu záchvatu šílenství. S psychiatrickým vyšetřením potvrzenou diagnózou šílence na návštěvě přítele před zraky manželky několika údery kovovým těžítkem do hlavy zabije. Před soudem se pak soudní znalci nedokážou shodnout, zda je za čin odpovědný, nebo se jej dopustil v pominutí mysli.  

V povídce V mlze (В тумане, 1902) čtenář nahlédne do života dobře situované rodiny, úspěšný otec, pozorná matka, studující dcera Lili a syn Pavel (17letý). Spolužáci a přátelé Lili občas docházejí na návštěvy a baví se, mezi nimi Káťa, do níž se Pavel zamiloval, ale neodvažuje se své city projevit. Nenaplněnou lásku řeší útěchou u prostitutek a nakazí se tehdy nevyléčitelnou chorobou. V depresích se straní od rodiny, zamyká se v pokoji, všichni se snaží vyzvědět, co se děje, ale Pavel se uzavřel do sebe. Jednou v noci se vytratí z domu a zase skončí u prostitutky, líbá ji a šeptá „Kátěnko,“ to však není jeho láska, ale nehezká žena, z níž je cítit alkohol, při dohadování a zápase Pavel uchopí kuchyňský nůž a z posledních sil ji bodne. A pak ještě několikrát.   

V povídce Mlčení (Молчание, 1900) je stěžejním motivem sebevražda dcery, kterou despotický otec nemůže pochopit, a protože matka dostala mrtvici a ochrnula, nic není schopen zjistit. Obraz dcery, její náhrobní deska i němé oči manželky mu odpovídají jen mlčením.

Propast (Бездна, 1902) začíná vycházkou mladé dvojice, 21letého studenta techniky Němoveckého a o 4 roky mladší gymnazistky Ziny, mají ještě platonický vztah a vykají si. Je pozdě odpoledne, stmívá se a cesta domů je ještě dlouhá. Jsou však zabráni do hovoru a příliš to nevnímají. Krajina se změnila, jdou přes pole plné jam, kde ještě pracují špinavé, sedřené ženy. Zneklidněná dívka se zeptala: 

Víte, kde jsme? Já ne. Já jsem tu poprvé v životě.

Vím. Támhle za tím návrším je město.“ 

Pomohl dívce přeskočit příkop a dotek bělostné ruky a pohled na poodhalenou nožku mu rozbušil srdce. 

Pochopil, že asi zabloudili, ale snažil se nedát to najevo: „Teď projdeme támhle tím lesíkem a za ním už bude brána a město.“ 

Cesta vedla přes paseku, kde u vypité láhve seděli tři muži – chlap s vyholenou bradou, obrovitý tlusťoch a holohlavec s prořídlou zrzavou bradkou, který mladou dvojici hned zhodnotil: „Vyžle, hanba si s ním špinit ruce. Zato slečinka jak cumel, pánbůh nám ji požehnej.“   

Hoch si uvědomil hrozivou situaci a snažil se ji zachránit tím, že se slušně zeptal na cestu k bráně. Obr ho však popadl za rameno a úderem pěsti do hlavy omráčil. Dívka se dala na útěk a za ní se rozběhl holobradý. Obr si to zamířil cestou necestou přes křoví jak medvěd tam, odkud se ozval přidušený výkřik. A zrzkovi, který byl chatrného zdraví a měl pohmožděné koleno, „bylo líto, že nápad s tou holkou měl první on a teď ji dostane poslední.“    

Když mladík přišel k sobě, všude bylo ticho a tma. Zoufale volal Zinočku, zmatené pobíhal kolem, až po rozhrnutí keře jeho „ruka zavadila o nahé tělo, hladké, pružné a studené, ne však mrtvé.

Natáhl ruku jiným směrem, ale kam sáhl, všude nahmatal jenom to nahé ženské tělo, hladké a pružné, které jakoby se pod doteky jeho dlaní pozvolna zahřívalo.

… 

Slečno Zinaido! Proč se to muselo stát?

Ztýrané tělo však neodpovídalo a Němoveckij s nesouvislým blábolením klesl na kolena. Prosil, vyhrožoval, že se zabije, snažil se dívku probudit, tiskl ji k sobě a div ji nedrásal nehty. Zahřáté tělo se mu měkce poddávalo, poslušně reagovalo na každý jeho pohyb.

