13. července 2014

Návštěvní kniha

Všichni autoři mají radost, když si jejich "dílo" někdo přečte (nebo prohlédne) a pokud čtenářům stojí za to napsat i komentář, potěší to ještě více.
Komentáře totiž představují cennou zpětnou vazbu a na rozdíl od údajů z čítačů návštěvnosti se stanou součástí článku a mohou přinést mnoho dalších a zajímavých informací a názorů (třeba i polemických a úsměvných), které článek doplní a rozvinou směrem, o němž autor neměl tušení.
A za to všem komentujícím čtenářům děkuji.

V následujícím přehledu jsou uvedeni návštěvníci blogu, kteří alespoň k jednomu článku připojili komentář. Čísla za jmény vyjadřují, v jakém pořadí se do seznamu "zapsali".
První komentář se objevil až po více než půl roce od založení blogu, poslední komentátorka Lilith Uchiha má pořadové číslo 424.

A

Adele 91
Adina 351
Aileen 385
Akim 249
Albina 390
Alča 288
Alexe 349
Alo 353
alpos 380
Amálka 212
Amelie 34
Anče 186
Andie 47
Andrea 411
Andrejka 329
Anidea 165
Annika 188
Any :) 207
Axina 68

B

Bábina 148
Babsy, Babeta 14
Baryn 294
Beáta 142
Beth 98
bethere 405
Bev 59
Billie 29
Blanka 244
Bobouš 334
Butty 201

C, Č

Cleo 235
Colee 263
cumak 383

D, Ď

dancerboy 26
Daniel 280
Dáša 296
David 46
Dejdar 403
Denisa 416
Diarsie 113
Dolores 208
Dominik Valjent 369
Dominika 345
Dragell 205
DRAK 44
dvdclub 78

E

Edona 110
Ejmy 116
Egogirl 161
Egoped 36
El 160
Eleanor 287
Elfie 266
Eliam 124
Elis 203
Eliss 308
Ell-e 187
Ellie 90
Ema 105
Eva 86
Evžen 283

F

fakynn 97
FelixZ 317
Ferda 422
Fibian 255
Fredy Kruger 54
Frypat 67

G

Gabi 63
Gábi 178
gerald-czech 356
gitty93 260
Grumpy 252
Guizmo 192
GVKB 344

H

H. A. 240
Hanako 227
Hanka 24
Hanka 183
helena-b 268
Honza 315
helmii 332
Hups 197

CH

Che Guevara, Jarda 362

I

Igor 412
Iluart 132
Iris 149
Ivča 74
Ivet (Sugr) 13

J

Jago 81
Jakub 285
Jan 204
Jan Rejžek 342
Jana (z) 195
Jana (k) 217
Jana 257
Janah 229
Janinka 210
Jarka 16
Jasmine 60
jednorožec 119
Jeník 223
JiHei 106
JiříSvarc 366
Jitka 73
Jitka 225

K

K. 191
Kačka 176
Kačka 381
Kája 211
Kája 394
Kamil 95
Karča 189
Karlos 214
Katka 23
Kerr 265
Kerria 133
Kett 414
Kika 185
Kitty 144
Klárka 213
Kosma 243
krajkářka 135
Kutil 121
kybersikanovani 93

L

L. (ž) 233
L. (m) 254
L. 371
Lenča 309
Leník 222
leniile 108
Lennýs 120
Libuše 310
Lily 134
Lisi 45
Liška 395
Livien 33
Lojzo 82
Lóra 193
lovah 324
luc 140
Lúmenn je mimo, anti-lúmenn 246
Luss 141
Lu Wild 407
Lýdie 76

M

m. 118
Macin 40
Madrak 53
Maglaiz 172
Majka 299
Margaret 152
Marika 326
Markeet 181
Martin 420
Matěj 293
matka 372
Matthias 376
Maurice 167
Maxi 312
MD194 72
Melissa 297
Melkora 231
Město 7 298
Michaela 306
Mike 269
Milada 220
Milan 179
Miloš Skalka 348
Míra 83
Mirijam 409
Míša 31
Mitsuki 234
mJ 138
MOE 384
MooX 177

