Vánoce v zahraničí (a PF 2013)

V posledních letech se Vánoce, alespoň z pohledu obchodníků, posouvají čím dál více do předvánočního času, třeba v Paříži jsme je zažili v polovině listopadu a údajně se tam s vánoční výzdobou začíná už v říjnu. Je vyzdobena celá třída Champs Elysées, pasáže obchodního komplexu v La Défense, obchodní dům Galerie Lafayette a stromek mají za sebou i pouliční prodavači ze stánků s občerstvením.

Loni jsme zažili Štědrý den v Bangkoku. Protože Thajsko patří mezi země vyznávající buddhismus, byli jsme nachystáni na velkolepé chrámy s impozantními zlacenými sochami Buddhy (a výběr je nepřeberný - Buddha ležící, sedící, ve všech představitelných velikostech), atributy křesťanských vánočních svátků jsme tu ale nečekali. Aby si však na své přišli i návštěvníci z Evropy, Ameriky, … , v obchodních domech i na volných prostranstvích stojí vánoční stromy. Pro nás, zvyklé na zimu a někdy i sníh (jako před zámkem Schönbrunn ve Vídni), je trochu zvláštní vidět kolem nich korzovat místní v šortkách a krátkém tričku. Je to tím, že v Thajsku je právě přelom roku ideálním ročním obdobím s příjemnými teplotami 25 až 30 °C a letoviska Pattaya a Phuket praskají pod náporem turistů.

V Římě a Vatikánu jsme byli až po vánočních svátcích a zažili tam Silvestra a Nový rok. Chrám sv. Petra ve Vatikánu byl na Silvestra zavřený a kvůli zátarasům nebylo možné se k němu ani přiblížit. Protože však papež měl v něm sloužit mši, lidí na náměstí rychle přibývalo. Když konečně papežští zřízenci zátarasy odsunuli, jakoby zazněl výstřel startovní pistole masového běhu, zástupy čekajících vyrazily, protože všichni se do chrámu vejít nemohli a každý chtěl vidět papeže na vlastní oči.

Symbolickým spojením minulosti s přítomností je vánoční strom před torzem Kolosea v Římě. V Koloseu ti, kteří šli na smrt, zdravili své vladaře a při gladiátorských soubojích a bezbranní proti dravým šelmám jich asi půl milionu svou smrt našlo. A dnes tam stojí strom - symbol ateistického pojetí Vánoc jako svátků klidu a pohody.

Protože se blíží konec roku, chtěl bych všem našim blogovým příznivcům i náhodným návštěvníkům popřát do toho nového vše nejlepší, zdraví, štěstí, pohodu v osobním životě a úspěchy ve studiu či práci.

Před několika roky jsem od šéfa naší instituce, který má smysl pro černý humor, dostal přání s následujícím obrázkem. Tohle bych nikomu nepřál, pokud však přece jen vás někdy přepadnou chmury, ať se brzy vyjasní, jako když se Slunce prodralo zamračenou oblohou v norském Molde.

P.S. 23.12.2014 Tento text byl zahrnut do projektu Vánoční města blogerky Dragell.

Vánoční i novoroční varování II ;)

KOCOVINA

Pochopme, jak alkohol ovlivňuje naše tělo a pak můžeme v klidu vyrazit na vánoční i novoroční veselice.

Hangoverville je místo, které si nikdo nepřeje navštívit. Avšak cesta, která k němu vede, je často předmětem debaty, obzvlášť pak v sezóně společenských večírků a mohutných oslav. Neomylné symptomy jsou trefně popisované na globální úrovni. Švédi se cítí být "uhození zezadu", ti ze Salvadoru se v kocovině cítí být "celí z gumy", Francouzi vstávají s "dřevěnou pusou" a Dánům "řádí v hlavě tesaři". V minulosti se věřilo, že hlavní příčinou příznaků kocoviny je dehydratace. Nyní ale vědci věří, že příčinou nepříjemných příznaků kocoviny jsou i chemikálie, které se formují v těle, zatímco játra odbourávají alkohol.

