'My guitar gently weeps'

V New Yorku v Bonhams na Manhattanu se loni v březnu konala aukce hudebních nástrojů Erica Claptona ve prospěch léčby lidí závislých na drogách a alkoholu, některé byly prodány za víc než milión liber.

Zuzana

V době, kdy se sběratelé z celého světa chystají nabízet ceny na další charitativní aukci Claptonových kytar, otázky se množí a zní následovně. Proč by někdo dělal repliku Claptonovy oblíbené kytary Fender Stratocaster 'Blackie' s každým jednotlivým zářezem a škrábancem, včetně odřenin a stop od Claptonových cigaret? A proč se čekalo, že ona replika vynese v aukci přinejmenším 20 000 dolarů a možná ještě víc?

Vědci pracují na odpovědích. Po experimentech a rozhovorech s kytaristy i sběrateli udělali analýzu tak zvané 'nákazy celebritami' a kouzla imitace, cyklického modelu fetišizace, odpovídající éře masové produkce. Jeden z jejich závěrů: jedná se o zdánlivě nelogickou touhu po relikvii, dokonce i pseudorelikvii, pramenící z instinktu, zásadně rozhodujícího pro přežití katastrof jako Black Death: víra, že určité rekvizity a předměty jsou nakažlivé - ať už v dobrém, nebo špatném smyslu. Další závěr je ten, že magie 'primitivních' kmenů bude mít na nabídky za Claptonovy kytary, jejichž aukce začala v Bonhams uprostřed Manhattanu, velký vliv.

Někteří dražitelé mohou racionalizovat svoje nákupy jako dobrou investici, nebo tvrdit, že jsou to objekty, které je dobré vlastnit, neb poskytují příjemné vzpomínky a duchovní spojení s někým, koho obdivují. Avšak - dle psychologů z Yale to nejsou ty hlavní důvody k nákupům rekvizit slavných lidí. Výzkumníci se ptali lidí, jak moc nadšeně by kupovali objekty, které vlastnily rozdílné typy celebrit, například George Clooney a nebo vyvrhelové jako Saddam Hussein. A zjistili, že motivací nejsou ani tak vyhlídky na profit, protože lidé kupují i repliky, které nemohou znovu prodat. Tato restrikce sice mírně snižuje zájem lidí o předměty, které vlastnili darebáci, ale neutlumuje nadšení pro nákup rekvizit svých idolů.

Jak se jeví, nejdůležitějším faktorem je míra 'nákazy celebritami'. Vědecký tým z Yale přišel na to, že třeba svetr, který vlastnila populární celebrita, začal mít pro fanoušky daleko větší cenu, když se dověděli, že celebrita ten svetr nosila. Ale pokud ten svetr byl v čistírně a je tím pádem jaksi 'sterilizován', ztrácí pro fanoušky na ceně, evidentně proto, že byla odstraněna vůně (nebo tedy sama 'podstata') zbožňované celebrity. Výsledky zkoumání naznačují, že fyzický kontakt s celebritou zvedá cenu objektů, takže lidi jsou ochotni platit nejvíc například za Claptonovu kytaru, na niž Eric Clapton skutečně hrál, nebo dokonce ji pouze držel v rukou.

Tento druh fyzického kontaktu s celebritou vysvětluje, proč originální kytara 'Blackie' byla prodána před lety za jeden milión dolarů. Eric Clapton na ni hrál extenzívně déle než deset let. Ale proč budovat repliku kytary se všemi těmi zářezy a škrábanci? Vědci tvrdí, že působivost repliky souvisí s druhem přemýšlení, nazvaným 'zákon podobnosti'. To je víra, nazvaná taky 'imitativní kouzlo': věci, které se jedna druhé podobají, mají podobnou moc a sílu.

