Malta, Gozo (1) - kamenné divy

Stát Malta je jedním z členů EU. Rozkládá se na 7 ostrovech ve Středozemním moři, přibližně 90 km na jih od Sicílie. Malta je i název největšího ostrova, v nejdelším směru má z jednoho konce na druhý 27 km a žije na něm asi 300 tisíc obyvatel. Ze zbývajících ostrovů je obydlené také Gozo (na délku má 14 km) a ještě menší Comino, jehož rozloha je jen 2,6 km². Území Malty je dost nehostinné, řečiště dávno vyschla, půda je kamenitá a země má nedostatek pitné vody, který řeší odsolováním mořské vody.

Na první dvojici snímků (pořízených z letadla) je sicilská sopka Etna a ostrov Gozo, který se vešel do jednoho záběru.

Pro svou strategickou polohu bylo snahou mnoha národů si Maltu podmanit, podařilo se to Féničanům, Řekům, Římanům, Arabům, Francouzům (díky Napoleonovi) a nakonec Britům. Až r. 1964 Malta získala nezávislost, angličtina je zde však stále úředním jazykem. Bohatá historie se také odrazila v pestré směsici památek, jimž dominují středověká opevnění. Figurky řádu Maltézští rytíři (The Knights of Malta) jsou zde také nejběžnějším suvenýrem.

Památek si teď všímat nebudu a zůstanu jen u přírodních divů, které mají podobu neobvyklých skalních útvarů.

Blue Grotto (Modrá jeskyně) je charakteristické velkou skalní nohou, která podpírá klenbu jeskyně.

Představu o velikosti si můžeme udělat podle loďky, s níž turisté mohou nahlédnout dovnitř. Také jsem to využil, ještě předtím jsem však do jeskyně doplaval od přístavu loděk ze zadní strany, je to jen 100, max. 200 m daleko. Při plavání pod klenbou se mě zmocnil tísnivý pocit, je tam totiž dost tma, a ovlivněn horory jsem si představil, že z hlubin na mě může zaútočit nějaký predátor, např. chobotnice, a stáhnout mě pod vodu. Snad v příští vteřině mně projela tělem pálivá bolest. Po vylezení z vody jsem zjistil, že pod paží mám asi 20 cm velký flek zčervenalé kůže. Při výletu loďkou jsem hleděl do vody, co by to mohlo být, ale nic nezjistil, zřejmě se ke mně přitulila medúza.

Ve svém pubertálním věku jsem četl srdceryvný romantický příběh, který jako kdyby vypadl z oka libretům Verdiho a Pucciniho oper. Už si jej příliš nepamatuji, jen se mně nejasně vybavuje, že mladý muž a jeho otec milují krásnou dívku. V dramatické scéně stojí na útesu nad mořem. Dívka pronese, že miluje jen jednoho z nich a podívá se na mladíka. Starší muž se v zoufalství vrhne do hlubin, jenže dívka ve skutečnosti miluje jeho, s tragickým koncem své lásky se nedokáže vyrovnat a skočí za ním. Opuštěný mladý muž, pro nějž život ztratil smysl, udělá totéž. Tolik zbytečně zmařených životů! Kdyby si více naslouchali, dva mohli žít a vlastně ani přebytečný mladý muž nemusel nikam skákat, vždyť si také mohl najít někoho jiného.
A to se mně hned vybavilo při pohledu na útesy Dingli (Dingli Cliffs). Jejich výška je více než 200 m.

Velmi zajímavý skalní útvar se nachází také na ostrově Gozo. Jmenuje se Azure Window (Azurové okno). Okno má výšku 28 m a rozpětí 25 m a právě u něj se odehrává scéna z filmu Souboj Titánů, kde obr Kraken vystupuje z moře a Perseus na něj namíří hlavu Medusy, která ho spalujícím zrakem zničí (objeví se až na konci videa).

Pěkné je také okolí okna - zelená laguna a Inland Sea (Vnitrozemní moře), slané jezero, které je dírou ve skále propojeno s otevřeným mořem (vpravo dole).

