24. září 2020

Weil am Rhein, Vitra Campus - dostaveníčko světových architektů

Švýcarské město Basilej leží na hranicích s Německem a Francií a tramvají městské dopravy snadno přejedeme na německou stranu a pak pěšky po mostě přes Rýn do Huningue ve Francii. Nevystoupíme-li však hned za hranicí a pokračujeme ještě několik zastávek německým příhraničním městem Weil am Rhein, zbývá pak už jen necelý kilometr pěšky do areálu Vitra Campus, který je jedinečným muzeem architektury pod otevřeným nebem (open-air museum). Mezi autory staveb je zastoupena řada laureátů Pritzkerovy ceny, považované za Nobelovu cenu architektů, a to Frank Gehry (narozen 1929, cenu získal v r. 1989), Álvaro Siza Vieira (1933, 1992), Renzo Piano (1937, 1998), Tadao Ando (1941, 1995),  Jacques Herzog a Pierre de Meuron (oba 1950, 2001), Zaha Hadid (1950-2016, 2004) a dvojice Kazuyo Sejima (1956) a Ryue Nishizawa (1966), uváděná také pod názvem jejich firmy SANAA (2010). 

Areál je rozdělen na veřejnou a soukromou část, v oplocené soukromé části jsou výrobní haly, které lze navštívit jen se vstupenkou, rezervovanou podle jazyka průvodce na určitý čas a pro skupinu s nejvýše 19 účastníky.  

Z naskenovaného plánku s červeně vyznačenou veřejnou trasou je ale patrné, že k většině architektonických skvostů se dostaneme i bez průvodce a pouze oválná výrobní hala japonského páru SANAA (na plánku č. 16) je umístěna na odlehlém místě (a nemám ji v žádném záběru). 





Basilejská dvojice architektů Jacques Herzog a Pierre de Meuron, známá pod zkráceným názvem Herzog & de Meuron, má do Vitra Campusu velmi blízko, a tak není divu, že přispěla dvěma stavbami. Nejde však jen o výhodu „domácího hřiště“ a Pritzkerovu cenu z počátku nového milénia, architekti se mimo jiné proslavili ikonickými stavbami Ptačího hnízda (Bird’s Nest), Národního stadionu v Pekingu, postaveného pro letní olympiádu v r. 2008, a Labské filharmonie (Elbphilharmonie) v Hamburku, dokončené v r. 2016. 

První budova této dvojice ve Vitra Campusu, Vitra Schaudepot (z r. 2016), je hned u vstupu na vyvýšeném stupni. Jednoduchá cihlová fasáda vlevo nemá okna, tato část je využívána jako sklad stylového nábytku, kam je možné se přijít podívat, což také vyjadřuje název Schaudepot. V pravé části je kavárna a za ní jsou restaurátorské dílny a kanceláře. Konají se zde také výstavy. 




Naopak jejich druhá budova (a na druhém konci kampusu), VitraHaus (2010), je velmi členitá. Skládá se z 12 štítových domů, protínajících se v různých úhlech a pěti podlažích. V přízemí je obchod zdejšího Muzea designu a kavárna. 




Irácká architektka Zaha Hadid původně vystudovala matematiku na American University v Bejrútu a k architektuře přešla až po přestěhování do Londýna při studiu na Architectural Association School. Po absolvování a založení vlastního architektonického studia se přes obdiv k jejím návrhům dlouho setkávala s nedůvěrou investorů a její první realizovanou stavbou se stala až hasičská stanice (Fire Station) ve Vitra Campusu v r. 1993, kdy už měla 43 let. Za zbývající zhruba dvě dekády života (zemřela v Miami r. 2016) se však stala první dámou architektury a můžeme jen želet, že její poslední návrh osmi administrativních budov u Masarykova nádraží v Praze po zákulisních tlacích nakonec nebude realizován, má být zredukován na jedinou budovu, ale kdo ví, zda i to se nezmění, protože má být vypsána nová soutěž.    