Jakékoliv toxické látky v systému způsobují problémy. Alkohol není výjimkou. Přes žaludek se toxiny dostanou do krevního řečiště, roznáší se po těle a ničí buňky a buněčné membrány. Aby toho ještě nebylo dost, při odbourávání alkoholu se vytvoří produkt metabolismu alkoholu acetaldehyde, jenž je toxičtější než alkohol sám. Takže v podstatě dostanete do těla dvojitou dávku toxinů. Dobrá věc je ta, že acetaldehyde je automaticky atakován dalším enzymem, substancí, zvanou glutathione. Proces funguje dobře, protože glutathione dovolí acetaldehydu řádit v těle jen velmi krátkou dobu. Ale - a to je velmi důležité 'ale' - pouze tehdy, když omezíte příjem alkoholu na pár drinků. V případě, že se do těla dostanou velké dávky alkoholu, zásoba glutathionu v játrech se spotřebuje velice rychle. Acetaldehyde pak způsobí těžké bolesti hlavy a zvracení.

Ptali jste se někdy, proč se probouzíte v noci ze spánku po noci strávené na alkoholickém večírku? Alkohol povzbuzuje produkci přirozeného stimulantu. Když přestanete pít, vaše tělo reaguje jeho nadprodukcí. Nejen, že tedy neusnete hlubokým spánkem, který nutné potřebujete, ale stimulant taky způsobí únavu, podráždění žaludku a celkový pocit nevolnosti. Alkohol také povzbuzuje vylučování hydrochloric acidu v žaludku a způsobuje tím eventuálně vzkaz vysílaný mozku nervovou soustavou, že obsah žaludku zraňuje tělo a musí být vyloučen zvracením.

Jedna sklenice vína (250 ml) způsobí, že tělo vyloučí 800 až 1 000 ml vody. To je ve srovnání s jakoukoliv jinou tekutinou čtyřikrát tolik a vysvětluje to časté běhání na WC v barech a restauracích. Není divu, že po nočním řádění tělo okamžitě cítí potřebu nahradit ztracenou tekutinu, což se obvykle manifestuje pocitem 'vaty' v ústech. Bolesti hlavy jsou též důsledkem dehydratace. Tělesné orgány se snaží nahradit ztracenou tekutinu odčerpáváním vody z mozku. To způsobuje zmenšování mozku a působí na membrány, které spojují mozek s lebkou. A je tady i třetí efekt dehydratace. Časté močení vylučuje z těla sůl a draslík, minerály, které jsou naprosto nezbytné k normální nervové a svalové funkci. Poklesne-li hladina těchto minerálů, dojde k bolestem hlavy, únavě a pocitům nevolnosti.

Vyprchávání alkoholu z těla způsobuje třes a pocení - obojí běžné vlastnosti kocoviny. Když člověk přestane pít, dochází k vyprchávání alkoholu, které trvá 24 hodin. Někteří lidé léčí kocovinu dalším alkoholickým drinkem, který zpomalí vyprchávání, a tudíž zmírní symptomy kocoviny. Přehnaná konzumace alkoholu může způsobit snížení hladiny cukru v krvi (hypoglycemii) a ta následně vede k motolicím a celkové slabosti. Příliš alkoholu může způsobit i to, že se v krevním řečišti objeví molekuly cytokines - tytéž molekuly, které se uvolňují během chřipky. To vede opět k bolestem hlavy, nevolnosti a letargii, která člověka nutí zůstat v posteli, protože tělo potřebuje energii k boji bílých krvinek proti vetřelci. I hluk v prostředí, kde pijete, může ovlivnit míru kocoviny. Když pijete, váš sluch trochu otupí, což je důvod, proč v takové situaci lidi mluví hlasitě, ba někteří řvou a hulákají a hudbu pouštějí na plně pecky. Celkové vystavení decibelům pak definitivně přispěje k většímu bolení hlavy po probuzení.

