Vrch Montmartre v Paříži je podobnou dominantou města jako Eiffelova věž, bělostná, zdaleka viditelná bazilika Sacré-Cœur (bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova) je jejím protipólem.
Název má dvojí výklad – původně Martova hora (Mont de Mars) podle někdejšího chrámu zasvěceného římskému bohu války Martovi, později Hora mučedníků (Mont des martyrs), protože podle legendy zde byl popraven sv. Diviš, první pařížský biskup.
I když na vrchu je kromě baziliky ještě další kostel se hřbitovem, návštěvníci sem chodí hlavně za zábavou. Na úpatí kopce je bulvár, který mezi stanicemi metra Pigalle a Blanch lemují erotické podniky a vévodí mu kabaret Moulin Rouge (blíže v článku Paříž (2) - od Pigalle k Moulin Rouge), kde byl jak doma Henri de Toulouse-Lautrec a v ulicích hledali inspiraci další členové umělecké bohémy: Camille Pissarro, Maurice Utrillo, Amedeo Modigliani, …
Alespoň dvě ukázky obrazů zmíněných malířů: Moulin Rouge (1892, Národní galerie, Praha) od Toulouse-Lautreca a Rue du Mont-Cenis (1914, Musée de l'Orangerie, Paříž) od Utrilla.
.jpg)
.jpg)
K bazilice Sacré-Cœur odtud není daleko, závěrečný úsek představuje 222 schodů, ale dá se vyjet i lanovkou.
Uvnitř bývalo zakázáno fotografovat a z návštěvy před 14 lety si vzpomínám, že prostor se sedadly pro účastníky bohoslužeb byl oddělen od vstupní části mřížovaným plotem s brankou, přes niž zřízenci pouštěli dál jen zbožně vyhlížející příchozí, fotoaparát na krku prozradil, že asi nebudu tento případ a ukázali mně „červenou kartu“. Dnes tomu (stejně jako v nejvýznamnějších pařížských galeriích) již nikdo nebrání, můžu tedy přidat několik náhledů.
Křivolaké ulice Montmartru jsou plné zahradních restaurací, kaváren a obchůdků se suvenýry, zejména žánrovými obrázky Paříže a reprodukcemi obrazů malířů Pařížské školy.
Samozřejmě nechybí ani kreslíři, kteří zhotovují portréty na počkání, jak to známe i z Karlova mostu.
Pouliční prodejci na Mortmartru se proti dřívějšku do velké míry přeorientovali od suvenýrů Eiffelovky na prodej zámků, kterými jsou všechna zdejší zábradlí obsypána v několika vrstvách.
Schodiště pod bazilikou je oblíbené pouličními hudebníky, následující fotografie (a úplně první) jsou z r. 2008, vzpomínám si, že mladík velmi pěkně zpíval a hrál skladbu Hotel California od skupiny Eagles.
Víc mně sem ale sedí Bon soir mademoiselle Paris Petra Jandy na text Zdeňka Rytíře. V Olympicu ji však výjimečně nezpíval autor hudby, ale tehdejší bubeník skupiny Jan Antonín Pacák, kterému Petr Janda na jeho žádost skladbu k nazpívání přenechal. A Pacák ji pak na koncertu k 20. výročí založení Olympicu jako host připomněl.
S Petrem Jandou je k nalezení provedení z r. 1993.
Mladší generace však píseň nejspíš zná s Petrem Mukem a skupinou Shalom.
A právě na turné v r. 1993 se jedna návštěvnice divila, má-li Olympic zapotřebí hrát píseň od Shalomu :).
,%20Mus%C3%A9e%20d'Orsay,%20Pa%C5%99%C3%AD%C5%BE.jpg)
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Pacákova verze mi přijde nejlepší.
OdpovědětVymazatZámkovávání zábradlí mi přijde úsměvné.
Mně se právě Pacák moc nelíbí, byl vyloženým nezpěvákem, i další skladby, které nazpíval, např. Strýček Jonat(h)an, zní dost amatérsky.
VymazatNa těch zábradlích u baziliky mě udivilo, že nešlo jen o zámky na zábradlích, ale některé zámky byly zaklesnuté do jiných zámků a většinou šlo o celkem tři vrstvy. Pokud to tak bude pokračovat, zábradlí se vyvrátí ze základů :).
Mně připadá nejzdařilejší zpěv v podání Petra Jandy. Je profesionální zpěvák a je to na jeho přednesu písně vidět, tedy slyšet. Jan Pacák působí ztrémovaně. Kritizovat zesnulého je vždycky tak nějak nepatřičné, ale je fakt, že Petr Muk (a nejen v téhle písni) působí zženštile. Navíc zbytečně "obohatil" text o hovorovou češtinu (vopatruj apod.).