Architektku ovlivnila geometrická abstrakce obrazů ruského avantgardního malíře Kazimira Maleviče a její stavby (společně např. s Gehryho) bývají řazeny mezi díla dekonstruktivismu, který v protikladu ke konstruktivismu, charakterizovaným řádem, zcela volně nakládá s tvary a výsledný vzhled působí až chaotickým dojmem.





Hasičská stanice byla postavena v reakci na požár ve Vitře, největší část tvořila garáž pro několik hasičských vozů, dnes však slouží jako výstavní prostor a pro příležitostné akce.



Za hasičkou stanicí Zahy Hadid stojí dvě budovy továren, navzájem spojené mostem. Cihlovou Factory Building (1994) navrhl portugalský architekt Álvaro Siza Vieira a Factory Building s kovovým pláštěm vpravo britský architekt Nicholas Grimshaw (1939) v r. 1981 jako první budovu kampusu. O dva roky později Grimshaw vytvořil ještě další.    



V dalším náhledu z druhé strany je v popředí vidět „budka“, která zde stojí od r. 2003. Je z dílny francouzského architekta, návrháře nábytku a kovotepce Jeana Prouvého (1901-1984). Uvnitř je čerpací stanice na pohonné hmoty (Petrol Station). Prouvé na sebe upozornil i tím, že jako člen hodnotící komise se velmi zasadil o to, aby v mezinárodní soutěži na Pompidouovo centrum v Paříži vyhrál projekt Renza Piana a Richarda Rogerse. 




Álvaro Siza Vieira v r. 2014 vytvořil i celou 500 m dlouhou trasu mezi jižním a severním vstupem do kampusu (nazývá se Álvaro-Siza-Promenade), jejíž součástí je cihlový průchod na vnější okruh.  


A zde se před námi otevře pohled na bezmála 31 m vysokou rozhlednu. Je dílem německého architekta Carstena Höllera (1961) z r. 2014. Drží ji tři diagonální sloupy, nahoře jsou otočné hodiny a horní plošina je se zemí kromě schodiště navíc spojena zkrouceným tubusem, představujícím skluzavku, a proto se také nazývá Vitra Slide Tower. Bohužel přístup na schody byl uzavřen, shora mohl být pěkný výhled.    




Ještě než dojdeme k výše uvedenému VitraHausu Herzoga & de Meurona, mineme dva menší objekty. Domkem Díogenés (Diogene) přispěl italský architekt Renzo Piano. Má půdorys jen 2,5 x 3 m a ve Vitra Campusu je nejmenší. I tak se však uvnitř našlo místo pro sprchu, WC a dokonce i kuchyňku. Na jedné straně střechy jsou instalovány solární panely, kterými se vyhřívá voda v nádrži na druhé straně. Velké střešní okno zajišťuje dostatek světla. Proti Diogenově sudu učiněný komfort. 




Tradiční srub (Blockhaus) z kmenů borovic kontrastuje se střechou ze zinku a titanu. Jeho autor, německý sochař a designér Thomas Schütte (1954), jej jako model 1:10 v r. 2016 vystavil v jedné z galerií v Düsseldorfu, kde si ho všiml ředitel Vitra Campusu a požádal pak Schütteho o vyrobení srubu v plné velikosti. Umístěn sem byl v r. 2018. 




Budova, která z odstupu vypadá jako nafukovací tenisová hala, je Dome, společné dílo amerického architekta, matematika a vynálezce Richarda Buckminstera Fullera (1895-1983) a jeho kolegy Thomase C. Howarda (1931) ve Fullerem založené firmě Synergetics. Vyrobena byla v r. 1975 a původně stála v Detroitu, ve Vitra Campusu byla instalována v r. 2000.

Buckminster Fuller upoutal obrovskými kupolemi z osmiúhelníků (oktogonů) a čtyřúhelníků (tetragonů), nejznámější je American Pavilion pro Světovou výstavu EXPO 1967 v Montrealu (později pak přejmenovaný na Montreal Biosphère), a zabýval se také konstrukcí tzv. geodetických struktur, které by měly být energeticky soběstačné a snadno montovatelné. 