Signifikantní je i depresivní povaha alkoholu. Ta zcela jistě přispívá k emocionálním pochybnostem, zejména o sobě. Dochází k přecitlivělému stavu, pro kocovinu velmi typickému. Člověk se může cítit šťasten, když pije alkohol, bohužel ale alkohol funguje velice podobně jako diazepam - nakonec pijákovi po ránu prudce ubude hladiny cukru v těle a tím pádem dojde ke značnému poklesu energie a to se projeví nejen fyzicky, ale i emocionálně. Je tu i skutečnost, že alkohol rozbíjí zásoby glycogenu v játrech. Nedostatek tohoto klíčového zdroje energie je přinejmenším částečně odpovědný za slabost, únavu a nedostatek koordinace příští ráno. Tmavší drinky jako červené víno a whisky, pak obsahují mnohem vyšší hladinu toxinů zvaných congeners (vedlejší produkt fermentace) než bílé víno a bílý tvrdý alkohol jako vodka, gin nebo bílý rum. A dražší alkohol má taky menší hladinu congeners.

Pravidelnější a navyklí pijáci mívají lehčí kocoviny, zatímco ženy, které vypijí stejně množství alkoholu jako muži, trpívají větší kocovinou. Je to spojeno s tělesnou vahou i s tím, že ženy mají nižší úroveň enzymů glutathione, což způsobuje pomalejší odbourávání alkoholu v těle. A čím starší lidí jsou, tím horší kocoviny. Starší organismus je citlivější vůči toxinům a méně schopný produkovat enzymy potřebné k boji s touto situací. Geny hrají roli též. Například 70 % lidí orientálního původu má méně efektivní formu ethanolu dehydrogenase, což je enzym potřebný k zpracování alkoholu. Po požití alkoholu velmi rychle zrudnou.

Negativní efekty kocoviny se mohou preventivně zmírnit jídlem před pitím. Velmi účinný v prevenci před účinky alkoholu je tuk, což je důvod, proč v zemích u Středozemního moře, předtím, než začnou popíjet, spolknou čajovou lžičku olivového oleje. Jako prevence je také dobrá sklenice mléka. Multivitamíny pomáhají rovněž, nahrazují ty vitaminy v těle, které jsou spotřebovány během pití díky častému močení. A jestli se chystáte na večírek, pijte hodně vody před tím, než se na něj vydáte a dejte si sklenici vody s každým alkoholickým drinkem, který si objednáte. Korejci tradičně po větším vypití alkoholu vypijí před spaním sklenici vody s medem, protože se chtějí vyvarovat prudkému poklesu cukru v krvi a zároveň dostat do těla nealkoholickou tekutinu.

Bohužel, zázračný lék na kocovinu neexistuje. Některé prášky proti bolestem mohou být efektivnější než jiné. Například aspirin neobsahuje kofein a účinkuje protizánětlivě. Naopak obsahuje něco jako prostaglandin inhibitor. Vysoká hladina prostaglandinu je spojována s těžkými kocovinami. Aspirin však hodně zatěžuje žaludek, takže nebrat v případě zvracení, nebo nemůžete-li kvůli kocovině pozřít potravu. Hodně populární jsou teď bylinky, např. milk thistle (ostropestřec mariánský), guave leaf a ginseng, které podporují 'biochemicals', pomáhající tělu zbavit se toxinů. Ale důkaz je opravdu nedostatečný s čestnou výjimkou milk thistle, u něhož je prokázáno, že poskytuje tělu ochranu proti poničení alkoholem.