Vítězem soutěže se stává …

Dvoutýdenní termín na zasílání odpovědí v soutěži o knihu po 100 článcích uplynul a přichází okamžik pravdy :-)

Do soutěže přišly odpovědi sedmi soutěžících. Není to sice mnoho, někteří se asi zalekli "složitosti" otázek, ale i tak se soutěž vyvíjela velmi dramaticky.

Správné odpovědi na otázky jsou:

1. Graz (Štýrský Hradec)
2. Velký Rozsutec, Malá Fatra
3. Henry Moore, Butterfly (Motýl)
4. Lucas Cranach st.
5. Ko Tapu (původní název), díky popularitě jedné epizody s agentem 007, kde se objevil, dnes také nazývaný James Bond Island (Ostrov Jamese Bonda)
6. Pustevny v Beskydech
7. Stockholm (v budově radnice jsou předávány Nobelovy ceny s výjimkou ceny za mír, která se předává v Oslu)
8. Praděd (Jeseníky)
9. Berlín, Reichstag
10. Betliar
11. Chrysler Building, New York
12. Auguste Renoir (Pierre-Auguste Renoir)
13. Gerlach, Vysoké Tatry
14. Smolenice
15. Köln (am Rhein) (Kolín nad Rýnem)
16. Bryce Canyon (národní park v americkém státě Utah)
17. Shanghai World Financial Center (Světové finanční centrum v Šanghaji)
18. Rotterdam
19. Sergej Rachmaninov
20. Hohe Wand
21. Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) - Jerome Klapka Jerome
22. David Copperfield, Charles Dickens, Uriah Heep
23. Richard Müller, Banket
24. Ivan Meštrović, Gustav Vigeland

Děkuji za opravu či upřesnění formulace dvou otázek:
Lojzovi za informaci, že Betliar není zámek, ale kaštieľ, to znamená panské sídlo nižší šlechty, v konkrétním případě rodu Andrássyových, kterým patřil i hrad Krásna Hôrka.

Vencisákovi děkuji za doplnění, že žluté kostky v Rotterdamu teď slouží jako hostel.

Tvorba testů je docela věda. Chce-li např. univerzita přijmout 200 uchazečů o studium určitého oboru a přihlášených je 5000, je třeba zvolit testy dostatečně složité, aby požadované procento správných odpovědí dosáhlo právě kolem 200 uchazečů (to se dá s jistou pravděpodobností určit podle výsledků z minulých testů). Kdyby otázky byly příliš jednoduché, podmínky splní (téměř) všichni a nebude možné úspěšné uchazeče odlišit, v případě příliš složitých otázek, nedosáhne na "laťku" (téměř) nikdo.

Proto otázky kromě posledních čtyř vycházely z obrázků a odpovědi se tak nedaly najít zadáním klíčových slov do vyhledávače, odpověď na otázky 4, 8, 12 a 16 navíc nebyla obsažena v žádném článku na blogu, vítězové však všechny čtyři zodpověděli správně. Odpovědi na některé otázky se nacházely v článcích, které se primárně zabývaly něčím jiným, např. Betliar byl ukryt v článku o požáru na hradu Krásna Hôrka (to zmátlo Čerfa), Pustevny v článku o Čičmanech v souvislosti s architektem Dušanem Jurkovičem (přehlédla to Robka a Bev), Stockholm v článku o Nobelově ceně.

Národní park na obrázku k 16. otázce nebyl Grand Canyon, ale Bryce Canyon, pro který jsou typické špičaté věžičky, které vypadají jako stalagmity (krápníky vyrůstající ze země), při troše nadsázky jako píšťaly varhan. Pro srovnání přidávám dvě fotografie z Grand Canyonu, kde se takové útvary nenachází.

Některé otázky byly strukturovány do podotázek a v pravidlech soutěže jsem uvedl, že se budou uznávat jen odpovědi, kde všechny dílčí otázky budou zodpovězeny správně.
Později jsem toho trochu litoval, ale během soutěže však už pravidla nelze měnit.
Čerf má zodpovězenu u 24. otázky polovinu (Henryho Moorea asi nelze počítat mezi Rodinovy žáky, alespoň nikde jsem se o tom nedočetl), Vencisák u 22. otázky 2/3, protože zřejmě přehlédl, že se ptám i na spisovatele, a Lojzo v 2. otázce zapomněl uvést název pohoří, kde se Velký Rozsutec nachází. V Rožnově pod Radhoštěm je také k vidění dřevěná architektura, např. ve skanzenu, ale na obrázku byly Pustevny, kam vede silnice z obce Prostřední Bečva (mezi Rožnovem a Prostřední Bečvou je ještě Dolní Bečva), druhou možností je 4 km dlouhá hřebenová túra mezi Radhoštěm a Pustevnami, k tomu je však ještě třeba se z Rožnova dostat na Radhošť.