Americký architekt Frank Gehry se asi nejvíce proslavil ikonou dekonstruktivismu, Guggenheimovým muzeem v Bilbau, a nám je blízký Tančícím domem v Praze, který navrhl společně s Vladem Milunićem. Ve Vitra Campusu má tři budovy. 

Z r. 1989 je Vitra Design Museum, které má dvě tváře, uvnitř čtyři výstavní místnosti s celkovou plochou 700 m čtverečních a tradičním prostorovým uspořádáním a z venku v duchu dekonstruktivismu se rozpadá do několika částí a obloukovitý tvar se schodištěm vyvolává dojem pohybu. Budova je prvním projektem, který Gehry realizoval v Evropě.




Hned vedle stojí Gehryho Vitra Design Museum Gallery and Gatehouse, galerie a vrátnice pro vstup do soukromé části kampusu, postavena byla v r. 1989 a v r. 2003 ještě rozšířena o zadní část. V pozadí druhého záběru jsou vidět střechy stavby z předchozího odstavce. 




Největší Gehryho stavbou ve Vitra Campusu je tovární budova (Factory Building), opět z r. 1989 a v podobném stylu jako Vitra Design Museum.





Švédský sochař Claes Oldenburg (1929) řadu děl, představujících ve velkém zvětšení všední předměty, nástroje a hračky, vytvořil s holandskou manželkou Coosje van Bruggen (1942-2007). K nim patří i kleště a šroubovák v rovnováze držící kladivo (tomu odpovídá název Balancing Tools), do Vitra Campusu umístěné v r. 1984. 



A konečně v nejzazším koutu kampusu je mezi stromy skryta přízemní budova konferenčního pavilonu (Conference Pavilion), kterou v r. 1993 jako svou první zakázku mimo Japonsko realizoval Tadao Ando. Styl prozrazuje inspiraci funkcionalistickou architekturou, např. německým pavilonem v Barceloně od Ludwiga Miese van der Rohe, uvedeným v článku Méně je více? aneb „Disputace“ proti minimalismu







P.S. Od zmiňovaných architektů se již několik staveb na blogu objevilo, nejvíce od Renza Piana, kterému byl věnován samostatný článek a ještě jej později rozšířím o budovu Beyeler Fondation v Riehenu (dnes okrajové části Basileje), od Zahy Hadid Library and Learning Center ve Vídni, od Franka Gehryho mrakodrap na 8 Spruce Street v New Yorku (známý i jako Beekman Tower) a také Labská filharmonie v Hamburku dvojice Herzog & de Meuron, někdy přidám i sochu Screw Arch Claese Oldenburga ze zahrady Museum Boijmans van Beuningen v Rotterdamu.

36 komentářů:

  1. Zajímavý nápad takhle soustředit stavby různých architektů v jednom místě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A také si říkám, co to muselo stát, přitom kampus je vlastně v hlavní části volně dostupný a výdělečné mohou být jen kavárny a prodej knih a různých drobností.

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stavby na mě působí jako z jiné planety, ale nemyslím to ve zlém, to vůbec! Domek Diogenés mi připomíná luxusnější verzi mobilního WC a dovedla bych si ho docela dobře představit třeba na Marsu :D.

      Vymazat
    2. To by mě zajímalo, proč jsi ho smazala :). Stejně je ale divné, že i tato skutečnost se zaznamenává a nezmizí úplně.

      Vymazat
    3. Mně by v něm chyběla postel, WiFi snad poskytuje :).

      Vymazat
  3. Rozhledna připíchnutá k zemi ohromným špendlíkem. Tak mi to připadá. Ale je-li zavřená, tak je k ničemu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ji uzavřeli kvůli skluzavce, jinak by u ní mohly stát fronty dětí :).

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi zkoušíš, jestli je možné si komentář smazat :).

      Vymazat
    2. Ó, ne. To už jsem si zkusila. A ani první smazání komentáře na tomto blogu nebylo samoúčelné. Prostě jsem zapomněla připojit odkaz.
      Vidím, že se zatím (nejen tobě) nepodařilo přesvědčit blogspot, aby v komentářích umožnil funkční odkazy. Možná je to záměr.