Praktiky různých kultur, například pálení 'woodoo doll' s cílem ublížit svým nepřátelům jsou s vírou v 'zákon podobnosti' naprosto konzistentní. Identická replika Claptonovy kytary se všemi důlky a škrábanci může sloužit jako zástupkyně či náhradnice Claptonovy originální kytary do té míry, že je určitým způsobem zaměňována za pravou. A dokonce i masově produkovaná replika kytary bez škrábanců může mít to kouzlo. Vědci kladli otázky sběratelům kytar, včetně jednoho sběratele, jenž utratil stovky dolarů za repliky výbavy Beatles. Tihle sběratelé nic nedají na akademické teorie, že masové produkované objekty nikdy nemohou mít auru fetiše, což je antropologický termín pro objekt, o němž se věří, že má nadpřirozenou moc. Naopak - trvají na tom, že dokonce replika kytary slavného hudebníka, vyrobená v továrně, má v sobě kouzlo, které jim umožňuje hrát lepší hudbu.

Prostě i imitované nástroje jsou prý napuštěny kouzelnou silou, věřte nebo nevěřte. Semiotické, 'znamenané', magické myšlení dává prý replikám moc vysílat 'auru' - a tudíž je přeměňovat na fetiše. Samozřejmě, že sběratelé stále dávají přednost otlučené kytaře, na niž hrála jejich oblíbená, slavná hvězda, před zbrusu novou replikou. Jeden ze sběratelů tvrdil výzkumníkům, že si kvalitu hraní na kytaru vylepšil starými strunami, které odložil kytarista Duane Allman. Víra v nakažlivé kouzlo může znít nelogicky, ale podle vědců má prý určitý evoluční smysl. Víra našich předků v nakažlivost, obzvláště biologickou, je jedním z důvodů, proč jsme dnes tady. Ti, kteří se nestranili lidí, umírajících na mor v temném středověku, zemřeli na mor taky. A ti, kteří zemřeli ve středověku na mor mají dnes následovníky jen stěží. V našem moderním a vědeckém světě tyto víry stále přetrvávají. Nakažlivá moc Erica Claptona se šíří nejen do kytary na niž hrál, ale taky do zesilovačů a knoflíků, kterých se dotýkal. Desítky takových objektů se budou prodávat na aukci, pořádané ve prospěch Crossroads Centre, založené Ericem Claptonem, kde je poskytováno léčení z drogové a alkoholické závislosti.

Jeden ze zesilovačů - 1957 Fender Twin, který Eric Clapton užíval extenzivně ve studiu i na jevišti - byl vybrán magazínem pro sběratele Guitar Aficionado jako 'holy grail' celé aukce. Robert Ender, kytarista z New Jersey, jenž si prohlížel 'zboží' v aukčním domě, takové hodnocení naprosto chápe. Řekl, že plánuje účastnit se dražby, ale tuší, že ten 1957 zesilovač, zrovna jako replika 'Blackie' budou nejspíš nad jeho finanční možnosti. Povzdechl si : "Bylo by to prima mít některý z těch zesilovačů nebo kytaru, protože jakékoliv spojení s Ericem přinese nějaký druh hudební 'mojo'.

P.S. (Miloš) Název článku Zuzany je inspirován písní While My Guitar Gently Weeps George Harrisona z r. 1968, tedy z konce éry Beatles, objevila se na dvojalbu známém jako The White Album. Jak se píše na anglické Wikipedii, Harrison nebyl s první verzí nahrávky spokojen, a proto požádal svého přítele Erica Claptona, aby ji oživil svým kytarovým sólem. Ten přes zdráhání ("Nikdy nikdo na deskách Beatles nehrál") nakonec vyhověl, a tím jí dal nový rozměr.

Píseň pak společně zahráli s dalšími hvězdami (Ringo Starr, Phil Collins, Elton John) na charitativním koncertu na podporu Bangladéše. Existuje spousta dalších nahrávek, pěkná je např. ta, kde Eric Clapton r. 2002 hraje na koncertu na památku George Harrisona (zemřel r. 2001) se zbývajícími členy Beatles Paulem McCartneym, Ringo Starrem a Georgeovým synem.

