14. května 2023

Claude Monet - otec impresionismu a iniciátor abstraktního umění

Claude Monet (1840-1926) tomu, že se stal malířem, vděčí Eugènovi Boudinovi (1824-1898), s nímž se seznámil v Le Havru, kam se jeho rodiče přestěhovali z Paříže. Boudin maloval krajinné scenérie přímo v přírodě, v plenéru (en plein air), podobně jako malíři barbizonské školy (Theodore Rousseau, Millet, Daubigny, …). To s sebou přinášelo výzvu zachytit světelně atmosférické jevy na obloze. V tom Moneta ovlivnil i v Normandii žijící holandský malíř Johan Barthold Jongkind (1819-1891).        

Protože Monet se dožil vysokého věku a byl velmi plodným malířem, z různých galerií mám od něj již 123 fotografií jeho děl, nepoužiji všechny a často je budu sdružovat do koláží, v textu také 2 pařížské galerie, odkud jich je nejvíc – Musée Marmottan Monet a Musée de l'Orangerie (organizačně patří pod Musée d’Orsay) – budu uvádět zkráceně Marmottan a l'Orangerie. 

Do raného období patří Terasy v Sainte Adresse (1867, Metropolitan Museum of Art, New York), hýřící barvami pestrých květů a ve větru se třepotajících vlajek. Sedící muž, pozorující moře, je Monetův otec. Monet zde na normandském pobřeží pobýval u své tety.   



V této době Moneta trápily finanční nesnáze a před věřiteli se snažil uniknout stěhováním, v r. 1868 se s rodinou ocitl bez střechy nad hlavou a v tíživé situaci se pokusil o sebevraždu. Z nejhoršího mu pomohl jeden z jeho obdivovatelů a finančně jej také podpořil jeho přítel, malíř Jean-Frédéric Bazille (1841-1870) ze statkářské rodiny, jehož nadějnou uměleckou kariéru utnulo ve 29 letech smrtelné zranění v prusko-francouzské válce.    

Éra figurativních maleb byla u Moneta poměrně krátká. S manželkou Camille je znázorněn na obraze Camille Monet(ová) na zahradní lavičce (1873, Metropolitan Museum of Art, New York) a v koláži jsou jejich synové Jean (Marmottan, 1880) a Michel (Marmottan, 1880). 




Na obraze Oběd v zahradě (1873, l'Orangerie) jsou postavy podružné a Dámy v květinách (1875, Národní galerie, Praha) se v bujné vegetaci úplně ztrácejí.




V 70. letech 19. století se Monet stal vůdčí osobností skupiny malířů a na rozdíl od Édouarda Maneta, který přes trpké zkušenosti a skandály spojené s obrazy Snídaně v trávě a Olympia se stále snažil prorazit na oficiálních výstavách Salonu, Monet v r. 1874 uspořádal výstavu nezávislou na akademických kruzích. Setkala se však s nepochopením a posměchem, kritik umění Louis Leroy vystavující malíře podle Monetova obrazu Impression, soleil levant (Imprese, východ slunce)  z r. 1872 výsměšně označil jako impresionisty, malíře pouhých dojmů, čímž jim nechtěně vymyslel název, který jen o několik let později získal všeobecné uznání nového moderního směru a postupně se stal i komerčně úspěšným u obchodníků s uměním (s výjimkou Vincenta van Gogha, který se toho nedožil).  

Jeden kolega, který Muséé Marmottan Monet navštívil před asi 15 lety, líčil, jak důkladná byla ostraha u obrazu Imprese, východ slunce, vyfotografovat ho bylo nemožné, kdo by se o to pokusil, musel by fotografie přinejmenším smazat, možná by ho z Francie rovnou vyhostili. Naštěstí loni se již ve všech pařížských galeriích mohlo fotografovat bez omezení, a můžu tak toto slavné dílo reprodukovat.       



Impresionisté se lišili od krajinářů barbizonské školy tím, že opustili náznaky šerosvitu a tmavých barev černé, hnědé a šedé, barvy na paletě nemíchali, ale nanášeli na plátno v oddělených skvrnách. Ty se pak v odstupu od obrazu na sítnici oka propojily v souvislý celek. Navázali tak na Isaaca Newtona, který sluneční paprsek přes skleněný hranol rozložil na 7 barev světelného spektra (červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigovou (temně modrou) a fialovou), čímž dokázal, že světlo je směsicí všech barev. 