      Vymazat
    3. Na ty odkazy už narazil i Čerf, ale zatím jsme nepřišli na to, zda se to nějak "ohnout".
      Zkusím vložit htlml direktivu href, jak to nakonec dělám u rubrikových souborů:
      Weil am Rhein - Vitra Campus, dostaveníčko světových architektů

      Vymazat
    4. Takhle to tedy jde, jen je to trochu nepohodlné.

      Vymazat
  5. Ta skluzavka u rozhledny, to je tedy dílo!
    Vždycky si říkám: Co kdyby se někdo uvnitř zašprajcoval? Jak ho dostat ven? Rozebrat kousek tubusu zvenku? Vyslat záchranáře, který cestu uvolní nebo ještě víc zašprajcuje? :-D
    Děti zvládají cestu s přehledem:
    https://www.facebook.com/vitra/videos/vitra-slide-tower-opening/10152498040871153/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za skvělý odkaz, asi bych se také sklouzl, protože tobogány na koupalištích nikdy nevynechám.
      Vnitřek asi bude dimenzovaný i na objemné návštěvníky typu Heleny Růžičkové a jejího syna. Ve videu mě ale překvapilo, že dojezd byl celkem mírný, podle sklonu bych čekal, že se z ní musí vylétnout jak při katapultu.

      Vymazat
    2. Také mě zaujal ten relativně pomalý dojezd. Myslím, že na dosažení efektu stačí, aby ve správné vzdálenosti před dojezdem byl trochu zdrsněný vnitřní povrch tubusu. Zřejmě i za tím účelem mají děti pod...ložku. (Napadlo mne mnohem výstižnější označení onoho předmětu :-))

      Vymazat
  6. Nejlepší jsou ty kombinačky. Grémium světových architektů? To je jak od kluka z mateřské! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš název? Asi dětinštím :)
      Původně jsem do "podtitulku" chtěl dát "muzeum architektury pod otevřeným nebem", ale asi vlivem bulvárních titulků, které na nás útočí ze všech stran, jsem nakonec zvolil dostaveníčko :)
      Ale v průvodci, který jsem si tam koupil, jsou i fotografie několika architektů, kteří na prostranství stojí a diskutují o svých představách, takže to není úplně mimo.

      Vymazat
    2. Ne, ta hrazda z kleští a šroubováku. To bych navrhl i já, nemusíš být architekt!

      Vymazat
    3. Však je to sochař, ne architekt :). Ale přiznám se, že mě by to vůbec nenapadlo :).

      Vymazat
  7. Po dobu řady generací zažraný princip "My Prahu nedáme, radši ji zbouráme!" v oblasti moderní architektury, zdá se, trvá. Při každém pokusu přinést do pražského prostoru něco zajímavého na základě standardních soutěžních postupů povstane proti (jakémukoli!) výsledku jako jeden muž armáda obránců "té naší matičky", odhodlaných vlastním tělem ochránit město před vším, co neodpovídá jejich současnému (ale ještě častěji dávno minulému) individuálnímu vkusu. Není pak divu, že za moderními stavbami věhlasných architektů musíme cestovat po světě ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, někde jsem četl článek, který Prahu hodnotí jako divizi (či krajský přebor) moderní architektury. I historická Vídeň je mnohem odvážnější, nemluvě o Paříži, Londýnu a dnes dokonce i Římu, i když tam ji staví mimo centrum.

      Vymazat
  8. Krásné muzeum architektury a krásný slovní doprovod. Občas se i u nás v ČR objeví skvosty moderní architektury, bohužel někdy i recesní díla, která mnohdy hyzdí historické části města.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás v Brně takové máme, např. "orloj" a Palác Omega na nám. Svobody, socha Jošta na Moravském náměstí, mrakodrap AZ Tower. Ale je dobře, že zde jsou, protože město tím získává pověst nekonformnosti a přístupnosti novému. A bylo takové i dříve, když má tolik funkcionalistických staveb z 1. republiky a také jedinou stavbu novodobé architektury na seznamu UNESCO z celé ČR.

