10. září 2020

Arnold Böcklin - symbolismus (mytologie, život a smrt)

Arnold Böcklin (1827-1901) byl o generaci starší než impresionisté a mnohé z nich přežil, ale ve výtvarném projevu se s nimi nikdy nepotkal, neměl žádný vzor, významného učitele, ani sám nevytvořil vlastní malířskou školu, přesto však výrazně ovlivnil malíře 20. století – surrealisty Giorgia de Chirica, Maxe Ernsta a Salvadora Dalího, německé expresionisty a francouzské symbolisty. Jeho díly se inspirovali ale i literáti (např. Jaroslav Vrchlický) a hudební skladatelé (Sergej Rachmaninov). 

V dějinách umění bývá (např. s Edvardem Munchem a Jamesem Ensorem) řazen mezi malíře symbolismu, směru, který místo „fotografického“ záznamu vnějšího světa usiloval o umělecké ztvárnění duchovních představ (idejí) symboly, které v syntéze s dekorativními prvky vyjádří obecný význam.      

Böcklin základy malířského umění získal při 2letém studiu v Düsseldorfu a návazných studijních pobytech v Bruselu, Paříži a na mnoha místech rodného Švýcarska. Prokázal je pak v krajinomalbě a v portrétech. V následující koláži je Hlava Římana (1863, Kunstmuseum v Basileji) a Portrét Gottfrieda Kellera (1889, Kunsthaus v Curychu). 



A nechybí ani autoportréty z různých období života. V Autoportrétu v ateliéru (1893, Kunstmuseum v Basileji) se zvěčnil ve zralém věku.



Celkem 10 let strávil v Římě (1850-1856, 1862-1866), kde se seznámil s italskými renesančními malíři a obrazy podle biblických příběhů a řecké mytologie, v Itálii (poblíž Florencie) také prožil posledních 9 let života. 

Náboženským motivům se však věnoval jen okrajově, příkladem jsou obrazy Truchlení Marie Magdaleny nad tělem Krista (1867, Kunstmuseum v Basileji) a Sv. Antonín káže rybě (1892, Kunsthaus v Curychu). V druhém připomíná legendu, podle níž Antonínovi při kázání v Rimini nikdo nechtěl naslouchat, ale zaujal jím ryby, a to pak ovlivnilo ke změně postoje i obyvatele Rimini. Žralok však asi měl úplně jiný zájem než nábožné rozjímání a můžeme se jen dohadovat, co tím Böcklin chtěl říct.





Naopak příběhy z řecké mytologie jsou stěžejní částí Böcklinova díla. Sem patří Dianin lov (1862) a Odysseus a Kalypsó (1882), oba vystavené v Kunstmuseu v Basileji. Odysseus, král Ithaky, se po dobytí Tróje při návratu dostal na neznámý ostrov, kde žila krásná nymfa Kalypsó. Nymfa Odyssea zahrnula bohatstvím a slíbila mu nesmrtelnost, když se stane jejím manželem. Odysseovi se však stýskalo po vlasti a na Diův příkaz ho Kalypsó po dlouhých 7 letech konečně propustila.  




Řada Böcklinových děl, inspirovaných mytologií, stojí na protikladných symbolech krásy a znetvoření. V obrazech s bohem pastýřů a ochráncem stád Panem je současně propojil s krajinomalbou.  Podle mytologického příběhu Pan (s podobou člověka s kozíma nohama a rohy) se zamiloval do krásné nymfy Syrinx, ta ze strachu z něj skočila do vody a nechala se Diem proměnit v rákosí. Pan si z rákosu vyrobil píšťalu (Panovu flétnu) a z nešťastné lásky na ni hrává smutné písně. Scénu zachycuje obraz Jarní večer (1879, Maďarská národní galerie/Hungarian National Gallery, Budapešť).



A patří sem také obrazy Pan a Syrinx (1854, Albertinum, Galerie Neue Meister v Drážďanech), Lesní krajina s odpočívajícím Panem (1855) a Pan děsí pastýře (1859), poslední dva vlastní Kunstmuseum v Basileji.