N

Najifka 400
Natas 115
Natty 216
Naty 62
Nellyna 363
Nigredo 365
Nikia 267

O

Obyčejný člověk 402
Opica 291
Orida 209
Ortie 336
outcry 359


P

Panda 330
Paul 387
pavel 43
Pavla 170
Pavla 202
Pepi 245
Petra 109
Péťa 290

Q

quick 131
Quintal 190

R

Ravicu 128
realistkadneska 398
Rejpal 401
Robka 21

S, Š

Sabča 75
Sarinka 175
Satine 10
Semi 364
Shari 102
Siren 352
Skye 2
Spajky 107
splaime 154
Standa 289
stuprum 168
Sugr (Ivet) 13
supice 423
Surpan 200
SV 304
sw 415
Šárka 125

T

Teeda 126
Tereza 354
Terezie 226
Terka 261
Tia 92
Timea 80
Tom 339
Tomáš (B) 292
Tomáš (D) 303
Tony 77
Topster 49
Troska 396
tva 346

U

userka 215

V

valin 50
Veki 218
vendulka21 247
Vendy 22
VendyW 18
Veronika 314
vex 3 391
Viki 301
Vikomt 219
Vlasta 258

W

wazzup 30
webpos 114
Weiler 377
Winter 421

X

xxx 275

Y

yellow 236
Yuri 137
Yves 35

Z, Ž

ZdenekP 316
Zdíša 367
zelenykavalir 25
Zítra 85
Zizzala 389
Zuzana Bradova 327
Zuzka 250
Vystavil v 76 komentářů:
Rubrika:

3. července 2014

Pouliční umělci (1) - hudba a tanec

S teplým letním počasím narůstá klokot v ulicích měst, restaurace zřizují venkovní posezení se slunečníky, ožívají tržiště a stánkový prodej a o zábavu se starají pouliční umělci. Jejich produkce má spoustu podob - výtvarnou (kreslíři portrétů, karikaturisté, malíři městských panoramat, graffiti umělci, kterým místo papíru nebo plátna poslouží i chodník a místo štětce sprej či barevné křídy), hudební, taneční a zařadit bychom sem mohli i artisty, žongléry, kouzelníky a polykače ohně.

Atrakcí velkých měst jsou peruánští hudebníci. Vlastně ani nevím, zda jsou z Peru, nikdy však v jejich repertoáru nechybí peruánská lidová píseň El Condor Pasa, kterou převzali i Paul Simon & Art Garfunkel. Jejich hudba je zvukově bohatá, hrají na strunné nástroje, Panovy flétny a netradiční bicí nástroje, působivé je i jejich oblečení - kožené oděvy s třásněmi, mokasíny a indiánské čelenky. Fotografie jsou z Kodaně, Bukurešti a Prahy.



Z Paříže mně nejvíce utkvěla vzpomínka na Montmartre. Seděli jsme s chotí na schodech, bylo krásné počasí, záda nám kryl monumentální chrám Sacre Coeur, na horizontu se vypínaly výškové budovy moderní čtvrti La Défense a pod námi jeden mladík krásně zpíval a hrál a díky zesilovači ovládl celé prostranství. My jsme shlíželi dolů a do dáli a měli pocit, že svět nám leží u nohou. Největší úspěch měl s písní Hotel California od skupiny Eagles.




Další snímek je z Barcelony, umělec vedle hry na flétničku přes složitý systém lanek pohyboval loutkami, které přitom chrastily svými "kostmi". Ve výřezu v pravém dolním rohu z Amsterdamu si muž ze sklenic udělal cimbál a dokázal na něj zahrát i Mozartův Turecký pochod.




I když stylem pouličních hudebníků je obvykle pop, folk, country a někdy i šanson (z ulice vyšla Edith Piaf, Zuzana Navarová zde objevila Radůzu a naopak Zaz si to už jako známá zpěvačka na ulici zkusila s hitem Je veux), občas lze narazit i na vážnou hudbu, zejména v podání houslistů.
Jednou jsem ve Vídni bloumal kolem Hofburgu a z malého náměstíčka před vstupní branou císařského paláce se ozývaly krásné operní árie. Zpíval je asi 40-letý muž jakoby jen pro potěchu sobě a přihlížejícím, protože nikde nebyla vidět krabička či klobouk na vhození peněžního ocenění.

Výborným hudebníkem je klavírista Steve Villa Massone, který hrává naproti Galerie Lafayette v Nice. Na jeho dřívější stránce, která však už není dostupná, měl uvedeno, kde všude vystupoval, vedle mnoha evropských měst měl angažmá i v jednom hotelu v Las Vegas. V Nice jsem ho viděl v r. 2007 a o tři roky později znovu. Bílé piano mezitím vyměnil za tmavé (anebo je jen nově natřené?) a ke koupi nabízí svá CD. Hraje klasiku, např. Chopinovy etudy a nokturna, ale slyšel jsem ho hrát (a výborně) i 3. větu z Beethovenovy slavné sonáty f moll, opus 57, známé pod názvem Appassionata.