Dál a dál se vrhal na tělo, které nekladlo odpor, líbal je, plakal, cítil, že se každou chvíli zřítí do jakési temné, hrozivé a svůdné propasti.“     

…     

Přisál se tak pevně k jejím rtům, až pocítil, jak se mu její zuby zaryly do masa, a bolest dravého polibku ho připravila o poslední zbytky zdravého rozumu. Měl pocit, že se dívčiny rty pohnuly. Na zlomek vteřiny oslnil jeho myšlenky žhavý záblesk hrůzy a odhalil před ním černou propast. 

A černá propast ho pohltila.

Příběh hromadného znásilnění mladé dívky třemi pobudy, kterou polomrtvou nakonec zneužil i její ctitel, vyvolal skandál. Sofie Tolstá, manželka spisovatelské ikony Lva Nikolajeviče Tolstého, povídku označila za „první ruskou pornografii“. 

Andrejev v jednom časopise pak zveřejnil jiný závěr, kdy ctitel dívku odvede domů a slíbí ji věčnou lásku, ale už se tam potom neukáže a dívka mu píše zoufalé dopisy. A k tomu se svými přáteli vymýšlel pobouřené reakce veřejnosti, parodující „útlocitnost“ Sofie Tolsté. 

Andrejevovo dílo mělo velký ohlas v USA, kde si vysloužil označení „ruský Edgar Allan Poe“. 

Ovlivnil také Pavla Kohouta, který na námět Andrejevových povídek napsal tři divadelní hry: August, August, august (1967) je inspirován povídkou Ten, který dostává políčky (Тот, кто получает пощечины), Ubohý vrah (1972) výše zmíněnou Fixní ideou, premiéru měl v New Yorku v divadle na Broadwayi, hra Ruleta (1976) vychází z povídky Tma (Тьма) a premiéru měla ve švýcarském Luzernu.  

***

Docela se mně líbí komentáře Mariana Kechlibara a to, že každý svůj text končí hudební tečkou. Podle jeho vzoru sem jedno hudební video vložím – píseň o starém pánovi, který svůj život ukončil skokem z mostu. Se skupinou T4 ji zpívá můj nejoblíbenější rockový hudebník Roman Dragoun (Progres 2, Futurum, T4, His Angels, sólová dráha), tuto píseň však na text Marka Ebena složil kytarista skupiny Stanislav Kubeš.

37 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Nevím přesně, koho myslíš, ale jinak máš určitě pravdu :).

      Smazat
  2. Ano, portrét je oduševnělý, skoro jako živý.
    Bohužel tvorba toho spisovatele šla nějak mimo mne.
    Přiznám se, že typicky ruskou četbu jsem byla nucena číst na zdrávce a tímto pro mne skončilo, potřebovala jsem odmaturovat.
    Projížděla jsem letmo svou rozsáhlou knihovnu a o ruského autora jsem nezakopla.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já naopak mám ruskou literaturu (vážnou hudbu i výtvarné umění) velmi rád. V knihovně mám (a možná na někoho zapomenu) Dostojevského, Čechova (od těchto dvou nejvíc), Gogola, Zoščenka, Bunina, Kuprina, Bulgakova, Pasternaka, Nabokova, Ilfa a Petrova a teď i Andrejeva a jsem rád, že kniha, byť z antikvariátu, je jako nová.
      Jen angažovaný socialistický realismus jsem vynechal.

      Smazat
    2. A zapomněl jsem na Tolstého, od něj mám romány Anna Karenina, Vzkříšení a více než 700stránkový výběr povídek Po plese a jiné prózy.

      Smazat
  3. Je vidět, že představa o tom, co je pornografie, se v čase dost vyvíjí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, podobné to bylo u Milence lady Chatterleyové od D. H. Lawrence, kterého jsem kdysi v samostatném článku také zmiňoval a který byl ve Velké Británii desítky let zakázán, a dnes se divíme, co je k tomu vedlo.

      Smazat
  4. Myslím, že tahle tvorba, soudě z ukázek i popisu, by byla drsná i na mě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Opravdu je, na Propast jsem nezapomněl ani po téměř 40 letech.