Na obrázku k 7. otázce byla budova radnice ve Stockholmu, ne v Oslu, ta vypadá jinak, jak ukazuje následující fotografie.

A jaké jsou výsledky? (Číslo v závorce představuje výsledek při uznání částečně správných odpovědí.)

1.-4. Vencisák 22 (22,66) - v 22. odpovědi chybí jméno spisovatele, 24. vynechána
1.-4. Čerf 22 (22,5) - v 24. chybí Gustav Vigeland, chyba v 10.
1.-4. Gabi 22 - vynechány 21. a 22.
1.-4. Robka 22 - chyby v 6. a 7.
5. Lojzo 21 (21,5) - v 2. odpovědi chybí název pohoří, chyby v 6. a 16.
6. King Rucola 18 (20,16) - napůl 2., 6. (nešlo o název jedné z budov, ale název místa) a 20., z 22. zodpovězeny 2/3, 21. neodpovídá na otázku, 24. nezmiňuje sochaře, jimž byly věnovány samostatné články na blogu
7. Bev 17 (17,5) - v 11. odpovědi je správně město, ale chybně budova, chyby v 2. a 6., vynechány 4., 8., 12., 16.

Soutěž má 4 vítěze se stejným počtem bodů

Všem blahopřeji a děkuji také Lojzovi, kterého drobné přehlédnutí stálo místo na stupni vítězů, Bev, která byla znevýhodněna tím, že se blogově známe kratší dobu, a samozřejmě Kingovi Rucolovi, který svými dotazy soutěžící určitě udržoval v napětí a na poslední chvíli ještě mohl celé pořadí zvrátit.
Při této situaci se mně nezdá vhodné ocenit jen jednoho z vítězné čtveřice a chtěl bych proto cenu poslat všem čtyřem. Zatím mám ale knihu jen ve 2 kusech, s jedním jsem počítal pro vítěze a protože se mně zalíbila, koupil jsem ji druhý den i pro sebe. Oba kusy byly z jedné prodejny a nevím, zda tam (případně někde jinde) mají ještě další, kniha vyšla totiž v r. 2008. Ale předpokládám, že by se dala i objednat.

Prosím tedy všechny vítěze, aby mně přes zprávu autorovi sdělili adresu, kam cenu zaslat. Pokud bude se sehnáním vítězné ceny problém, omlouvám se za zdržení, v tom případě bude vyřizování podle pořadí, v jakém tyto informace dostanu.

Smokie - Brno, 17. února 2014

Po koncertu Uriah Heep v loňském roce, který se mně hodně líbil (skupina také patří mezi mé nejoblíbenější) a tím i navnadil, jsem se vydal na koncert další skupiny, jejíž vrchol byl v 70. letech, tentokrát na Smokie (a navíc i s manželkou).

Skupina je stylově řazena do glam rocku, kde důležitou složkou projevu interpretů vedle samotné hudby bylo i nápadné oblečení (glamorous = okouzlující, okázalý, elegantní, oslňující), často stylizované k určitému vyznění, např. komiks u skupiny Kiss, do sci-fi u Davida Bowieho, Alice Cooper zase do vystoupení zakomponoval filmové hororové scény a převlékal se jako travestita, …

Největší hvězdou Smokie byl sólový zpěvák Chris Norman, jehož zženštilá vizáž s šátkem na krku kontrastovala s drsným, chraplavým hlasem.
Jedním z největších hitů jeho éry je píseň Needles and Pins.

Tato skladba je přitom jen cover verzí písně skupiny The Searchers, ale zatímco originál působí dost sterilně, provedení Smokie jistě, zvláště na ženskou část publika, zanechávalo velký dojem.