Na své stránce má několik videoukázek a na jedné na jeho klavíru právě 3. větu z Appassionaty hraje známá koncertní pianistka Valentina Lisitsa, která se do povědomí zapsala nejen svým uměním a nahrávkami virtuózních děl Rachmaninova, Liszta, Chopina a Beethovena, ale i vstřícným vztahem k sociálním sítím a velkým počtem provedení dostupných na YouTube. Není proto divu, že jsou tam i jejich společné fotografie.
Myslím si ale, že klavírní repertoár se moc nehodí pro dané místo, protože lidé vracející se z koupání na Azurovém pobřeží jsou asi naladěni na jiné radosti než poslech vážné hudby. Massone hrával vždy v podvečer a zajímavé bylo, že klavír tam stál i přes den, stoličku měl položenu na něm a u toho jen vzkaz, aby ji nikdo neodnášel (= neukradl).

Hudebníci v historickém oblečení zpříjemňují prohlídky hradů a zámků koncerty na jejich nádvořích. Takovou fotku ale nemám, tak alespoň jednu z interiéru Oravského Podzámku.




Když se odněkud vracím domů a procházím nádražním podchodem, docela se těším na jednoho dost zpustle vypadajícího hudebníka (něco mezi trampem a bezdomovcem), umí krásně tklivě zpívat "já chtěl bych ještě naposled políbit své děvče." Vždy si říkám, že tu šťastnou bych chtěl vidět. Poslední dobou ho však nepotkávám, někam se ztratil.

Taneční vystoupení nejsou tak častá jako hudební, ale velmi kuriózní jsem několikrát večer viděl v Šanghaji. Na jednom místě ulice spojující centrální náměstí Lidu (People's Square) s nábřežím Bund jako kdyby se procházející lidé spontánně domluvili a místo obvyklého klábosení si zatančili. Kdo chtěl, mohl se přidat, anebo se jen dívat, a když ho ani to nebavilo, prohlížet si žraloky ve velkém akváriu, které zabíralo spodní podlaží jedné z budov.


Vystavil v 37 komentářů:
Rubrika:

23. června 2014

Dubrovník - turistika po městských hradbách

Dubrovník je nejjižnějším chorvatským městem a současně je považován za nejkrásnější. Leží na břehu Jaderského moře asi 225 km od Splitu, ale jejich pobřežní spojnice je přetnuta 20 km dlouhým výběžkem Bosny a Hercegoviny, což v době rozpadu Jugoslávie a válek téměř každého s každým (a také Chorvatska s Bosnou a Hercegovinou) bylo (a do určité míry zásluhou nacionalismu i náboženských odlišností je až dodnes) zdrojem mnoha problémů. Split i Dubrovník jsou dostupné letecky, avšak autobusy na trase mezi oběma městy na bosenském území většinou nezastavují, a tím trpí bosenské přímořské letovisko Neum.

S přibližně 50 tisíci obyvatel je menším městem. Jeho nejcennější částí je staré centrum, pro něž byl v r. 1979 zapsán na seznam UNESCO a také si vysloužil označení "perla Jadranu".
Historie Dubrovníku je velmi bohatá, patřil pod Benátskou republiku, Osmanskou říši i Rakousko-Uhersko a jako námořní uzel také Benátkám konkuroval. Dnes jeho význam a přitažlivost tkví hlavně v turismu.

Centrum obepíná 1940 m dlouhý okruh hradeb a jeho vnitřek je přístupný jen pěším. Na hradby je možné na několika místech vystoupit a celé centrum obejít a současně si ho z nadhledu pěkně prohlédnout. Vycházka je dost členitá, protože výška hradeb sahá od 5 až do 23 m.



Hlavní tepnou pěší zóny je asi 300 m dlouhá ulice Stradun. Příjemná na chůzi však příliš není, dlažba je z mramoru, hladkého jako keramika s glazurou, a chodci místo nerušeného oddávání se krásám budov lemujících ulici musí myslet i na to, aby na dlažbě neuklouzli.
Na konci ulice je 31 m vysoká věž zvonice a budova hlavní strážnice.