OdpovědětVymazatTolik k doplňkové stránce článku. V Paříži jsem nikdy nebyla. Kusým informacím o ní jsem se samozřejmě nevyhnula. Ale nějak jsem si teprve teď ujasnila, že bazilika Sacré-Cœur je i výškovou dominantou. Nevím, jestli bych těch 222 schodů "dala". Ještěže tam postavili tu lanovku :-)
Relativní blízkost baziliky a erotických podniků na bulváru mi přijde poněkud nevkusná. Ovšem demonstruje přirozeně francouzskou svobodymilovnost. Věřící i bohémové jsou tak trochu extrémisté. Tuhle jsem četla na netu: Ale co čekat od Francouzů? Jedí šneky a žabí stehýnka a zapíjejí to starým vínem :-)
Docela s tebou souhlasím, Pacáka mám na třetím místě, Janda s Mukem se dost těžko srovnávají, protože Muk měl lepší hlas a s větším rozsahem, nedělá mu žádný problém vyzpívat vyšší polohu, kde se Janda už trochu přepíná, Olympic je však instrumentálně úplně jiná liga než Shalom. Petra Jandu navíc velmi obdivuji, že do 80 let je stále autorsky aktivní a krásných písní složil snad desítky. Nejvíc se mně ale líbí ty, které zrovna příliš do koncertů nezařazuje, např. On, Ty slzy dávno vpila tráva, Taky jsem se narodil bos, Dávno a z nejstarších Snad jsem to zavinil já. Naopak u Želvy, která nikdy nechybí, bych si nejradši zacpal uši. Jasná zpráva, Osmý den, Okno mý lásky, Slzy tvý mámy jsou také notně obehrané.
Vymazat"vopatruj" si Muk mohl odpustit a jeho kolega nemusel šlapat po lavičce, Petr Janda zase zpívá "tam jsem včéra šel"
Francouzské "delikatesy" jsem nehledal, ani nevím, zda tam někde byly, naštěstí jsou tam i úplně obyčejné samoobsluhy.
Moje první cesta do zahraničí vedla zcela přirozeně do Paříže a zde přímo na Montmartre. Teprve pak přišly na řadu vedlejší cíle, třeba Louvre nebo Eiffelovka :-).
OdpovědětVymazatPaříž, Londýn a Řím (v tomto pořadí) byla trojice měst, které jsme s rodinou navštívili ještě s cestovkou a autobusem, a speciálně cesta do Paříže byla velkým zklamáním, průvodkyně byla bulvárně zaměřená, pořád mluvila o tom, kde se zabila princezna Diana, snad dvě hodiny jsme strávili v jakési parfumerii, kde všechny nutila, aby si tam něco koupili (zřejmě se s prodejci znala a měla domluvenou provizi), pořád se někde čekalo, protože autobus vězel v zácpách, ubytování bylo daleko za městem, ...
VymazatTo nás docela vyléčilo a pak jsme v Paříži byli už jen letecky (a jen s chotí) ve vlastní režii (3krát na 6 nebo 7 dní, teď na 6).
Za čas (tak 4-5 roků) bychom si ji mohli zopakovat, Stravinského fontána je teď rozebraná, Pompidou Centre se bude rekonstruovat od příštího roku, Notre Dame 3 roky po požáru je stále ještě v neutěšeném stavu. Hlavně je ale stále co objevovat.
Červená karta to je jako vyloučení nejen z prohlídky, ale vůbec z návštěvy Paříže.
OdpovědětVymazatTrochu obavy jsme měli, zda se do Francie přes všechna síta dostaneme, protože jsme pro Air France na webu museli vyplňovat speciální formulář, vkládat certifikáty očkování a mluvilo se o tom, že letiště praskají ve švech, někde stávkují zaměstnanci, blíží se nová vlna covidu, ..., ale prošlo vše bez problémů. A Navigo Pass na 5 zón nám pak bez nutnosti kupovat další jízdenky dal svobodu cestovat do širokého okolí (z a na letiště CDG, k zámku Versailles, do moderní okrajové čtvrti La Défense, Boulogneského lesa, ...)
VymazatTak Olympici mi naskočili okamžitě. Mě, narozdíl od komentující č.1 se Pacákův milý a klidný projev líbí k textu víc než přece jen rockerštější projev Jandův. Na cover verze Petra Muka mám svůj názor a není asi zrovna přívětivý...