Kentauři (lidé s tělem koně) jsou dalšími netvory v Böcklinových obrazech jako např. Zápas kentaurů (1872, Kunstmuseum v Bernu) a Kentaur pozorující rybu (1878, Kunsthaus v Curychu).




Sirény podle jedné z pověstí žily na ostrově Capri a svým líbezným zpěvem lákaly námořníky, které pak zabily. Ve zpěvu se odvážily vyzvat k soutěži Múzy, ale prohrály a Múzy je za trest proměnily v obludy s ženskou hlavou a ptačím tělem, v jiném podání do podoby s rybím ocasem, tedy mořských panen. Jako člověk s rybím ocasem je zobrazován i Tritón, syn boha moře Poseidona a Amfitrity. Obraz Klidné moře (1887, Kunstmuseum v Bernu) zobrazuje Sirénu i Tritóna.




Najády, věčně mladé a krásné vodní nymfy, v Böcklinových představách zachycuje obraz Hra najád (1886, Kunstmuseum v Basileji). 





Předchozí obrazy silně ovlivnily českého malíře Beneše Knüpfera (1844-1910).

Böcklin s milovanou manželkou, kterou poznal v Římě, měl 11 dětí a v mnohých obrazech vzdává hold ženské kráse, lásce a (ne vždy naplněné) touze po blízkém člověku. Nejvýrazněji je to patrné v obrazech Milenci (1865, Kunsthaus v Curychu), Svatební cesta (1875, Kunstmuseum v Bernu), Síla moře (1877, Kunsthaus v Curychu), Svoboda (1891, Kunsthaus v Curychu), Letní den (1881, Albertinum, Galerie Neue Meister v Drážďanech), Rodička (1895, Kunsthaus v Curychu), Nymfa na jaře (1866, Kunstmuseum v Bernu), Probuzení jara (1880, Kunsthaus v Curychu) a Mořská idylka (1887, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň). 










K obrazu Petrarca u fontány ve Vaucluse (1867, Kunstmuseum v Basileji) malíře inspirovaly lyrické básně Francesca Petrarcy (1304-1374) z období jeho pobytu ve Vaucluse v Provence.



Böcklinovu manželskou idylku však poznamenaly nešťastné události, 5 dětí zemřelo v útlém věku, malíř onemocněl tyfem, prodělal mozkovou mrtvici, 2krát musel opustit domov kvůli šířící se choleře, a to vše se projevilo v zádumčivých a ponurých obrazech z pozdějšího období. V mírnější formě to vyjadřují obrazy Podzimní myšlenky (1886) a symbolická pouta představuje Zahradní pergola (1891). Oba jsou k vidění v Kunsthausu v Curychu. 



Tragické zážitky se naplno projevily v temných obrazech smrti. Nejslavnějším je Ostrov mrtvých (1880, Kunstmuseum v Basileji). Znázorňuje Charóna, převážejícího přes řeku Styx bílou plachtou zahaleného zemřelého na ostrov v podsvětí k uložení do jedné z pohřebních komor ve skalách.


K vyobrazení ostrova Böcklina inspirovala skaliska v moři poblíž ostrova Capri v Neapolském zálivu.

Umělec namaloval ještě další čtyři verze tohoto obrazu, jsou v muzeích v New Yorku (2.), Berlíně (3.) a Lipsku (5.), celkově 4. v pořadí shořela při bombardování Berlína v 2. světové válce, třetí vlastnil Adolf Hitler. Sergej Rachmaninov pod dojmem z obrazu napsal stejnojmennou symfonickou báseň. 

Podobnou atmosféru má Posvátný háj (1882, Kunstmuseum v Basileji).



Zkáza a smrt je také námětem obrazů Válka. První verze (1896, Albertinum, Galerie Neue Meister v Drážďanech) znázorňuje hořící město a umrlce na koni, v druhé (1897, Kunsthaus v Curychu) smrtka kosí vše živé, stejně jako na obraze Mor (1898, Kunstmuseum v Basileji).  




Protipólem obrazu Ostrov mrtvých je Ostrov života (1888, Kunstmuseum v Basileji). 



A alegorií celé životní pouti (děti – zrození, polonahá kráska a jezdec s kopím – mládí a síla, vetchý stařec – ubývání sil, smrtka a náhrobek – zánik) je obraz Život je krátký sen (1888, Kunstmuseum v Basileji). 