Palác Sponza na pravé straně následující fotografie kombinuje gotický sloh s renesančním, sídlí v něm Archív.



Důležitými prvky obrany Dubrovníku byla mohutná válcová věž Minčeta, pevnost sv. Jana, stojící u přístavu, a pevnost Lovrijenac, která je však umístěna mimo okruh hradeb, jak je vidět i na druhém z dvojice snímků s pohledem na procházku po hradbách.




V městě se nachází dvě fontány, které zde postavil neapolský stavitel Onofrio. Velká Onofriova fontána z r. 1438 slouží také jako zásobník vody. Malá fontána je mnohem dekorativnější, její sochařská výzdoba je dílem Pietra di Martino z Milána.



Barokní kostel je pojmenován podle sv. Blažeje, patrona města, který podle pověsti v 9. století svým včasným varováním, že se k Dubrovníku blíží flotila benátského loďstva, umožnil zformovat obranu a město zachránit. Byl postaven r. 1715.
Před kostelem stojí Rolandův sloup, připomínající statečného rytíře Rolanda z doby vlády Karla Velikého na přelomu 8. a 9. století.




Na pozadí vystupující kupole patří katedrále Nanebevzetí Panny Marie.




Ostrov za střechami domů se jmenuje Lokrum.




V městě jsou i dva kláštery - dominikánský a františkánský.



Na posledním snímku je také náhled na "turistickou stezku" po hradbách. V jednom místě podnikavý muž procházející turisty fotografoval a v případě zájmu jim obratem vytiskl pohlednici, kde na obrázku byly náhledy na Dubrovník a uprostřed se skvěla fotografie turisty. Stačilo jen napsat pozdrav, nalepit známku a pohled vhodit do schránky.



I když jsem si takovou pohlednici také nechal vytvořit, po chvíli uvažování jsem nápad poslat ji domů zavrhl. Má drahá choť by asi moc nevěřila, že tam (slovy expremiéra Nečase) "dřu jako kůň."
Vystavil v 36 komentářů:
Rubrika:

11. června 2014

Kytarové instrumentálky

Hudba na nás působí krásnými melodiemi, souhrou nástrojů, u písní i jejich texty a na koncertě také svou atmosférou a často i vizuálními efekty.
Složitější je však sdělit posluchači náladu a emoce beze slov. Dokáží to velcí skladatelé vážné hudby, ale instrumentální skladby najdeme i v rocku. Díky skupinám The Shadows a The Spotnicks v 60. letech rozmach zaznamenaly kytarové instrumentálky.

The Shadows byla původně doprovodná skupina popového zpěváka Cliffa Richarda. Zatímco na zpěváka si už málokdo vzpomene, popularita The Shadows s kytaristou Hankem Marvinem v čele přetrvala, jak dokládá i nabitý sál v prostřizích více než dvouhodinového záznamu koncertu z r. 2004.
V 60. letech byly velmi žádané knihy Karla Maye, natáčely se podle nich filmy a také některé instrumentálky The Shadows se na této vlně svezly, patří sem např. Apache, Geronimo (slavný náčelník Apačů) a Peace Pipe (Dýmka míru).
Mezi další známé instrumentálky The Shadows patří Guitar Tango, Atlantis, The Rise and Fall of Flingel Bunt, nejradši mám však Midnight, která je v následujícím videu.


Největším konkurentem The Shadows byla švédská skupina The Spotnicks, která se proslavila technicky náročnější skladbou Orange Blossom Special. Ta byla pro každého kytaristu té doby metou a nahrál ji i Petr Janda s Olympicem (a později díky notovému zápisu mého někdejšího spolužáka, který hrával v kapele nočního baru, jsem se ji naučil také).


Zajímavý je zvuk kytary Bo Winberga. V době omezených technických možností, kdy kytaristé mohli využívat jen páku na protažení tónů a některé prstové techniky (arpeggio, pizzicato), zní jako kytarový syntezátor, který se v hudbě objevil mnohem později.
Na přední místa hitparád se také dostaly skladby Amapola, Hava Nagila, Karelia, ke známým patří i The Rocket Man (na motiv ruské lidové písně Políčko, pole) a "slaďák" Johnny Guitar.

Po vzoru The Shadows i některé naše doprovodné skupiny a orchestry do svého repertoáru zařadily instrumentálky, své i převzaté.
Skupina Mefisto (známá z filmu Starci na chmelu) natočila Sunny River od The Ventures. Z jejích vlastních skladeb se nejvíc hrála Monika.


