Jacopo Bassano (a jeho synové Francesco a Leandro) - malíři stád a domácího zvířectva

V polovině minulého tisíciletí v malířství převažovaly obrazy s náboženskou tematikou, někteří umělci ale, a zvláště ti spojení s Benátkami (Giorgione, Tizian, Veronese a Tintoretto), dávali přednost řecké mytologii a portrétům, avšak našli se i takoví, kteří místo vznešených příběhů se našli v zobrazování života prostého lidu, v holandském malířství např. Pieter Bruegel starší a jeho rodinní následovníci, Jacob Jordaens a Jan Steen. Charakteristickým rysem jejich děl je velký počet postav, které se veselí, hodují, ale i škorpí a perou. 

Umělce s lidovými náměty najdeme i mezi benátskými malíři, jejich hlavním představitelem byl Jacopo Bassano (1510-1592). Proti holandským malířům se lišil v tom, že často maloval pastevce a jejich stáda. Příkladem jsou obrazy Uctívání pastýřů (1553-1554, Galleria Borghese, Řím) a Spící pastýř (1568, Szépművészeti Múzeum, Budapešť).

Bassano byl také oblíbený zobrazováním nočních scén, které prosvětloval z vnějšího zdroje, technikou, která se později výrazně objevila v obrazech Caravaggia a Vermeera. Patrné je to na obraze Zvěstování pastýřům (1575, Národní galerie, Praha).   

I když v duchu doby maloval i biblické náměty, pojímal je jako venkovské žánrové scény, do obrazů vždy přidal nějaká zvířata, která tam někdy jsou důležitější než biblické postavy. Poslední večeře (1546, Galleria Borghese, Řím) dokládá Bassanův zájem o manýrismus (přechodový stupeň mezi renesancí a barokem), charakteristický výraznými gesty postav, která vytvářejí aktivní kompozici vedoucí oko diváka po všech detailech díla. V popředí se choulí pes a v pravém dolním rohu kočka.

Na obraze Cesta na Kalvárii (1552, Szépművészeti Múzeum, Budapešť), tedy na kopec Golgota v Jeruzalémě, kam vedli Krista, aby jej na vrcholu ukřižovali, Bassano vytvořil dramatickou scénu, Kristus se otáčí k ženě, která se jej snaží zahalit do závoje, vojáci popohánějí dav, jeden z nich bičuje polonahého muže (zřejmě zločince, který má být ukřižován společně s Kristem) a k postupu pomáhá i dvojice koní. 

Mojžíš podle Bible vyvedl Izraelity z egyptského otroctví, přitom Boha prosil o zázraky, po jednom z nich se zvednutím Mojžíšovy hole rozestoupilo moře a když jej přešli, po dalším pokynu se zase spojilo a zaplavilo faraónovo vojsko, které je pronásledovalo. Při jiném zázraku ze skály vytryskla pitná voda, ten je také námětem Bassanova obrazu Mojžíš udeřil do skály a vytryskla z ní voda (1565, Kunsthistorisches Museum, Vídeň), kde je vidět, jak všichni vodu nabrali do nádob a sudů. 

Rajská zahrada (1570-1573, Galleria Doria Pamphilj, Řím) zobrazuje Adama, jak se sklání k Evě, což by mohlo být náznakem prvotního hříchu, a neméně důležitou součástí scény jsou zvířata – koza, kohout, králík, jehňata, páv a nad nimi ptáci. 

Biblickým příběhem je i podobenství o marnotratném synovi. Pojednává o muži, který měl dva syny, mladší otce požádal o svůj podíl na majetku a odešel do světa. Tam však vše brzy prohýřil a ani přijetí práce pasáčka vepřů ho nedokázalo nasytit, a tak se rozhodl vrátit domů, že otci bude sloužit jako nádeník. Když ho otec zbědovaného spatřil, s radostí ho objal. Nejznámějším malířským zpracováním je Rembrandtův obraz Návrat marnotratného syna (1669) z Ermitáže v Petrohradu z posledního roku umělcova života. Bassanův Návrat marnotratného syna (1575-1577, Galleria Doria Pamphilj, Řím) tuto scénu zobrazuje okrajově vlevo, hlavním je zabijačka vykrmeného telete, kterou otec z radosti ze shledání se ztraceným synem služebníkům nařídil.  

Pro malíře, kteří malují zvířata, nemůže být vděčnější téma než Noe a jeho archa. Podle biblického příběhu se Bůh rozzlobil na veškeré tvorstvo pro jeho špatnost a zkaženost a rozhodl se jej vyhladit, jen spravedlivý Noe byl od jeho hněvu uchráněn. Bůh mu nařídil, aby postavil velké plavidlo (archu) a na něj vzal svou manželku, tři syny a jejich ženy a k tomu ze všech živočišných druhů po jednom páru (u některých druhů i více). Pak na Zemi seslal potopu a vše ostatní zahubil. Noe jako výraz vděčnosti za záchranu v arše postavil oltář a Bohu přinesl zvířecí oběť.  Obrazy Jacopa Bassana na zmíněná témata uchovává Arcidiecézní muzeum na Arcibiskupském zámku v Kroměříži, všechny jsou z rozpětí let 1578-1579: Stavba Noemovy archy, Zvířata vstupují do Noemovy archy, Potopa a Noemova oběť.

Zbývající tři obrazy Jacopa Bassana vystavuje Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Jsou věnovány ročním obdobím: Jaro (1570-1575), Léto (1576) a Podzim (1570-1575).

Jacopo Bassano měl sedm dětí a čtyři z nich se také stali malíři. Nejnadanější byli Francesco Bassano (1549–1592) a Leandro Bassano (1557–1622). Stylem se podobají otci, ale v námětech se úzce drželi žánrové malby venkovských scenérií v různých ročních obdobích. 

Autorem následujících třech děl Jaro, Podzim, Zima je Francesco Bassano, všechna jsou z r. 1580 a k vidění v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. 

Stejné muzeum vlastní i obrazy Leden, Březen, Duben, Červen, Srpen, Září od Leandra Bassana, namalované mezi roky 1581-1587. 

***

Jako hudební epilog se sem hodí The Lonely Shepherd (Osamělý pastýř), kde na Panovu flétnu hraje Gheorghe Zamfir a orchestr diriguje houslista André Rieu. Živé vystoupení se odehrává v kulisách rumunské metropole Bukurešť, v čase 1:31-1:35 je v pozadí vidět někdejší mohutné komunistické sídlo, hovorově označované „Ceauşescův palác“, zmíněné ve starším článku.