OdpovědětVymazatUž jsem se k tomu vlastně vyjadřoval u komentářů TlusŤjocha a Axiny, dávám přednost Jandovi. Muk měl však výborný hlas a cover verzím uměl vdechnout něco navíc, příkladem je i Stín katedrál, který převzal z repertoáru Václava Neckáře.
VymazatJo, hlas měl Muk pěkný, o tom žádná, nicméně mě ty jeho covery moc nenadchly, ani Stín katedrál, ani Zrcadlo ani Paříž. Raději jsem měla jeho původní tvorbu. Náhodou, Strýček Jonatán je perfektní v podání Pacáka! Jo, byl bubeník a ne zpěvák, ale do doby kdy ty písničky vznikaly se jeho neškolený, ale příjemný hlas hodil.
VymazatPacák byl asi nejlepší jako malíř. Na postu bubeníka byl nevýrazný, proti Milanu Peroutkovi, který se bohužel nešťastně zabil při pádu na schodech, se jeho hra nedá srovnat. Peroutkův náhradník Martin Vajgl je také výborný.
VymazatMoc hezký článek i fotografie a pro mě vzpomínky na návštěvu Paříže v roce 1993, kdy jsem tam byla na zájezdu s kolegyněmi z práce. Večerní procházka kolem osvícené baziliky Sacré-Coeur, cesta přes Montmartre i kolem Moulin Rouge...to byl opravdu zážitek. Na zámečky na zábradlí si nepamatuji. Asi to tehdy ještě nebyla taková móda jako je to teď. Nádherná byla tehdy i plavba po Seině, kdy jsme viděli spoustu dalších nádherných staveb. Zbyla mi leporela, na zdech mám zarámované grafické listy a mám hezké vzpomínky...Od té doby už jsem nikde v zahraničí moc nebyla. Ale nevadí. Přeji krásné a pohodové dny.
OdpovědětVymazatPlavbu po Seině jsme také jednou absolvovali a přitom u jednoho mostu viděli sochu Svobody, pak jsem zapomněl, kde to bylo, ale letos jsme ji náhodou viděli z okna vlaku linky C do La Défense a už si budu pamatovat, že je u Avenue du President Kennedy.
VymazatMladší syn má v pokoji zarámovaný velký obraz panoramatu Paříže, myslím, že to koupil někde v Hornbachu či Bauhausu, ale vím, že existují firmy, které dovedou fotografii ve zvětšeném formátu přenést na plátno, jeden čas jsem s tím koketoval, hodila by se na letní chalupu, ale v covidových omezením to pak bylo bezpředmětné, zatím stejně nevím, co bych vybral, a jestli vůbec rozlišení fotek (většinou z mobilu) by to "uneslo".
Miloši, syn pracuje ve Fomei a mám na plátně fotografie vnoučat. Až přijede, zeptám se ho, kde to dělal. Věnuje se fotografování již přes třicet let, sbírá staré fotoaparáty a věnuje se i černobílé fotografii a focení původní metodou na desky.
VymazatFotky na plátno ti udělají i v každé tiskárně, Happy Fotu, v Rajčeti, ve Fotolabu..... všude kde se zabývají fotkami, fotoknihami a vším na co se fotky dají natisknout. Já mám v úmyslu nechat si udělat nějakou z toho profifocení které jsem absolvovala....
VymazatJarko a Vendy, díky za informace, zkusím je využít.
VymazatKrasne midto..Bohuzel vzpominam na to, kak pri zajezdu do Parize tam kolrgovi ukradli ledvinku se vsemi doklady, nejak prerizli pas..Dnes uz ledcinky nejsou. V mode..
OdpovědětVymazatProti krádežím tohoto druhu jsme byli varování v Itálii. Tehdy jsem si v Miláně koupil peněženku na krk a nosil ji pod oblečením :).
VymazatTak tady jsem kupovala pro svého mladšíhi synka mikinu I love Paris, za to,jak ve svých osmi letech absolvoval s matkou všechno, co chtéla vidět. Jeho šťastný výraz si pamatuji dodnes. Mikinu má schovanou na památku.
OdpovědětVymazatMyslím, že v tom nápisu byl i znak srdce, ne? :)
VymazatAno, přesně
VymazatDíky za další krásný virtuální výlet. Obraz od Utrilla mě naprosto uchvátil.
OdpovědětVymazatUtrillovy obrazy se mně svou atmosférou osamění velmi líbí a už nějakou dobu je "sbírám", ale bohužel na přehledový článek jich je zatím dost málo. Zajímavý byl však i jeho život.
Vymazat