Když se podíváme až do konce videa se Smokie, zjistíme, že hrají k tanci. Pravověrní rockeři (a to ani nemluvím o příznivcích hard rocku a heavy metalu) se na to samozřejmě dívají s opovržením, že to je skupina vhodná jen na diskotéky, podobně jako třeba Boney M. Ve videích písní If You Think You Know How to Love Me a Lay Back in the Arms of Someone je také v sále vidět velký nápis disco.
Skladba Needles and Pins byla i u nás populární, pod názvem Mýdlový princ ji nazpíval Václav Neckář. Nedávno Mýdlového prince oprášili "drsní" rockeři Josef Vojtek (Kabát) a Aleš Brichta (Arakain) společně s Lou Fanánkem Hagenem (Tři sestry) za bicími.

Jinou notoricky známou písní Smokie je Living Next Door to Alice, kterou u nás zpopularizoval Karel Zich (Alenka v říši divů). I tato skladba je cover verzí, originál je od New World, neznámé australské skupiny.

Chris Norman však stále více pokukoval po kariéře v popu, např. se Suzi Quatro nazpíval Stumblin' in a po vydání druhého sólového alba skupinu opustil. Jedním z prvních počinů jeho sólové kariéry bylo nahrání písně Midnight Lady, kterou složil Dieter Bohlen ze skupiny Modern Talking. Zazněla v jedné epizodě kriminálního seriálu Místo činu a také se stala hitem.

Po odchodu Normana zaujal jeho místo Alan Barton. Měl podobně chraplavý hlas jako Norman, jeho projev byl však rockovější a je nemálo příznivců Smokie, kteří jeho působení ve skupině v letech 1986-1995 považují za její nejlepší období. Bohužel ho ukončila tragická nehoda minibusu, kterým členové skupiny po koncertním turné jeli na letiště v Düsseldorfu. Minibus v silné bouři s krupobitím a špatné viditelnosti spadl do rokle a Alan Barton na následky těžkých zranění ve věku 41 let zemřel.

S Alanem Bartonem mám nejradši píseň Bang Bang (The Race Is on).

Protože se mně éra Smokie s Bartonem líbí, ještě alespoň dvě písně s ním živě - pro srovnání s Normanem Living Next Door to Alice a I'll Meet You at Midnight.

I Alan Barton vydal své sólové album, jmenuje se Precious a vyšlo v r. 1991. Je na něm krásná balada All Fall Down.

Třetím a posledním zpěvákem Smokie se v r. 1995 stal Mike Craft. I on zpívá chraplavě, bez toho by to asi u Smokie nešlo, chybí mu však charisma Chrise Normana a Alana Bartona. Až na kytaristu je dnešní sestava stejná jako před téměř 20 lety. Avšak z původní sestavy s Normanem zůstal jen baskytarista Terry Uttley, na následujících fotografiích z koncertu v Brně je to muž s bílými vlasy vlevo.

Koncert se konal ve sportovní hale na ul. Vodova v Králově Poli. Jak už je obvyklé, začal s velkým zpožděním, až ve 20:45, v době jeho plánovaného začátku 19:00 se davy ještě tísnily před zavřenými dveřmi a když se konečně dostaly dovnitř, předcházelo mu vystoupení mně neznámé pražské skupiny, jejíž zpěvák vtipně poznamenal, že návštěvníky chtějí trochu rozehřát a naladit, než přijdou "starší kolegové" ze Smokie.

Abychom si udělali představu o brněnském koncertu, stačí si pustit záznam jejich vystoupení ve Stockholmu v r. 2006.

I pořadí skladeb v Brně bylo téměř totožné, mezi prvními byl jeden z hitů staré éry Lay Back in the Arms of Someone a na konci nechyběly písně Don't Play Your Rock 'n' Roll to Me, Needles and Pins, Have You Ever Seen the Rain a v přídavku jako úplně poslední Living Next Door to Alice.