K impresionistické klasice patří také Vlčí máky (1873, Musée d'Orsay, Paříž).



Kvetoucí parky, sady a louky jsou ve třech kolážích, zahrnujících obrazy: Krajina, park Monceau (1876, Metropolitan Museum of Art, New York), Jaro (Ovocné stromy v květu) (1873, Metropolitan Museum of Art, New York), Růžové keře v zahradě Montgeron (1876, l'Orangerie), Jezírko v Montgeronu (1876, l'Orangerie); Ulička v makových polích, Ile Saint-Martin (1880, Metropolitan Museum of Art, New York), Švestkové stromy v květu (1879, Hungarian National Gallery, Budapešť), Cesta Chally lesem Fontaineblaeu (1865, Ordrupgaard, Kodaň), Citronový háj v Bordigheře (1884, Ny Carlsberg Glyptotek, Kodaň); Kvetoucí sad (1879, Národní galerie, Praha), Zahrada v Giverny (1922-1926, Marmottan) a 2krát Japonský most (1918-1924, Marmottan). 











Obrazy japonského mostu v předchozí koláži z pozdního období malíře jsou těžko rozpoznatelné, ale tento motiv maloval opakovaně a v časnějších verzích je zřetelný, jak je patrné dále u obrazů Leknínové jezírko, zelená harmonie (1899, l'Orangerie), Leknínové jezírko, růžová harmonie (1900, l'Orangerie) a Jezírko s lekníny (1899, National Gallery, Londýn). 



Tíživé období se uživit a několikeré stěhování vyvrcholilo smrtí manželky Camille v r. 1879 na následky těžkého porodu druhého syna. Impresionismus však již překonával období posměchu, kdy se na obrazy v tomto stylu nahlíželo jako na nedokončené a Monetova finanční situace se postupně natolik zlepšila, že si mohl pronajmout dům s velkou zahradou a později jej i odkoupit. A také se podruhé oženil.     

Při pobytu v Normandii často maloval mohutné a členité pobřežní skály a útesy, místo širšího záběru přírodní scenérie se však většinou zaměřoval na detail. Na prvním snímku je Poklidné počasí ve Fécampu (1881, Kunstmuseum, Basilej) a v následujících kolážích Skály Belle-Ile (Pyramidy v Port-Cotonu) (1886, Puškinovo muzeum, Moskva), Pláž a Falaise d'Amont (1882, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Skalní jehla a brána d'Aval (1884, Kunstmuseum, Basilej), Stíny na moři. Útesy v Pourville (1882, Ny Carlsberg Glyptotek, Kodaň); Skalní jehla při pohledu přes bránu d'Aumont (1885 l'Orangerie), Útes u Sainte-Adresse (1881, Ordrupgaard, Kodaň), Chata na útesech u Varangeville (1896, Ny Carlsberg Glyptotek, Kodaň) a Útesy u Etretatu (1886, l'Orangerie). 






A k mořím a vodním tokům patří lodě a čluny. Na prvních dvou fotografiích jsou obrazy Mořská krajina, lodní doprava za svitu Měsíce (1864, National Gallery of Scotland, Edinburgh) a Pláž u Etretatu (1883, Musée d'Orsay, Paříž), v kolážích pak Vlnolam v Trouville, odliv (1870, Szépművészeti Múzeum, Budapešť), Lodě v přístavu (1873, National Gallery of Scotland, Edinburgh), Zelená vlna (1867, Metropolitan Museum of Art, New York), Tři rybářské čluny (1886, Szépművészeti Múzeum, Budapešť); Povodí Argenteuil s plachetnicí (1874, National Gallery of Ireland, Dublin), Bárka (1887, l'Orangerie), Seina v Rouenu (1872, Ermitáž, Petrohrad) a Nábřeží Grand Quai v Havru (1874, Ermitáž, Petrohrad).