Instrumentálky také hrála Synkopa, která doprovázela zpěváka Pavla Nováka. Bohužel nic se dohledat nedá, už to, že Pavel Novák se z malého okresního města Přerova dokázal celostátně prosadit, byl malý zázrak.

U nás asi nejvíc instrumentálek měl v repertoáru Orchestr Karla Duby. Řada z nich byla jen přepisem soundtracků (nejvíce z filmů podle románů Karla Maye), z těch vlastních zmíním alespoň Dostavník.

Když se podíváme na kytarové instrumentálky 60. let, většinou šlo o vybrnkávané melodie, které bychom si klidně mohli broukat v koupelně. Často podkreslovaly filmové týdeníky a dokumentární filmy, podobně jako klavíristé, kteří v éře němého filmu seděli vedle plátna a zajišťovali zvukovou kulisu.

Dnes už není obvyklé sestavit koncertní program jen z kytarových instrumentálních skladeb, známí kytaristé však i z prestižních důvodů v programu vždy nějakou zahrají, protože zde mohou předvést své mistrovství.

Od našich kytaristů je velmi populární Čajovna, kterou složil Radim Hladík ze skupiny Blue Effect.


Petr Janda v Stejskání vzdal hold bývalým členům Olympicu, kteří už nežijí.

Michala Pavlíčka a jeho Jeden den v parku u Zlaté brány jsem už zmiňoval v článku o SUPERGROUP.CZ.

U nás dokonce vyšlo CD Čeští mistři rockové kytary, kde vedle mnoha dalších nikdo z předchozí trojice nechybí.
Zde bych se však chtěl zastavit u kytaristy, který asi tak známý není a přitom svým uměním je zcela mimořádný. Je jím Miloš Makovský. Znám ho z doby, kdy hrál ve skupině Synkopy a natočil s ní alba Křídlení a Zrcadla. Druhou část koncertů vždy zahajovalo asi čtvrthodinové sólové vystoupení Makovského. Z jeho virtuózních výkonů, nad kterými se posluchačům tajil dech, se na LP Křídlení objevil jen krátký záznam jako Kytarové extempore.

Později vystupoval i s Vlastou Redlem, který na něj vzpomíná takto:
"Musím říct hned zkraje, že Miloš je opravdu hodně divný pavouk. Když s námi v roce 1988 začal jezdit šňůry k naší první desce Zůstali jsme doma (která pak za dva roky vyšla), na jejímž nahrávání se podílel, nemohli jsme pochopit, jak může někdo cvičit na kytaru celý den. Zatímco my ostatní jsme po vystoupení obvykle odcházeli "někam mezi lidi", Miloš se se svoji elektrikou zavíral v hotelu a často ještě pozdě v noci či zrána, když jsme se vraceli hotelovou chodbou, bylo z jeho pokoje slyšet ony typické lupavé zvuky trsátka.
Miloš tehdy cvičil snad 16 hodin denně. Myslím, že to byl v té době asi jeden z vůbec nejrychlejších kytaristů planety, jinak by mu asi na popud Eddieho van Halena nenapsal jeho manažer, aby Mistrovi poslal všechna CD, která dosud vydal, jakož i koncertní videa, klipy a, ovšem, video své kytarové školy. Chudáci Američané! Jak by si vůbec uměli představit, že virtuóz takového formátu v Čechách nic z toho dosud nemá!"

Makovskému se extrémně náročné cvičení vymstilo, vedlo až k částečnému ochrnutí ruky, které zhatilo jeho slibnou perspektivu kytaristy, o kterého je zájem i ve světě. Na desce Čeští mistři rockové kytary je zastoupen skladbou Hlaď mě a kousej.


Na závěr se ještě vraťme do zahraničí. Ritchie Blackmore složil instrumentální skladbu k uctění památky někdejšího spoluhráče v Deep Purple, skvělého klávesisty Jona Lorda, který r. 2012 po těžké nemoci zemřel.