      Smazat
  5. Chlap krásnej, tvorba hodně temná. No já tedy taky ruským klasikům nepropadla, nebaví mne. Zkratka je asi taková, že tři sestry melou tři hodiny o tom jak je asi krásně v Moskvě místo toho, aby si koupily lístky a jely tam. A to není nic pro mne....a už vůbec nechápu proč Racek je všude uváděný jako komedie když to je de facto klasická tragédie.....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čechov napsal 4 hry a pobavilo mě, že zmiňuješ zrovna Tři sestry a Racka, mám totiž v literární rubrice Višňový sad a Strýčka Váňu. Sice mám knížečky všech čtyřech her, ale počkám si až na divadelní provedení. Čechovovy hry patří k základům "moderního divadla", a proto jsou divácky náročnější.
      Mně se od něj velmi líbí humoristické povídky a má však i temné, např. Pavilon č. 6.
      Jinak někteří badatelé se snažili dopátrat, zda Čechov nemá české předky, ale bohužel nemá.

      Smazat
  6. Repinův obraz je nádherný. 👍👍 Přiznám se, že Andrejeva a ani jeho dílo neznám. A to přitom ruské klasiky mám ráda. Tak tady mám mezeru ve vzdělání.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já jsem k němu kdysi přišel úplnou náhodou, ale povídka Propast se mně vryla do paměti a teď, ani nevím proč, jsem si na ni vzpomněl a hned jsem pátral, kde by se kniha dala sehnat.

      Repinův obraz je nádherný, nějak mně unikl, vyfotografoval jsem např. známý portrét skladatele Musorgského, Burlaky na Volze, obraz Záporožci píší dopis tureckému sultánovi a mnoho dalších, ale tohoto jsem si nevšiml, anebo ještě spíš tam v tu dobu nebyl.

      Smazat
  7. To je skutečně, byť jaksi podunitxpodle toho převyprávění,ruský E.A.Poe

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dokonce i novodobí autoři hororových povídek se v Andrejevovi vzhlédli.

      Smazat
  8. Podle krátkého náhledu do povídek bych si je určitě ráda přečetla. Zkusím se po knize podívat, ale píšeš, že sehnat ji není jednoduché. Obraz Andrejeva je skvělý. Na střední škole jsem k ruské literatuře musela přičichnout, ale i když to bylo u musu, tak některá díla se četla dobře. Pamatuju na Annu Kareninu, Volnu a mír.....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vojnu a mír jsem četl na střední, neříkám že jsem ji rozuměl..Ale zaujalone, že v rozporu s tím,co jsme se učili v dějepisu,se tam píše, že Moskvu nezapalily Rusové po evakuaci,ale že tato "obrovská vesnice s dřevěnými domy"prostě musela chytnout, když se tam nakvartyrovslo francouzské vojsko

      Smazat
    2. Během ZŠ a SŠ jsem také povinné četbě moc nedal (lépe řečeno skoro nic) a k maturitě jsem se učil jen "výcucy" obsahů děl, ale v dospělosti jsem kupodivu ke klasické literatuře našel vztah. U Tolstého jsem (na rozdíl od Dostojevského) dával přednost povídkám, obsahy jeho velkých románů byly známé, Vojnu a mír jsme viděli i ve výpravném filmu a už se mně pak nechtělo je číst.

      Také mně nebylo moc jasné, proč by chtěli pálit své domy, říká se "pálit mosty", ale tam to má význam, že se zpomalí postup, ale ničit domy nic podobného nepřinese, navíc určitě také museli chtít se do nich vrátit. .

      Smazat
  9. Poohlednu se po té knize.
    A mimochodem - zrovna vyšla reedice Progras II - viz https://www.indies.eu/us/alba/5451/treti-kniha-dzungli-reedice-2021-2lp/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Třetí knihu džunglí mám jako vinylové dvoualbum a dokonce 2krát jako dvojCD (druhá verze se liší bonusy).
      Indies je brněnská firma a jejich prodejnu dobře znám :).