K Monetovým námětům patřily i zasněžené scenérie. Znázorňují je obrazy Sněžná scenérie v Argenteuil (1875, National Gallery, Londýn), Zasněžený Boulevard de Pontoise v Argenteuil (1875, Kunstmuseum, Basilej) a v koláži Přecházení ledu (1882, Kunstmuseum, Bern), Norsko, červené domky v Bjornegaardu (1895, Marmottan) a Norská krajina, modré domky (1895, Marmottan). 




Po vzoru Cézanna občas namaloval i zátiší, v ukázce jsou Sklenice s broskvemi (1866, Albertinum, Galerie Neue Meister, Drážďany) a Hrušky a hrozny (1880, Kunsthalle, Hamburk). 


Od poloviny 70. let Monetova rodina žila ve Vétheuil, odkud jsou následující obrazy: Kostel ve Vétheuil (1878, National Gallery of Scotland, Edinburgh), Krajina u Vetheuil (1879, Musée d'Orsay, Paříž) a Pohled na Vétheuil (1881, Albertina, Vídeň).



V následující čtveřici jsou Větrný mlýn a lodě u Zaandamu (1871, Ny Carlsberg Glyptotek, Kodaň), Hora Kolsaas v Norsku (1895, Marmottan), Vily v Bordigheře (1884, l'Orangerie) a Břehy Seiny, Lavacourt (1878, Albertinum, Galerie Neue Meister, Drážďany). 



Od 80. let 19. století Monet začal malovat série obrazů s týmž námětem, ale v různých denních dobách. Měl rozpracováno několik obrazů a podle toho, jak se měnilo osvětlení, přecházel od jednoho k druhému. Plně se na zaměřil od 90. let, kdy už dosáhl všeobecného uznání. 

Ze sérií jsou nejznámější mnohonásobné malování londýnských mostů, katedrály v Rouenu, japonského mostu (uvedeného výše), stohů, topolů, povodní a hlavně leknínů.    

Mlžné scenérie Londýna byly Monetovi vděčným námětem pro zachycení atmosférických jevů. Na dalším snímcích je Temže pod Westminsterem (1871, National Gallery, Londýn) a v kolážích 4krát Waterloo Bridge (1902, Kunsthalle, Hamburk; 1903, Ordrupgaard, Kodaň; 1904, Kunstmuseum, Basilej; 1903, Kunstmuseum, Bern) a na konci Charing Cross Bridge (1899, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid).




Rouenská katedrála následuje v pěti pohledech: Portál katedrály ráno (1894, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen), Portál katedrály ve slunečním světle (1894, Metropolitní muzeum umění, New York); Katedrála v poledne, Katedrála při západu Slunce (oba 1894, Puškinovo muzeum, Moskva) a Efekty slunečního světla na konci dne (1892, Marmottan). 




Ze sérií topolů a povodní alespoň dvě ukázky: Topoly u řeky Epte (1891, National Gallery of Scotland, Edinburgh) a Záplavové vody (1896, National Gallery, Londýn).




R. 1890 si Monet koupil dům v Giverny a nechal vybudovat vodní zahradu s lekníny. K tomu zaměstnával několik zahradníků, fotografie malíře v Musée Marmottan Monet ukazuje, jak si své dílo zálibně prohlíží.


Po r. 1900 se malíři zhoršoval zrak, a proto již nevycházel malovat do přírody, zůstával doma a soustředil se převážně na malbu leknínů, pokojových a zahradních květin. Od r. 1910 jeho cílem bylo vytvořit oválný interiér, vyplněný obrazy leknínů. Namaloval 12 velkých pláten podélného formátu, která byla instalována ve dvou sálech Musée de l'Orangerie v Paříži a podle André Massona představují „Sixtinskou kapli impresionismu“.    




Vzhledem k velkým rozměrům se do záběru vejdou jen z většího odstupu, kdy pak nevyniknou detaily. Proto ještě několik menších provedení z jiných galerií: Jezírko s lekníny, zelené odlesky (1920-1926, Kunsthaus, Curych), Lekníny (1914-1917, Marmottan) a Jezírko s lekníny (1917-1919, Albertina, Vídeň). 