Brno (1) - čtvrť Kohoutovice, příroda na prahu paneláků

Do Brna jsem přišel z okresního města studovat VŠ a postupně zde vystřídal 3 adresy. Všechny byly v blízkém dosahu centra a tehdy jsem ani netušil, že existuje nějaká čtvrť Kohoutovice. Sice na horizontu byly vidět zalesněné kopce, z nichž vykukovaly věžové paneláky a vodojem ve tvaru trychtýře, ale neměl jsem žádný důvod tam cestovat a dost jsem litoval lidi, kteří tam bydlí, protože ztrácí dopravou "do města" spoustu času a kdo ví, zda do sídliště "na konci světa" vůbec něco jezdí.

Ale jak se říká, odříkaného největší krajíc, moje poslední předmanželská známost byla právě odtud. A dnes tam bydlím čtvrtstoletí. Ještě asi rok po svatbě jsem odolával a držel si svůj malý byteček v klidné čtvrti, kde jsem měl klavír a při toleranci sousedů na něj 2-3 hodiny denně cvičil, nakonec jsem ale podlehl přesvědčování manželky a klavír jsme přestěhovali do paneláku. To se však ukázalo zásadní chybou, jakmile jsem se dotkl kláves, noví sousedé okamžitě začali klepat na radiátory, abych toho nechal. Klavír se postupem doby stal odkladištěm pro knihy, pracovní věci a všechno možné, nakonec i to přestala manželka tolerovat a musel jít z bytu. Dnes je na chalupě u jejích rodičů. A protože tam nejsem tak často a nechci rušit jejich klid, úplně jsem s hraním přestal.

Na Kohoutovice jsem si nakonec zvykl, přestože i dnes mně vadí, že jsou pro svou odlehlost jednou z mála brněnských čtvrtí, která nemá přímé spojení do centra na ulici Česká a ani na nádraží, předností je však sepětí s přírodou. 50 m od domu máme les a tím dojdeme až do Bystrce na přehradu. A v lese je docela živo, oblíbeným cílem je obora s divočáky, kde se vždy na jaře objeví asi 10 pruhovaných a nesmírně hbitých selátek.

Vzácností není vidět srnky ve volné přírodě, v jezírkách jsou žáby, kdysi tu byl i bobr, přilétají sem kachny a vedle rákosí se vyskytují lekníny a asi i Claude Monet by tu byl spokojený.

Na rozcestí, odkud vedla cesta z Kohoutovic na hřbitov do Žebětína, stojí asi 220 let starý, památkově chráněný dub, rostou zde houby a raritou je louka s konikleci na hranici se čtvrtí Kamenný vrch. Jak se píše v novinovém článku, počet trsů konikleců přesahuje 50 tisíc, to se mně ale zdá nadsazené a navíc mám pocit, že jich v druhé polovině března vykvétá rok od roku méně.

Protože Kohoutovice leží v kopcích a také se zde nachází nejvyšší místo Brna (415 m n. m.), je odtud i hezký výhled. Z různých míst čtvrti je vidět většina dominant Brna.

Mohou skeptici k podnebním změnám ve spojení se stoupenci kreacionismu uspět v hlásání protivědeckých názorů ve školách?

Zdá se, že existuje a roste skupina lidí, snažících se spojit skeptiky ke změnám klimatu s odpůrci evoluce v jedno silné hnutí a vyrobit legální kauzu, kterou si samozřejmě přejí vyhrát, aby dostali svoji agendu do škol.

Zuzana

Hnutí se počalo rozjíždět po rozhodnutí v r. 2005, kdy 'District Court' v Atlantě shledal, že propagačními nálepkami na učebnicích, které říkají studentům, že evoluce je pouze teorie, školní distrikt překročil First Amendment; separaci církve a státu.

Snaha spojovat evoluci s globálním oteplováním je částečně legální strategie; soudy shledaly, že využívání kritiky evoluce ke kritice výuky ve veřejných školách je porušením separace církve od státu a odpůrci evoluce mohou tedy argumentovat, že pokud je globální oteplování předmětem debaty, protivníci evoluce jen 'procvičují' akademickou svobodu.