Soutěž o knihu po 100 článcích

Minulý článek byl na tomto blogu mým stým a to je správný okamžik oslavit to soutěží o věcnou cenu. Někteří si řeknou: "100 článků? To je toho, to zvládnu za měsíc." Mně to trvalo 2 a čtvrt roku a při dnešním tempu zhruba 3 články do měsíce by další stovka měla přibýt přibližně za 3 roky. I tak si to považuji, protože na začátku jsem měl představu nejvýš o 15 článcích a jen jsem doufal, že postupně mě napadne něco dalšího.

Ale zpět k soutěži. Úkolem bude zodpovědět 24 otázek. Prvních 20 otázek se vztahuje k obrázkům ve dvou kolážích a poslední 4 jsou přidány navíc. Některé otázky jsou strukturovány do několika podotázek, k získání bodu musí být všechny dílčí otázky správně zodpovězeny. Kdo bude mít nejvíc bodů, dostane cestopisnou knihu Divy světa. 1001 fotografií, jejíž přední strana je na obrázku vpravo.
Případ, kdy nejvyšší počet bodů by dosáhlo několik soutěžících, by se mohl řešit losováním, anebo větším počtem cen s nižší hodnotou. Ale zatím je to jen teoretická možnost.

Otázky se ve velké většině vztahují k mým textům, ale vyskytuje se zde i několik takových, k nimž žádný předchozí článek odpověď nenabízí (více napoví až některé z příštích článků).

Komentáře jsou pochopitelně moderované, uzávěrka soutěže je 25. února do půlnoci.
Pokud někdo bude chtít svou dříve odeslanou odpověď doplnit nebo opravit, pošlete raději úplnou aktualizovanou odpověď v jednom komentáři, aby nedošlo k nejasnostem, co z původní odpovědi platí.

V první koláži v první řadě se obrázky vztahují k otázkám 1 až 5, druhá řada odpovídá otázkám 6 až 9 a třetí řada otázkám 10 až 13.
V druhé koláži otázky 14 až 16 přísluší obrázkům v první řadě a 17 až 20 obrázkům v druhé řadě.

1. Název města, v němž se nachází moderní budova na snímku.
2. Název skalnatého vrcholu a pohoří, kde se nachází.
3. Jméno umělce a jeho díla, odrážejícího se ve vodě.
4. Jméno malíře.
5. Název kuriózního ostrova ve tvaru písmene V.
6. Název místa s cennou dřevěnou architekturou.
7. Název města s radniční věží.
8. Vrch, na němž se nachází tato věž.
9. Název města a budovy, na niž byla přistavena skleněná kupole.
10. Název zámku na východním Slovensku.
11. Název výškové budovy s protáhlou špicí a města, kde ji najdeme.
12. Jméno malíře.
13. Název vrcholu a pohoří, kde se nachází.
14. Název zámku na západním Slovensku.
15. Město, v němž se nachází katedrála na snímku.
16. Název národního parku v USA.
17. Název výškové budovy a města, kde ji najdeme.
18. Název města se žlutými kostkami, sloužícími jako byty.
19. Jméno umělce.
20. Název pohoří se skalní vyhlídkou.

Otázky, které se nevztahují k obrázkům:

1. Jak se jmenuje humoristické literární dílo popisující bludiště v sídle Jindřicha VIII.?
2. Podle záporné postavy z románu anglického klasika je pojmenována legendární hardrocková skupina 70. let, která koncertuje dodnes. Stejně jako tento román se jmenuje i známý kouzelník. Jaký je název románu (= jméno kouzelníka) a kdo ho napsal? Jak se jmenuje skupina?
3. Známý slovenský zpěvák kdysi vystupoval se skupinou, jejíž název je synonymem pro raut (hostinu).
   Jak se jmenuje tento zpěvák a skupina?
4. Na blogu jsou zmíněni dva sochaři z okruhu žáků Augusta Rodina. Kteří to jsou?

San Francisco (2) - Golden Gate Bridge a okolí

Po kalifornském snění skupiny The Mamas and the Papas je už načase se podívat na symbol Kalifornie a vlastně i celého USA - most přes zátoku Golden Gate (Zlatá brána) v San Franciscu. Není zde jediný, známé jsou také Oakland Bay Bridge a Richmond-San Rafael Bridge (nebo zkráceně Richmond Bridge), ale Golden Gate Bridge je nejslavnější.