Je pozoruhodná i tím, že Blackmore skupinu opustil už v r. 1993. Někteří diskutující ke klipu upozorňují, že několik tónů skladby kopíruje melodii Garyho Moora z instrumentálky The Loner, a mají pravdu, ale Blackmorova skladba je opravdu krásná celá.
Vystavil v 38 komentářů:
Rubrika:

2. června 2014

Varšava (1) - urbanistický pelmel

Varšava (Warszawa/Warsaw) má pověst města, které je z hlediska památek ve stínu bývalého královského sídla Krakova (Krakówa), protože bylo téměř úplně zničeno válkou, z čehož se dodnes pořádně nevzpamatovalo.
Budovat něco nového na rozvalinách starého ale nabízí možnost otevřít volný prostor novým tvůrčím podnětům a městu vtisknout moderní urbanistickou koncepci, jak se to podařilo např. Rotterdamu.

Poválečný vývoj ve východních zemích však hodně poznamenalo politické uspořádání, železná opona mezi západní a východní částí, dominantní vliv Sovětského svazu, servilita vlád ostatních východoevropských zemí vůči "velkému bratru", a to vše se promítlo i do oblasti umění jako socialistický realismus.

Jeho nejvýraznějším projevem ve Varšavě je "dar národů Sovětského svazu polskému lidu" z 50. let, 231 m vysoká budova, podobná Lomonosovově univerzitě v Moskvě, dnes sloužící jako Palác kultury a vědy. Svým umístěním v centru blízko vlakového nádraží nepřehlédnutelně poznamenala tvář Varšavy. Budova je však mnoha Polákům trnem v oku (říká se jí také "Stalinův dar" a zpočátku nesla jméno Palác Josefa Stalina) a podle toho, jak se blíží volby a mění politické reprezentace, objevují se požadavky na její zbourání či ochranu. Zvítězil nakonec druhý názor a od r. 2007 je palác zahrnut mezi památkově chráněné objekty.
Tento stav ale nemusí být definitivní, protože v tlaku na zbourání budovy vidí někteří politici i lidé z kulturní sféry příležitost získat popularitu, což přiživují i připomínky na masakr v Katyni.

Historie chladných vztahů mezi Ruskem a Polskem je ale podstatně delší.
Kdysi např. ruský car byl současně polským králem. R. 1830 se Poláci proti ruské nadvládě vzbouřili, ale za tři čtvrti roku bylo povstání poraženo.
Skladatel Fryderyk Chopin (1810-1849) své zklamání vyjádřil v etudě c moll, op. 10, č. 12., která je známá také jako Revoluční, a ze zahraničí, kde tehdy pobýval, se už do Polska nevrátil a téměř celý svůj tvůrčí život strávil v Paříži. Není proto divu, že jej za svého považují i Francouzi a jeho jméno píší Frédéric Chopin.

Snad aby se vyvážil sovětský vliv něčím z Ameriky, v těsném sousedství Paláce kultury a vědy vyrostlo soustředění moderních výškových budov, kterému místní říkají "Varšavský Manhattan". Žádný z mrakodrapů ale nedosahuje výše Stalinova "pomníku".



Novotou září i obnovené hradby starého města, původně postavené ve 14. století.




Stačí však udělat "pár kroků" a narazíme na památník povstání z r. 1944, který stojí před skleněným komplexem budov Paláce republiky.



Červený Královský zámek (nebo také Královský hrad, polsky Zamek Królewski) byl během 2. světové války zcela zničen a až v 70. letech byla postavena jeho věrná replika.



Díky kvalitní obnově historického centra (zámku a hradeb) v r. 1980 Varšava byla zařazena na seznam UNESCO.

Při pohledu z teras vedle zámku nás zaujme zavěšený most Świętokrzyski. Sám o sobě je hezký, ale je otázkou, nakolik se hodí v blízkosti Královského zámku. Pro stavbu mnohem méně nápadného mostu a narušení panoramatu města organizace UNESCO ze svého seznamu vyškrtla Drážďany. Těžko si také lze představit podobný most v centru Prahy, např. místo Karlova mostu.




Z předchozího textu se možná zdá, že Varšava mně moc neučarovala. Přes určité rozpaky ji ale považuji za mnohem hezčí město, než je Bukurešť a Sofia, a na rozdíl od nich bych ji chtěl ještě znovu navštívit. Jsou v ní totiž i velmi krásná místa, např. park Łazienki a zámek Wilanów. O tom však zase někdy příště.
Vystavil v 34 komentářů:
Rubrika:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)

Aktuální článek

Paul Cézanne - otec moderního malířství

Paul Cézanne (1839-1906) patří do společnosti malířů  Vincent van Gogh , Paul Gauguin , Georges Seurat , Henri de Toulouse-Lautrec , kteří...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)