Fyzik Lawrence M. Krauss, ředitel 'Origins Initiative' na arizonské státní universitě, shrnul, oč - dle jeho názoru - jde: "Kdekoliv je v současné době boj ohledně evoluce, je tam zároveň další boj o zredukování 'horkých' témat, jako je např. Big Bang (velký třesk) a - v poslední době zejména - podnební změny." Podle Kraussova názoru se jedná o evidentní snahu zpochybnit věrohodnost vědeckých poznatků a říct, že věda má pouze jeden pohled na svět. A že je to jeden z mnohých možných pohledů, rozhodně ne lepší, nebo oprávněnější, než fundamentalismus.

Duchovní Jim Ball, ředitel 'Evangelical Environmental Network, to jest skupiny věřících, kteří akceptují vědecký pohled na globální oteplování, říká: "Spousta nábožensky založených odpůrců změn klimatu považuje tvrzení, že by lidské bytosti mohly zničit něco, co stvořil Bůh, za nestoudně arogantní. Mají pocit, že je vědci mají za idioty a že přímo napadají jejich víru."

'Protivědecká' skupina má v současné době úspěchy hned v několika státech. Např. 'The Texas Board of Education'. Minulý rok nařídil, aby učitelé prezentovali všechny aspekty a pohledy na evoluci a globální oteplování a 'prověřili' učebnice. V Jižní Dakotě nedávno 'schválili resoluci', že se bude vyučovat skepticismu vůči klimatickým změnám. K podobnému úsilí došlo i v Kentucky = snaha přimět školy, aby vyučovaly a probíraly 'výhody' a 'nevýhody' vědeckých teorií. I když debata ve věci globálního oteplování je podle environmentalistů ve skutečnosti mizivá, téměř neexistující, přesto hrozí nebezpečí, že nebude-li v učebnicích dostatečně zdůrazněna kritika klimatických změn a dostatečná zmínka o probíhající debatě na toto téma, dají odpůrcům dost důvodů, aby takové učebnice nevycházely. A to patrně bude mít vliv na další přístup vydavatelů a samozřejmě pak na výuku ve školách všeobecně.

New York (2) - pietní místa

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že rozestavěný mrakodrap Freedom Tower (nebo také 1WTC - One World Trade Center) již svou výškou překonal Empire State Building (381 m). S anténou má vyrůst do 541 m a stane se nejvyšší budovou na západní polokouli. Jak již název napovídá, je nástupcem známých dvojčat World Trade Center (407 a 405 m vysokých), zničených teroristickými útoky 11. září 2001, dnes si je můžeme připomenout jen ve filmových záběrech, např. v klipu písně Joe Cockera First We Take Manhattan.

S manželkou jsme byli v New Yorku na přelomu června a července loňského roku. Když jsem hledal slušný hotel, tak cenově a polohou se ukázal nejvýhodnější World Center Hotel, který leží přímo u Ground Zero. Je to proto, že se tam staví ve dne v noci a podle názoru spoluautorky blogu Zuzany, která v NYC žije, i z důvodu strachu z možné reprízy teroristických útoků, bylo to totiž jen 2 měsíce před jejich 10. výročím. I když jsme bydleli v 5. patře a měli vše na očích, nebylo zřejmé, co nakonec bude v rozvrtané jámě vedle mrakodrapů. Až internetové informace prozradily, že na místech, kde stály věže dvojčat, mají být nepříliš hluboké vodní nádrže obklopené stromy. K 10. výročí se podařilo tento památník dokončit.

Původně měly WTC nahradit 4 nové mrakodrapy, výstavba však vázla a opožďovala se, plány se měnily, dnes se mluví o tom, že Freedom Tower má snad být hotov v r. 2013. V porovnání s rychlostí, s jakou se staví mrakodrapy ve východní Asii a v Dubaji, je to dost zarážející. Snímky z naší návštěvy ukazují Freedom Tower v asi 2/3 konečné výšky.

Na 1. snímku úplně vlevo je náš hotel. Ponuře místo vypadalo zvláště ve večerních hodinách, kdy pohyb jeřábů a lidí na staveništi při tlumeném osvětlení působil přízračným dojmem.

Členy hasičského sboru, kteří přišli r. 2001 o život při záchranných pracích, připomínají pamětní deska a tabule s fotografiemi.