Ukázky obrazů květin jsou v koláži: Záhon chryzantém (1897, Kunstmuseum, Basilej), Irisy (1914-1917, National Gallery, Londýn), Kalokvěty (1914-1917, Marmottan), Denivka (1914-1917, Marmottan) a Dům mezi růžemi (1925, Albertina, Vídeň). 



Přestože Claude Monet s Augustem Renoirem, Camillem Pissarrem a Alfredem Sisleym patřil k nejryzejším impresionistům, zatímco Vincent van Gogh, Paul Gauguin, Paul Cézanne a Georges Seurat se mu vzdálili a jsou považováni za postimpresionisty (van Gogh navíc položil základy expresionismu a Seurat přišel s vlastním stylem pointilismem), byl to nakonec Monet, kdo inicioval abstraktní umění. Jeho styl se začátkem 20. století rozvolňoval, a protože již dávno nemaloval osoby, přírodní scenérie se stávaly stále nečitelnějšími.     

Monetův obraz Kupky sena (1891, National Gallery of Scotland, Edinburgh) na výstavě francouzských impresionistů v Moskvě zaujal Vasilije Kandinského (1866-1944) tím, že nebyl schopen rozpoznat, co obraz znázorňuje. To ho inspirovalo k namalování prvního abstraktního obrazu. A velmi brzy se za ním vydali další, mezi nimi František Kupka a francouzský malíř Robert Delaunay. 




30 komentářů:

  1. myslím že u Moneta bych se těžko rozhodovala mezi těmi obrazy které se mi líbí. To že tak miloval lekníny mne nepřekvapuje. Mají v sobě cosi tajemného, mystického a velmi přitažlivého. Když mi vloni kvetl ten můj, nemohla jsem se ho nabažit a pořád jsem se musela na něj chodit dívat. Co se týče pocitu z neúspěchu s výstavou, začínám se bát že dopadnu stejně. Dokopala jsem se k tomu, že budu mít tady ve Třebové takovou menší, necelých 30 fotek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotek jeho obrazů s lekníny mám celkem 30, úplně jim propadl a vůbec se tomu nedivím, v lese, kam z naší čtvrti chodíme na procházky, je jezírko, kde lekníny také jsou, a nikdy je nevynecháme, i když je to trochu zacházka.
      S výstavou ti přeji úspěch, fotíš skvěle a to musí každý ocenit.

      Vymazat
    2. Děkuju moc za pochvalu.

      Vymazat
  2. Pekny vyber obrazu....Pri zajezdu do Normandie jsme se na zpatecni ceste stavily v domu Moneta v Giverny, zajimave jak obrazy, tak zahrada....Je zajimave, ze ackoli nyni se mi ty obrazy libi, na skole, kdyz nam cestinarka promitala obrazy impresionistu na diacich, tezka otrava...Pak jsem byl zkousen, Renoir, Sysley, Monet dostal jsem za ctyri a nesnasel to jeste vice...Take nevim, proc se to probirslo v cestine...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obrazy impresionistů patří k mým nejmilejším, přišel jsem k tomu až v dospělém věku, ve škole bych asi také nezazářil :).
      Zajímavé ale je, jak rozlišitelní jsou umělci tohoto směru, Renoir je úplně něco jiného než Monet nebo Pissarro. Postupně bych chtěl představit všechny, nejsložitější je vybrat soubor obrazů, protože jich mám od každého desítky.

      Vymazat
  3. Východ slunce je báječný obraz. Blíží se fotografii. Impresionismus mám rád velice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Impresionisty společně se surrealisty mám ze všech malířských směrů nejraději, těm druhým jsem se už věnoval docela dost, z nejvýznamnějších ještě dlužím Magritta, teď bych chtěl už dát přednost impresionistům a zmínit i starší směry (baroko, rokoko, romantismus, klasicismus, realismus), které jsem zatím dost opomíjel.
      V čem mám ale dosud nejasno, je, jak psát Slunce, planeta by se měla psát s velkým "S" a když se řekne východ Slunce/slunce, myslí se tím planeta, anebo sluneční svit, který ozáří oblohu?