Voda je velice účinná, pokud jde o zrychlení léčebného protikocovinového procesu. Jestliže to vás žaludek snese, přidejte do vody trochu soli a cukru, abyste nahradili ztracené sodium a glycogen. Ovocný džus je také velmi dobrý. Cukr pomůže zvednout energii v těle, zatímco vitaminy a výživné látky v džusu pomohou nahradit ty poztrácené a poničené během propité noci díky diuretickému efektu alkoholu. Banány a kiwi mohou napomoci v obnovení hladiny draslíku, rovněž ztracenému kvůli častému močení během pití. Pomohou také vejce, která obsahují velké množství cysteinu, který vymete zbytek toxinů z těla ven. A varujte se kávy, protože ta vás dehydruje o to víc, a pamatujte si, že smažená nebo tučná jídla požitá v kocovině iritují vás žaludek zrovna tak.

CHEERS. :)

Pavel Váně (1) - Synkopy 61 (1), Progress Organization, Collegium Musicum

Pavel Váně je vedle Romana Dragouna další rockovou legendou spojenou s brněnskými skupinami a přestože se ve skupině Progress 2 nepotkali, protože Dragoun tam nastoupil až po odchodu Váněho, dnes k mé velké radosti na vzpomínkových koncertech Progresu vystupují spolu. Váněho hudební kariéra však sahá mnohem dále do minulosti a na jeho začátky se zaměřím v této první části.

První skupinou, kde se Váně dostal do povědomí posluchačů rockové hudby, byly Synkopy 61. Ještě než jsem se v 80. letech nadchl pro Futurum a Romana Dragouna, Synkopy 61 byly mou nejoblíbenější skupinou, říkalo se jim Moravští Beach Boys, protože všichni členové skupiny zpívali a vedle vlastních skladeb zvládali i náročné skladby Beach Boys. Pavel Váně zde působil pouze dva roky jako záskok za Pavla Pokorného, který byl na základní vojenské službě, stačil však nazpívat skladbu Válka je vůl, která byla jedním z největším hitů skupiny na konci 60. let. Vyšla na malé desce r. 1968 a líbila se i kritikům.

V USA se v té době rozmáhaly protesty proti válce ve Vietnamu, odmítání vojenské služby, hnutí hippies mělo úplně jiné zájmy než nasazovat život ve válečné vřavě na druhém konci světa, to vše samozřejmě mělo odraz v hudbě, literatuře a filmu, vzpomeňme alespoň film Hair Miloše Formana, a najednou jsme měli i my protiválečnou píseň. Sice trochu vadilo vulgární slovo vůl, ale nad tím kulturní tajemníci zamhouřili oči, šlo přece o dobrou věc. Skutečnost však byla mnohem prozaičtější. Pamětníci si vzpomenou, že povinná základní vojenská služba trvala dva roky, ale absolventi vysokých škol ji měli jen jeden rok. Nebylo to však zadarmo, ve 3. a 4. ročníku studenti museli jednou týdně ve vojenském vystrojení docházet na vojenskou katedru a po skončení 4. ročníku měli místo prázdnin 6-týdenní soustředění na vojenské posádce. Byla to dost drsná zkušenost, tzv. odborní asistenti vojenské katedry nebyli žádní intelektuálové, VŠ z nich měl málokdo, o to více se však vyžívali na vysokoškolácích. Někteří členové Synkop 61 na VŠ studovali a na vojně v rámci školy měli čest se seznámit s majorem Válkou. Já jsem touto vojenskou průpravou prošel v polovině 70. let, ale nepamatuji si, že by tam mjr. Válka ještě působil, podle vzpomínek předchůdců to však byl pěkný vůl.