15 komentářů:

  1. Autoportrét v ateliéru se mi moc líbí. Když se dívám na ta díla, skoro mi připadá, jako by je nemaloval jen jeden člověk. Některé působí chaoticky a většinou mám problém soustředit se na jedno místo, jako by tam pokaždé byl nějaký rušivý element.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Portréty jsou namalovány realisticky a asi by se jimi příliš do dějin umění neprosadil, ale opravdu výraz je jak živý a působivý. U těch "košatějších" obrazů bylo záměrem vyjádřit "komplexnost" znázorňovaných idejí.

      Vymazat
  2. Symbolismus mám rád. Ve všech druzích umění. Tady se mi nejvíc líbí to kázání rybě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také, Ensora už na blogu mám a Munchových obrazů jsem nasbíral víc než dost a je jen otázka času, kdy ho také zařadím.

      Vymazat
  3. Mně se moc líbí třetí verze Ostrova mrtvých. Ten bývalý vlastník mě sice netěší, ale obraz se mi líbí i tak :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někde jsem četl, že třetí verze v jedné anketě získala nejvíce hlasů. Hitler měl zřejmě dobrý vkus a z obrazů, které získal (koupí, loupeží, ...) a chtěl vystavit v nově vytvořené galerii v Linci (poblíž něhož se narodil), by asi vznikla sbírka konkurující největším světovým muzeím.

      Vymazat
    2. Do článku jsem ještě přidal odkaz, kde se píše o všech verzích Ostrova mrtvých. Protože ale odkazy v textu nejsou podtrženy, a proto jsou velmi nezřetelné, přidám ho i sem, i když není "klikací" https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostrov_mrtv%C3%BDch.

      Jinak verzi v Metropolitním muzeu v New Yorku a ve Státním muzeu v Berlíně jsem musel vidět, ale dříve jsem se vždy spokojil s profesionálními fotografiemi v obrazovém průvodci a sám jsem tam fotil jen minimálně, navíc záběry fotoaparátem byly hodně nekvalitní, teď mobilem je to mnohem lepší. V Basileji však bohužel obraz je zavěšen proti oknu a musel jsem ho tak fotit z úhlu, aby na něm nebyly odlesky. Do Berlína je však docela blízko a třeba tu "Hitlerovu" verzi ještě někdy doplním :).

      Vymazat
  4. Je fantastické jaké rámy jsou u starých obrazů. Nyní sice říkají, že už se nerámuje, ale pořád mi tam bez těch rámů něco chybí. Moc zajímavý článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažím se fotit obrazy i s rámy, i když je pak vidět, že záběr je nakřivo, protože si také myslím, že obraz dotváří.

      Vymazat
    2. S tímto musím jen souhlasit. Oba mí rodiče byli milovníci obrazů a když nějakou korunu vyšetřili, kupovali si originální díla od našich autorů. / možná budu jednou hodně překvapená, co mi vůbec visí v ložnici /
      Obrovský důraz kladli na výběr rámu, což před lety ještě rámařství bylo umělecký obor.

      Jako vždy velice poutavé a u některých obrazů až překvapivé, jak autor vše vnímá a jakou formou podá. Opět se mi potvrzuje teorie, že umělci musí žít rozervané, niterné životy, aby mohli tvořit. V teplém paneláku by asi toto nevytvořil. :-)

      Vymazat
  5. Stromy a Smrtky hezké, zbytek blivajz!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se líbí i kompozice mnohých obrazů, třeba Probuzení jara je vysloveně surrealistický obraz.

      Vymazat
  6. Zajimave jsou obrazy s tématy z řecké mytologie, zas jedna verze, jak si mytokogicke bytosti představovat.. Ale nejvíc mne zaujaly "realistické" Říman a autoportrét...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenže právě ty realistické jsou zaměnitelné se spoustou děl jiných malířů, proto se většinou prosazují ti, kteří jsou něčím originální.

      Vymazat
  7. Obraz Mor je velmi působivý, něco takového bych čekala v komiksu, nebo počítačové hře. Nemyslím to nijak hanlivě, jen mi to tak přišlo. :)

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)