Jacopo Bassano (a jeho synové Francesco a Leandro) - malíři stád a domácího zvířectva

V polovině minulého tisíciletí v malířství převažovaly obrazy s náboženskou tematikou, někteří umělci ale, a zvláště ti spojení s Benátkami (Giorgione, Tizian, Veronese a Tintoretto), dávali přednost řecké mytologii a portrétům, avšak našli se i takoví, kteří místo vznešených příběhů se našli v zobrazování života prostého lidu, v holandském malířství např. Pieter Bruegel starší a jeho rodinní následovníci, Jacob Jordaens a Jan Steen. Charakteristickým rysem jejich děl je velký počet postav, které se veselí, hodují, ale i škorpí a perou. 

Umělce s lidovými náměty najdeme i mezi benátskými malíři, jejich hlavním představitelem byl Jacopo Bassano (1510-1592). Proti holandským malířům se lišil v tom, že často maloval pastevce a jejich stáda. Příkladem jsou obrazy Uctívání pastýřů (1553-1554, Galleria Borghese, Řím) a Spící pastýř (1568, Szépművészeti Múzeum, Budapešť).

Bassano byl také oblíbený zobrazováním nočních scén, které prosvětloval z vnějšího zdroje, technikou, která se později výrazně objevila v obrazech Caravaggia a Vermeera. Patrné je to na obraze Zvěstování pastýřům (1575, Národní galerie, Praha).   

I když v duchu doby maloval i biblické náměty, pojímal je jako venkovské žánrové scény, do obrazů vždy přidal zvířata, která tam někdy jsou důležitější než biblické postavy. Poslední večeře (1546, Galleria Borghese, Řím) dokládá Bassanův zájem o manýrismus (přechodový stupeň mezi renesancí a barokem), charakteristický výraznými gesty postav, která vytvářejí aktivní kompozici vedoucí oko diváka po všech detailech díla. V popředí se choulí pes a v pravém dolním rohu kočka.

Na obraze Cesta na Kalvárii (1552, Szépművészeti Múzeum, Budapešť), tedy na kopec Golgota v Jeruzalémě, kam vedli Krista, aby jej na vrcholu ukřižovali, Bassano vytvořil dramatickou scénu, Kristus se otáčí k ženě, která se jej snaží zahalit do závoje, vojáci popohánějí dav, jeden z nich bičuje polonahého muže (zřejmě zločince, který má být ukřižován společně s Kristem) a k postupu pomáhá i dvojice koní. 

Mojžíš podle Bible vyvedl Izraelity z egyptského otroctví, přitom Boha prosil o zázraky, po jednom z nich se zvednutím Mojžíšovy hole rozestoupilo moře a když jej přešli, po dalším pokynu se zase spojilo a zaplavilo faraónovo vojsko, které je pronásledovalo. Při jiném zázraku ze skály vytryskla pitná voda, ten je také námětem Bassanova obrazu Mojžíš udeřil do skály a vytryskla z ní voda (1565, Kunsthistorisches Museum, Vídeň), kde je vidět, jak všichni vodu nabrali do nádob a sudů. 

Rajská zahrada (1570-1573, Galleria Doria Pamphilj, Řím) zobrazuje Adama, jak se sklání k Evě, což by mohlo být náznakem prvotního hříchu, a neméně důležitou součástí scény jsou zvířata – koza, kohout, králík, jehňata, páv a nad nimi ptáci. 

Biblickým příběhem je i podobenství o marnotratném synovi. Pojednává o muži, který měl dva syny, mladší otce požádal o svůj podíl na majetku a odešel do světa. Tam však vše brzy prohýřil a ani přijetí práce pasáčka vepřů ho nedokázalo nasytit, a tak se rozhodl vrátit domů, že otci bude sloužit jako nádeník. Když ho otec zbědovaného spatřil, s radostí ho objal. Nejznámějším malířským zpracováním je Rembrandtův obraz Návrat marnotratného syna (1669) z Ermitáže v Petrohradu z posledního roku umělcova života. Bassanův Návrat marnotratného syna (1575-1577, Galleria Doria Pamphilj, Řím) tuto scénu zobrazuje okrajově vlevo, hlavním je zabijačka vykrmeného telete, kterou otec z radosti ze shledání se ztraceným synem služebníkům nařídil.  

Pro malíře, kteří malují zvířata, nemůže být vděčnější téma než Noe a jeho archa. Podle biblického příběhu se Bůh rozzlobil na veškeré tvorstvo pro jeho špatnost a zkaženost a rozhodl se jej vyhladit, jen spravedlivý Noe byl od jeho hněvu uchráněn. Bůh mu nařídil, aby postavil velké plavidlo (archu) a na něj vzal svou manželku, tři syny a jejich ženy a k tomu ze všech živočišných druhů po jednom páru (u některých druhů i více). Pak na Zemi seslal potopu a vše ostatní zahubil. Noe jako výraz vděčnosti za záchranu v arše postavil oltář a Bohu přinesl zvířecí oběť.  Obrazy Jacopa Bassana na zmíněná témata uchovává Arcidiecézní muzeum na Arcibiskupském zámku v Kroměříži, všechny jsou z rozpětí let 1578-1579: Stavba Noemovy archy, Zvířata vstupují do Noemovy archy, Potopa a Noemova oběť.

Zbývající tři obrazy Jacopa Bassana vystavuje Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Jsou věnovány ročním obdobím: Jaro (1570-1575), Léto (1576) a Podzim (1570-1575).

Jacopo Bassano měl sedm dětí a čtyři z nich se také staly malíři. Nejnadanější byli Francesco Bassano (1549–1592) a Leandro Bassano (1557–1622). Stylem se podobají otci, ale v námětech se úzce drželi žánrové malby venkovských scenérií v různých ročních obdobích. 

Autorem následujících třech děl Jaro, Podzim, Zima je Francesco Bassano, všechna jsou z r. 1580 a k vidění v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. 

Stejné muzeum vlastní i obrazy Leden, Březen, Duben, Červen, Srpen, Září od Leandra Bassana, namalované mezi roky 1581-1587. 

***

Jako hudební epilog se sem hodí The Lonely Shepherd (Osamělý pastýř), kde na Panovu flétnu hraje Gheorghe Zamfir a orchestr diriguje houslista André Rieu. Živé vystoupení se odehrává v kulisách rumunské metropole Bukurešť, v čase 1:31-1:35 je v pozadí vidět někdejší mohutné komunistické sídlo, hovorově označované „Ceauşescův palác“, zmíněné ve starším článku.