V r. 1968 Pavel Váně ze Synkop 61 odešel a společně s bubeníkem Zdeňkem Klukou, který hrával s Hanou a Petrem Ulrychovými ve skupinách Vulkán a Atlantis, založili Progress Organization. Její styl byl mnohem tvrdší, Váně zde hrál na sólovou kytaru (v Synkopách byl jen doprovodným kytaristou) a ve skvělé, téměř 8-minutové skladbě Klíč k poznání, vydané na malé desce, kterou složil a nazpíval klávesista Jan Sochor, Váně hraje jak Eric Clapton v Cream. Na YouTube skladba bohužel není k mání, naštěstí vyšla jako bonus v pozdější reedici prvního alba z r. 1971. Jeho vydání bylo pro začínající skupinu velkým překvapením. Byly na ní ještě i dvě převzaté skladby - We Can Work It Out od Beatles a I Feel Free od Cream. Váněho autorský vklad je skromný, složil hudbu jen ke skladbě Argonaut. Za zmínku z tohoto alba stojí skladby skladby Ikaros Jana Sochora a Ptáčník Zdeňka Kluky, nazpívaný baskytaristou Emanuelem Sideridisem, a Klukův Strom. Na obalu desky jsou zleva Sochor, Sideridis, Kluka a Váně. Mám ji na CD a nedávno jsem ji ze sběratelských důvodů koupil i nově vydanou na vinylu.

S nastupující normalizací přišla na rockovou hudbu u nás doba temna. Skupiny nemohly mít anglické názvy a jejich hudba se do médií vůbec nedostala. Mnozí hudebníci změnili styl, Hana a Petr Ulrychovci se dali na folklór, nebo přešli do doprovodných kapel populárních zpěváků (např. kytarista Pavel Fořt z Flamenga se nechal zlanařit do Štaidlova orchestru, doprovázejícího Karla Gotta). Pavel Váně to vyřešil tím, že přešel do slovenské skupiny Collegium Musicum klávesisty Mariana Vargy, opět zde zaskakoval za kytaristu, který odešel na základní vojenskou službu. Varga dříve hrával s Pavolem Hammelem melodické písně ve skupině Prúdy, ale Collegium Musicum žádné písničky v repertoáru nemělo, skladby byly pouze instrumentální a opíraly se o Vargovu virtuózní hru. Váně se s Collegiem objevil na malé desce, která obsahuje skladby Hommage a J. S. Bach a Ulica plná plašťov do dažďa. V časovém intervalu 1:16 až 1:56 Váně v druhé skladbě zahrál pěkné jemné kytarové sólo.

V Collegiu byl Váně velmi krátce, kdysi na to vzpomínal, že všichni jeho členové byli vystudovaní hudebníci a hráli z not, na což nebyl zvyklý, a zřejmě mu také nevyhovovala čistě instrumentální tvorba, kde veškerou pozornost na sebe poutal Varga. Proto se vrátil do Brna a po peripetiích doprovodného hráče zpěváků Marthy a Teny a Boba Frídla v 2. polovině 70. let s Klukou, Sochorem a novým baskytaristou Pavlem Pelcem obnovil rockovou skupinu pod názvem Barnodaj, později přejmenovanou na Progress 2, s nímž nahrál alba Mauglí a Dialog s vesmírem, která jsou vrcholem jeho hudební kariéry. Blíže o tom zase příště.

Předvánoční varování :)