      Vymazat
    2. Prokristapána! Miloši, slunce za planetu považovali jen astrologové. Slunce je hvězda, ne planeta.
      Mluvíme-li o Slunci, máme tím na mysli tento objekt v kontextu s astronomií. Jde o součást naší rodné galaxie, tj. Mléčné dráhy.
      Mluvíme-li o slunci, máme tím na mysli
      buď a) ten samý objekt, ale pohlížíme na něj "civilně". Jako na zdroj světla, tepla, jako na nedílnou součást našeho života
      nebo b) jakoukoliv hvězdu ve vesmíru, tj. i mimo naši galaxii. Mimochodem, tady jen ten samý "problém": "Galaxie" s velkým "G" je jednom jedna, ona zmíněná Mléčná dráha.
      Galaxie s malým "g" je jakákoliv galaxie ve vesmíru. Poznámka: napadá mne, že mléčná dráha by mohla být dráha, po které teče mléko, zatímco Mléčná dráha je - jak už jsem zmínila - naše rodná galaxie :-) Prostě - velké písmeno označuje prioritní postavení. Jakéhokoliv muže z civilizovaného světa můžeme označit za pána. Ale jenom Boha označují věřící za svého Pána. Obdobně: Bůh je jen jeden (v monoteistických náboženstvích), bohů však může být více (v polyteistických náboženstvích).
      zdraví Axina, která je taky jenom jedna ;-)

      Vymazat
    3. A teď mně, Axino, řekni, zda psát "východ Slunce", nebo "východ slunce". V souvislosti s obrazem to vidím takřka všude s malým "s", mně tam daleko víc sedí "S", protože jde o naši životodárnou hvězdu, když tedy ne planetu :).

      Vymazat
    4. Východ slunce :-) Neodvoláváš se na slunce z vědeckého (astronomického, fyzikálního a pod.) hlediska, ale "civilně". Ještě snad jedna pomůcka: Když by v textu bylo třeba rozlišovat mezi Sluncem (naší hvězdou) a nějakým jiným sluncem (hvězdou kdekoli ve vesmíru), je třeba použít pro naše slunce označení Slunce. Pokud je zřejmé, že jde o naše slunce, stačí "slunce". Pokud bys třeba pro daný obraz použil označení "Východ Slunce", zavánělo by to negramotným překladem textu z němčiny či angličtiny, kde se podstatná jména píší s velkým počátečním písmenem.

      Vymazat
    5. Dám na tebe a s těžkým srdcem jsem to opravil na malé "s", jak se to všude uvádí. Pro mě však Slunce bylo vždy s velkým "S". Ani jsem nevěděl, že i jiné hvězdy mají nárok na označení slunce.

      Vymazat
    6. Ještě jedno, poslední info k problému slunce x Slunce. Vím, že je to s ohledem na článek podružnost.
      https://www.mojecestina.cz/article/2008091306-velka-pismena-vesmir-a-nebe

      Vymazat
    7. Díky i za toto vysvětlení, mám sice adresář na některé zapeklitosti naší mateřštiny, ale tento problém jsem tam ještě zahrnutý neměl. Slunce je mně trochu líto, zatímco Mars nebo Venuše jsou vždy s velkým písmenem, u Slunce jej světlo a teplo degraduje na malé "s" :).
      Přitom východ slunce bych mohl chápat i jako objevení se hvězdy na nebi.

      Vymazat
  4. Málem jsem zapomněla reagovat na hlavní téma článku. Mimochodem velmi bohatého, propracovaného, bohatě dokumentovaného původními fotografiemi.
    Před lety jsem dala na svůj blog (a na youtube) video "Monetova zahrada v Giverny". Vytvořila jsem ho ze zaslané prezentace. Původní hudbu (přiléhavou a kultivovanou) strážci autorských práv na YT odmítli akceptovat. Takže v komentářích k videu lze najít (právem), že ten náhradní hudební doprovod leze na nervy. Co naděláme...
    https://www.axina.cz/blog/2-1-krasy-prirody/155-monetova-zahrada-v-giverny.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za odkaz, video a celý tvůj text jsou vynikající. Na tvůj článek jsem si vzpomněl i v v souvislosti s informací, že Monet zaměstnával 6 zahradníků. Ale neodvážil jsem ji do textu dát, protože nikde jinde jsem tento počet neviděl, a to mám o Monetovi i knihu od Ivo Krska, kterou jsem si pro účel článku nejdříve celou přečetl.