V písni California Dreamin' Johna Phillipse se sice vzpomíná L. A., tedy Los Angeles, s nímž je spojen Hollywood, meta všech herců a filmařů, ale San Francisco je pro Evropana mnohem zajímavější, stejně jako v New Yorku v něm lze existovat i bez auta a využívat městskou dopravu, atrakcí jsou kuriózní tramvaje, blíže popsané v článku San Francisco (1) - kopce a staré tramvaje, anebo se procházet pěšky, protože jsou zde také chodníky, což pro americká města vůbec není samozřejmostí. Jak se zpívá v další Phillipsově písni San Francisco, v době rozmachu květinového hnutí hippies, zrozenému v San Franciscu, bylo možné v ulicích města potkávat "gentle people with flowers in their hair".

V poklidné symbióze zde žije několik národností, cílem turistů je největší mimoasijská čínská čtvrť (China Town), italskou doménou je čtvrť North Beach s pizzeriemi a kavárnami, čtvrť Mission je latinskoamerická, název města mají na svědomí španělští kolonizátoři (San Francisco = Svatý František) a najdeme tu i Ruský vrch (Russian Hill).

Most byl postaven v letech 1933-1937, má délku 2737 m, rozpětí nosných pilířů 1280 m, jejich výška nad vodou je 227 m a základy jsou hluboké 33,5 m. Šířka mostu je 27,4 m a vede po něm 6 jízdních pruhů. Každé z dvou nosných lan je smotáno z 27572 drátů a průměr lana je 92 cm, tedy téměř 1 m.

Přestože oblast je ohrožena zemětřeseními, most nikdy narušen nebyl, na rozdíl od Oakland Bay Bridge, z něhož se při zemětřesení v r. 1989 propadly dva velké bloky. Jediné čím trpí, jsou mlhy a mořské ovzduší, a jak se s nadsázkou říká, když odvážní muži na jedné straně dokončí typický nátěr v oranžové barvě, mohou na druhé straně začít znovu.

Most nehyzdí žádné zábrany (jako třeba Nuselský most v Praze), kdo si chce ze 67-metrové výšky skočit do vln, má možnost, zatím ji využilo asi 1300 sebevrahů.

Ostrov na pozadí levého pilíře z prvního snímku a v následujícím v přiblížení je Alcatraz, proslulý svou věznicí, kde několik let strávil i mafiánský boss Al Capone. Od břehu ho dělí 2 km a vzhledem k chladné vodě (kolem 10 °C) a silným mořským proudům není známo, že by se některému uprchlíkovi podařilo úspěšně dosáhnout pevniny. Věznice se už více než 50 let nevyužívá, stal se z ní však další cíl turistických výletů. Ten jsme ale oželeli.

Po výjezdu z města si z parkoviště můžeme most prohlédnout. Náhled je však v linii mostu a nevynikne tak jeho rozpětí.

Nejlepší pohled se naskýtá z pahorkatiny vlevo od mostu (ve směru ven z města), ale než jsme našli správné odbočení, dostali jsme se až k vodě a objevili i zákoutí s pelikány. Protože jméno Alcatraz pochází z původního španělského označení Ostrov pelikánů (Isla de los Alcatraces), možná ti, na které jsme narazili, se sem z Alcatrazu přemístili, protože je rušily davy turistů.

Na pobřeží zátoky zaujme soustředění mrakodrapů, nejvyšší je štíhlý mrakodrap Transamerica Pyramid, měří 260 m.

Zatímco Golden Gate Bridge je visutý most (základem jsou lana s pevně ukotvenými konci a volně visící mezi dvěma pilíři, na něž jsou zavěšena přídavná svislá lana, která drží část k přejezdu), další most v San Franciscu, Richmond Bridge, je konstrukčně zcela jiný, kombinuje konzolovou a příhradovou konstrukci. U konzolového provedeni vodorovné díly jsou jednostranně vetknuty do podpěry, druhý konec je volný, jako je tomu u balkónů, u mostu jsou však vždy dva takové díly proti sobě a ve volných koncích jsou spojeny. Příhradová konstrukce je tvořena trojúhelníkovou sítí rovných spojů jako u ramen jeřábu.

A takto vypadá odvrácený pohled od mostu směrem k Tichému oceánu.