Nadváha a obezita jsou těsně spojeny se zvýšeným rizikem předčasné smrti.
Zuzana

Studie z prosince 2010 zahrnula šetření National Cancer Institute, který je součástí National Institute of Health spolu se spolupracovníky z dvanácti světových institucí. Zjistila, že "Body Mass Index" (BMI= váha [kg]/(výška [m]^2)) mezi 20 a 24,9 je spojen s nejnižším rizikem úmrtnosti u dospělých nekuřáků. Výzkumníci také získali přesný počet úmrtí, týkající se lidí s nadváhou, nebo vysloveně obézních. Předchozí studie tohoto druhu nebyly přesné a konkluzívní, závěry nejisté a rozporuplné. Buď bylo zjištěno jen lehce zvýšené riziko kvůli nadváze, jiné ukazovaly riziko dokonce spíš snížené. Organizace Centers for Disease Control and Prevention a World Health Organization definovaly normální rozsah BMI mezi 18,5 a 24,9. Nadváha začíná od 25 do 29,9. Obezita je definována jako BMI přes 30 a těžká obezita je BMI 35 a výš. Kalkulátor je zde: Calculate Your BMI (feet = stopy, inches = palce, pounds = libry; 1 foot = 30,48 cm, 1 inch = 2,54 cm, 1 pound = 453,59 gramů) a při zadání výšky v cm a váhy v kg na stránce Výpočet BMI. Obezita je v USA závažný problém. Obézním lidem hrozí předčasná smrt na srdeční nemoci, mozkovou mrtvici a určité druhy rakoviny. V současnosti dvě třetiny dospělých Američanů buď mají nadváhu, nebo jsou obézní. Ještě závažnější je fakt, že 17 procent žen a 11 procent mužů je těžce obézních (BMI 35 a vyšší). Přibližně totéž se týká Čechů, takže se nad americkými tlouštíky až zas tolik nenasmějeme. "Česká republika se v počtu obézních propracovala na přední místo v celé Evropě. Tento problém skutečně narůstá. 21 % mužů a 31 % žen je obézních. Když sečteme nadváhu a obezitu, vyjde nám u žen alarmující číslo 68 % a u mužů dokonce 72 %. Výskyt obezity a nadváhy je u nás vyšší než v evropském průměru. Oproti zbytku Evropy je u českých mužů zejména vyšší výskyt obezity, u žen je nižší výskyt nadváhy a výrazně vyšší výskyt obezity." Link na tyto informace zde: Obezita v ČR i ve světě.

Vedoucí studie Dr. Amy Berrington de Gonzales řekla přibližně toto: "Kombinaci údajů u téměř 1,5 miliónů účastníků z 19 studií jsme byli schopni vyhodnotit širokou škálu úrovní BMI a dalších charakteristik, které mohou ovlivňovat vztah mezi nadměrnou váhou a rizikem smrti. Kouření a už existující nemoci jsou silně spojeny s rizikem smrti a s obezitou. Tudíž jsme z naší analýzy tyto pacienty vyloučili, abychom srazili vlivy těchto faktorů." Výzkumníci vypozorovali podobné typy rizika, i když vzali v úvahu rozdílnosti v konzumaci alkoholu, fyzickou aktivitu a úroveň vzdělání jednotlivých participantů. Zvýšené riziko smrti v BMI 25 a výš je ve všech věkových kategoriích, ale nejmarkantnější je u lidí s nadváhou či obezitou pod 50 let.

Vědci shromáždili informace o BMI a dalších charakteristikách z dotazníků, vyplněných účastníky před začátkem každé studie. Příčiny smrti získali z úmrtních certifikátů a medicínských dat. Analýzy byly určeny pro ne-hispanické bílé lidí ve věku od 19 do 84. Výzkumníci jsou si samozřejmě vědomi vztahů mezi úmrtností ovlivněnou BMI a rozdílu u různých rasových a etnických skupin. Proto se rozhodli testovat tyto skupiny zvlášť. Výzkumy rasových a etnických skupin jsou už na cestě. Plný seznam výzkumu na NCI's BMI a All-Cause Mortality Pooling Project je k mání zde: National Cancer Institute. O Division of Cancer Epidemiology and Genetics se dozvíte tady: DCEG.

NCI vede National Cancer Program a NIH program a usiluje o dramatickou redukci zátěže rakoviny a o zlepšení životu lidí s rakovinou a jejich rodin výzkumem prevence a biologie rakoviny a školením nových vědeckých pracovníků. NIH (The National Institutes of Health) - The Nation's Medical Research Agency - zahrnuje 27 institutů a center a je součástí the U.S. Department of Health and Human Services. Je to prvořadá federální agentura na bázi klinického a translačního medicínského výzkumu. Vyšetřuje příčiny, druhy léčení a léčebné prostředky jak běžných, tak i zřídka se vyskytujících nemocí. Víc informací na tomto odkazu: NIH.