      Vymazat
    2. Třeba tady je v článku zmiňováno šest zahradníků:
      https://www.idnes.cz/hobby/zahrada/zahrady-clauda-moneta-jako-ziva-inspirace-pro-romanticke-zahradkare.A110603_104844_hobby-zahrada_mce
      Ale máš pravdu, dokázané to exaktně není. Kdybych někdy narazila na citaci "šesti zahradníků" z důvěryhodného zdroje, dám vědět :-)

      Vymazat
    3. Díky moc za odkaz na pěkný článek, hned si ho zkopíruji. Počet zahradníků bych zatím nechal nekonkrétně.

      Vymazat
  5. Miloši, úžasný článek, navíc precizně zpracovaný.👍👍👍 Impresionisty mám ráda.
    Jen jsem tak přemýšlela nad tím, jak by se před spoustou let takovýto článek hodil mé dceři, která studovala výtvarnou školu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výtvarná škola by byl můj sen, ale to bych musel umět malovat. Docela by mě také bavilo studovat dějiny umění, to si na stará kolena dopřává Michal Horáček. Já se spokojím s amatérským zájmem, když už má vzdělávací kariéra šla úplně jiným směrem.

      Vymazat
  6. Většina obrazů se mi líbí, díky za další skvělou exkurzi!

    OdpovědětVymazat
  7. S impresionismem jsem se setkala poprvé za totáče na Pražském hradě. Od té doby mám pro ně slabost

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Národní galerie má pěkný soubor obrazů impresionistů, získaný z Kramářovy sbírky. Kdysi ji vystavovali v Šternberském paláci u Pražského hradu, dnes je ve Veletržním paláci v jiné části Prahy. Z 80. let, kdy byl ředitelem Jiří Kotalík, se v Praze konala celá řada krásných výstav, co si vybavuji, je výstava impresionistů z francouzských muzeí, další se věnovala modernímu umění z Guggenheimova muzea, pak výstava děl pěti století ze sbírky Armanda Hammera.

      Vymazat
  8. Kdyby si Louis Leroy své výsměšné "impresionisty" nechal zapsat jako ochrannou značku, byl by z něj boháč :-). Děkuji za informačně mimořádně obsažný článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě by dědictvím udělal radost i svým pozůstalým :).

      Vymazat
  9. Většinu těch obrazů jsem vůbec neznala, děkuju za rozšíření obzorů.

    OdpovědětVymazat
  10. Zajímavý článek, krásně napsaný. Kdysi vycházel časopis Nejlepší světoví malíři a začínal právě impresionisty. První číslo bylo věnováno Vincentu van Goghovi. Odebírala jsem je hodně dlouho. Nakonec si je vzala vnučka, která je potřebovala ke studiu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento časopis mně jakousi záhadou unikl. Co jsem ale velmi rád kupoval, byly knihy z edice Malá galerie, kterou vydával Odeon. Knihy mají kolem 100 stránek a je v nich vždy nejméně 40 reprodukcí obrazů. Mám jich kolem 40 a mezi nimi i Vincenta van Gogha, o něm navíc i dva životopisné romány: Žízeň po životě od Irvinga Stonea a Život Vincenta van Gogha od Henriho Perruchota. Protože jeho dílo znám velmi dobře a mám i hodně fotografií, mohl jsem o něm sepsat i vlastní článek do rubriky Výtvarné umění.

      Vymazat
  11. Miloš, neumím si představit, jakou práci takový článek dá, jen přečíst jej je docela výkon, vracím se poněkolikáté :-)

    Impresionismus na mě působí tak svěže. Osobně se mi nejvíc líbí hned ten první obraz. A ta velká plátna jsou vskutku impozantní.

    nominek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento byl skutečně pracný, dlouho jsem ho odkládal. První obraz se mně také velice líbí, proto jsem ho zařadil do "perexu".

      Vymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)