      Vymazat
  9. Celá plejáda zvláštních i obyčejných staveb- aspoň tak mi to u některých připadá. Některé jsou snové, jako ze sci-fi filmu. Až oči přechází. Jo s těmi odkazy, když to vypadá, že se nenajde, obtáhnu zkopírovaný - vložený modře a zvolím vyhledat a mám to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to opravdová všehochuť :).
      Pamatuji, že na Blog.cz se kvůli spamům pořád řešilo, jestli povolit odkazy či ne, pokud to bylo povoleno, daly se vkládat i do komentářů. Tady bohužel jen pomocí HTML příkazu href.

      Vymazat
  10. Alvaro Siza Vieira a jeho múzeum v Porto zanechalo na mňa jeden z najhlbších, najtrvácnejších dojmov.
    Nielenže sú Portugalci skvelí ľudia, ale aj v buffete múzea zožraný zákusok s maracuy-ou a celá tá atmosféra do tela bijúceho nesmierneho kľudu, harmónie. V Porto som žil asi mesiac - nádhera.
    Do múzea vo Vitre som zavítal len raz - je to bomba. Podložka z kože v tvare slona pod počítačovú myš ako trvalé memento stálo za tých dvadsať frankov. Do smrti sa môžem nas tým slonom zlostiť, že som nestaval v tom campuse aj ja!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. KIngu, díky za informace. V Portugalsku jsem zatím byl jen v Lisabonu, budu si pamatovat, že Porto má také mnoho atraktivního :).
      Ve Vitře jsem si koupil jen knižního průvodce a byl také o dost dražší než ty v Basileji a Bernu, bohužel tu podložku na myš jsem trestuhodně přehlédl :).
      Je velká škoda, že jsi se svým týmem sem nic nedodal, byla by to perla mít King Rucolovu architekturu v tomto článku.

      Vymazat
    2. Myslím ale, že by se to dalo ještě napravit, je tam dost volného prostoru :).

      Vymazat
  11. Mini House od Renza Piano som si bohužiaľ nevšimla, taký malý je a taká veľká škoda to je! Mohla som ma5 model 1:1 pre našu plánovanú vilu v Bratislave!!! Tam sme zdedili pozemok na najlepšej polohe, ae stavať sa smie len 25 metrov štvorcových, tak sme tú myšlienku pochovali. Nevedomosť neomlúva...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ten domek nejdříve také přehlédl, pod dojmem mrakodrapu Shard v Londýně jsem si myslel, že Piano je autorem rozhledny. A když jsem prolistoval knihu a zjistil, že je to jinak, ještě jsem se vrátil.
      Ale 25 m čtverečních by na 1+kk stačilo, ne? :).

      Vymazat
  12. Díky za jedinečnou presentaci architektonického umu.Velmi zajímavé. Jsem ráda, že mohu nahlédnout do této tvorby. Sama už nemám šanci tam i onam cestovat a tak aspoň díky Tvým cestám se podívám aspoň na obrázky.

    OdpovědětVymazat
  13. Zaujaly mne ty objekty vypadající jako složené z více tvaru, hlavně druhý snímek a pak ke konci... A jako turistů i rozhledna. Je vidět, že ani tovární hala apod nemusí být jenom nudná kostka.. M

    OdpovědětVymazat
  14. Je to moc pěkné :). Druhá budova se mi líbí nejvíc a pak taky rozhledna se skluzavkou. A vždycky se mi líbily mini domečky, které vypadají spíš jako větší psí bouda ;) a přesto se v nich dá bydlet a žít :).

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za úžasnou exkurzi do místa moderní architektury. 👍

    OdpovědětVymazat
  16. Musím říct, že ten dekonstruktivismus má něco do sebe, je to takové bláznivé a moderní, ale moc se mi to líbí. Nejvíc Vitra Haus. Do toho malého domečku z kulatiny se střechou z titanu bych se moc ráda podívala a velmi mě pobavil pomník věnovaný všem kutilům světa, kteří si klepli kladívkem na palec nebo dloubli šroubovákem do oka. :D
    Jedinečné!! nic takového jsem ještě neviděla. :)

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)