Saské Švýcarsko (1) - skalní město, stolová hora a pevnost

Kdybych měl říci, co v Saském Švýcarsku mě zaujalo nejvíc, nejdříve by se mně vybavily stolové hory. Zdejší krajina je převážně rovinatá, do roviny jsou však zasazeny zdaleka viditelné, strmé skály s rozlehlými, plochými vrcholy, z nichž se nabízí krásné kruhové výhledy. Asi nejhezčí jsou Lilienstein, Grosser Zschirnstein, Zirkelstein a Kaiserkrone.

V tomto textu přiblížím první z nich, ještě předtím se ale zastavím ve skalním městě Bastei. Autobus nás totiž zavezl na místo, odkud k němu bylo jen 10 min pěšky. Skalní město množstvím štíhlých věží trochu připomíná Český ráj, jenže zde se můžeme po můstcích dostat až mezi vrcholky skal a navíc se z nádherné vyhlídky Basteiaussicht, téměř 200 m nad hladinou Labe, kochat pohledem do otevřené krajiny - na tok Labe, městečka, která se na jeho březích rozkládají, stolovou horu Lilienstein a v dálce i pevnost Königstein.

Z Bastei jsme sestoupili do malebného lázeňského městečko Rathen, které je Labem rozděleno na dvě části - horní (Oberrathen) a dolní (Niederrathen), nikde však není žádný most a na druhou stranu je možné se dostat jen přívozem. Ten jsme ale nepotřebovali, protože stolová hora byla na našem břehu.

A zde jsme již na vrcholu Liliensteinu, z povzdálí vypadá nepřístupně, avšak po spirálovitě se vinoucích chodnících a schodištích se na něj snadno dostaneme. Skalní stěna pochopitelně láká horolezce a ti volí přímější cestu, na snímku vpravo už jeden vyhlíží, kdy se vyšplhá jeho parťák.

Je odtud pěkný výhled na pevnost Königstein, fotky proti plnému Slunci ale raději vynechám. Vydali jsme se jejím směrem a po přeplavení přívozem se dostali do městečka Königstein, nad nímž se vypíná stejnojmenná pevnost. Cestou jsme se dívali i zpět, kde nás stále provázel pohled na Lilienstein, tentokrát z druhé strany. Podle postarších cyklistů s obyčejnými koly, čekajících na přívoz, je zřejmé, že cykloturistika je zde nenáročná.

K pevnosti je možné se vyvézt turistickým autobusem, my jsme se ale vydali pěšky a nelitovali toho, protože opět bylo krásně vidět na město, Labe i stolovou horu, odkud jsme přišli.

Pevnost je impozantní, názorně je vidět na leteckém snímku z plakátu u pokladny, má rozlohu přibližně 9,5 hektarů, 50 budov a řadu výstavních prostor. Protože vchod do pevnosti je daleko od cesty, dá se na nádvoří dostat výtahem přes vysokou zeď. I tak to však vypadalo, že bychom na návštěvu potřebovali nejméně 2 hodiny a přitom do posledního vstupu zbývalo jen 30 minut, proto jsme ji museli oželet, pevnost jsme jen obešli a pak sestoupili do města, kde nás čekal autobus, kterým jsme se vrátili do našeho hotelu v ČR.

I když je dávno po turistické sezóně, trasa je jednoduchá, vzdálenosti malé a zřejmě se tam dá chodit i v zimě. Podle ukazatelů je z lázní Rathen nahoru na Bastei jen 3/4 hodiny, my jsme však šli jednodušší cestou shora dolů, z Rathenu na Lilienstein je 1 a půl hodiny, z úpatí skály do města Königstein asi půl hodiny a odtud na pevnost 3/4 hodiny.