Mnohem skromnější je památník války ve Vietnamu. Rovněž se nachází na dolním Manhattanu a tvoří ho jen malá kašna, záhony s květinami a několik laviček.

Johna Lennona, zavražděného v New Yorku v r. 1980, připomíná v Central Parku zóna ticha Strawberry Fields, pojmenovaná podle jeho písně Strawberry Fields Forever, na zemi je pak mozaika s textem názvu jeho další známé písně Imagine.

Paul Gauguin: ESSAIS D'ART LIBRE

Zuzana

(volný překlad z angličtiny)

V mém žlutém pokoji stojí slunečnice s purpurovýma očima na žlutém pozadí; koupají své stonky ve žluté váze na žlutém stole. V rohu obrazu je podpis malíře: Vincent. A žluté slunce prostupuje skrze žluté záclony a zaplavuje můj pokoj zlatem. A ráno před tím, než vstanu z postele, představuji si, jak krásně tohle všechno voní.

Oh ano! On miloval žlutou, ten dobrý Vincent, ten malíř z Holandska; záblesky slunce uklidňovaly jeho duši, která odmítala mlhu a potřebovala teplo.

Když jsme byli spolu v Arles, oba cvoci, vedoucí konstantní válku o krásu barvy - já, já jsem měl rád červenou; kde najít tu perfektní rumělku? On udělal šmouhu svým nejžlutějším štětcem na stěnu a ta náhle zfialkověla:

Je suis Saint Esprit.

Je suis sain d'esprit!

V mém žlutém pokoji je malé fialkové zátiší: dvě obrovské boty, ochozené, deformované. Vincentovy boty. Když byly nové, Vincent si je jednoho rána obul, aby se vydal na pěší cestu z Holandska do Belgie. Mladý kazatel (zrovna ukončil teologická studia, aby se stal, zrovna jako jeho otec, duchovním) se vydal na cestu za horníky, které nazýval bratry - bezmocné, o nichž čítal v Bibli, utlačované pro luxus mocných.

Na rozdíl od učení svých instruktorů - moudrý "Dutchmen" Vincent věřil v Ježíše, který miloval chudé; jeho duše, neustále naplněna dobročinností, toužila utěšovat, obětovat se, pomáhat slabším, potírat silné a mocné. Rozhodně, určitě, Vincent byl šílenec.

Jeho učení Bible v dolech prospívalo, jak já věřím, horníkům dole, ale bylo nepříjemné autoritám nahoře, nad zemí. Byl rychle odvolán, propuštěn, rodinná rada ho uznala za blázna a navrhla odpočinek v sanatoriu. Jen díky bratrovi, jenž se jmenoval Theo, k tomu nedošlo.

Jednoho dne byl důl zaplaven chromově žlutou, nelítostným, zuřivým ohněm, mocným dynamitem, který nikdy neselže, v dole, plném lidských bytostí, které se plazily a hemžily ve špinavém uhlí, daleko od života, daleko od lidí, bez rouhání, bez stížností.

Jednu z těch bytostí, strašlivě zohavenou, se spálenou tváří, Vincent vynesl a zachránil. Doktor důlní společnosti prohlásil: "Bylo by pošetilé se k němu připojit, cena ošetřování těch lidí je příliš vysoká."

Ten, jehož označili za šílence, dohlížel čtyřicet dní u postele umírajícího muže. Zabraňoval, aby se vzduch dostal do jeho ran a zaplatil všechny léky. Mluvil k němu jako kněz, poskytující útěchu. Byl přece blázen.

Práce šílence pomohla umírajícímu křesťanovi přežít. Když se zraněný muž, konečně zachráněný, vrátil znovu do dolů, aby pokračoval v práci, mohli jste vidět - jak řekl Vincent - hlavu mučedníka Ježíše se svatozáří na čele a s rozeklanou trnovou korunou - rudé strupy na špinavém žlutém čele horníka.

A já....já jsem ho - Vincenta - namaloval, jak máznul svým žlutým štětcem na náhle zfialkověvší stěnu:

I am the Holy Spirit,

......sound of Spirit.

Rozhodně, ten muž byl blázen.

("Still Lifes", January 1894)