      Smazat
  10. Dobrý deň,chcela by som doplniť Andrejevovu tvorbu - poviedky vyšli u nás v r.1971 ako Rozhovor uprostred noci a 5 poviedok bolo diametrálne odlišných od týchto hororových.Boli poetické,ľudské ale v tom pozitívnejšom smere.Vrele ich doporučujem k prečítaniu aj citlivejším dušiam.Pozdravuje Vaša čitateľka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Marianno, díky za velmi zajímavou informaci, zkusím se po knize zase podívat v antikvariátním e-shopu. Já jsem kdysi knihu Andrejevových četl, ale z ní mně utkvěla právě děsivá Propast. Poetičtější mám spojené s Ivanem Buninem, který v 30. letech získal Nobelovu cenu za literaturu.

      Smazat
  11. Já bych všechny ty internety a zvrhlé povídky zakázala! Sofie Tolstá měla vkus.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Podle internetů bych myslel, že to myslíš ironicky, ale konec zase vypadá vážně.
      Ale rozumím, že zvlášť pro ženy titulní povídka musí být "silný tabák".

      Smazat
  12. Podle popisu dosti drsné, ale asi i dost realistické příběhy. O autorovi jsem ještě neslyšela, ale ráda bych si knihu přečetla. Bohužel jsem se teď dívala do elektronického katalogu své knihovny, a u nás ji nemají...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Někde jsem také četl, že alespoň některé povídky jsou částečně podle skutečnosti. Je to i tím, že spisovatel určitou dobu jako advokát chodil k soudu.

      Smazat
  13. Annu Kareninu, Vojnu a mír , Zločin a trest a další jsem přečetla už jako studentka. Naši měli v knihovně literaturu klasickou nejen ruskou, ale i francouzskou, anglickou, polskou, četla jsem co mi přišlo pod ruku. Ne vše se mi líbilo, zdálo se mi, že je moc lidí nešťastných zbytečně. Dnes dávám přednost "nekrvavým "povídkám, prostě si myslím, že toho zla je ve skutečnosti dost. Ty povídky jsou v tom duchu a asi bych je nevyhledala.♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já docela rád přikupuju další knihy a setkává se to s nepochopením, protože knihovny a police jsou plné a dávám knihy všude možně, kde je kousek místa.
      Já nemám rád válečné romány, přitom jeden takový doma mám - Mladí lvi od Irwina Shawa - a samozřejmě jsem četl Na západní frontě klid (E. M. Remarque). Ale povídky, i hororové, mně nevadí.

      Smazat
  14. Fešák, jako živej! Skoro můj typ! ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslel jsem si, že bude mít úspěch :). Proto také jsem portrét převzal, i když se snažím tomu vyhýbat.

      Smazat
  15. Předsovětskou literaturu, kterou bylo povoleno vyučovat, jsem měla díky učitelce ráda. Vidím ale, že do osnov soc.školství moc nepasoval, tak se o jeho existenci dozvídám až teď. Diky.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bohužel politické zřízení se promítá do cenzury, dřív a myslím i teď, pro změnu v opačném gardu, cokoliv ruského je zavrženíhodné. Ale tím se nijak neřídím.

      Smazat
    2. To je pravda, někdy rozdíl západ vychd, jako by se vytrácel😣

      Smazat
  16. To vypadá opravdu ponuře a skutečně mi trochu připomněl E.A.Poea. Dost morbidní a divím se, že tahle sbírka nevyšla v současné době, nebo v posledních třiceti letech. Nebo že by se uvalilo embargo na ruské spisovatele? To by bylo hodně smutné.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Miloš09 dubna, 2021 19:19
      Myslím si, že v tom bude i ta přiživovaná protiruská nálada. Stačí se podívat, jaká hysterie panuje kolem vakcíny Sputnik V a rozšíření Dukovan o další jaderný blok.

      Smazat
  17. Tak jsem si tu knihu v jednom antikvariátu sehnal. Zítra by mi měla via zásilkovna dorazit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Antikvariáty jsou výborná věc, co není v knihkupectví, vždy v antikvariátním e-shopu najdu.
      A tato kniha má pevné desky, proto je opravdu jak nová.

      Smazat

Aktuální článek

Grand Canyon (z vrtulníku i procházkou po okraji)

Koncem března přišla z daleké Aljašky nečekaná zpráva o úmrtí nejúspěšnějšího českého podnikatele Petra Kellnera při havárii vrtulníku. Neče...

10 nejčastěji zobrazovaných článků