31. října 2020

Michelangelo Merisi da Caravaggio - malíř naturalistických výjevů a psanec

Zatímco v rockové hudbě se mluví o Klubu 27, kam patří hudebníci, kteří zemřeli ve 27 letech (Brian Jones, Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jim Morrison, Gary Thain, Kurt Cobain, Amy Winehouse, …), Michelangelo Merisi da Caravaggio (1573-1610) by mohl s Raffaelem (1483-1520), Antoinem Watteau (1684-1721) a Vincentem van Goghem (1853-1890) utvořit Klub 37 mezi malíři.     

Jméno, pod nímž je v dějinách umění zkráceně uváděn, je odvozeno od obce Caravaggio, ležící asi 40 km na východ od Milána, kde se údajně narodil. V novějších pracích se ale již častěji dočteme, že se ve skutečnosti narodil jinde a o něco dříve: v Miláně r. 1571. Ať to však bylo jakkoliv, malíř se při svém způsobu života ani nemohl dožít vyššího věku. Nejasnosti ale panují také u roků, kdy Caravaggio obrazy namaloval, protože s výjimkou jednoho je nesignoval, v různých pramenech tak najdeme odlišné odhady a u některých je jeho autorství nejisté.

Umělec se narodil do neklidné doby. V umění doznívalo období renesance, představující návrat k antice a odklon od středověkých náboženských dogmat, v obrazech a sochách se projevila inspirace příběhy z řecké mytologie, ve středověku nemyslitelné zobrazování nahých těl (Botticelli, u Michelangela dokonce i v dílech s náměty z bible, benátští malíři Tizian, Giorgione, Tintoretto, …), růst vlivu šlechty a bohatnoucích měst severu Itálie se promítl do podpory významných umělců, kteří již nebyli odkázáni jen na církev a její zakázky. 

Proti papežem z Říma centralizovaně řízené katolické církvi se navíc začala vymezovat protestantská hnutí, Martin Luther přišel s rozsáhlou kritikou činnosti církve, např. prodávání odpustků, vystoupil proti bohoslužbám v latině i církevním rituálům (např. zádušní mše měla být věnována jen skutkům zesnulého), moc církve nebyla po chuti ani mnohým panovníkům,  Jindřich VIII., když nedostal od papeže souhlas k rozvodu s první ze svých šesti manželek, si založil anglikánskou církev a sám se prohlásil za její hlavu a také si mnohé církevní statky „znárodnil“.

Snahy o oslabení vlivu katolické církve (z mnoha nesourodých a regionálně rozprostřených směrů tam vedle luteránů patří také kalvinisté a již v počátcích 15. století naši husité, později i názory definující víru jako soukromou záležitost každého jedince, nepotřebujícího k tomu žádnou církevní instituci) se označují reformace, katolická církev zareagovala protireformací a násilnou rekatolizací. Významně jí v tom pomohlo, že část rozdrobené Itálie byla pod nadvládou španělské větve Habsburků (celý jih i střed včetně Říma), která společně s jezuitským řádem a inkvizitory prosazovala rekatolizaci.

Přestože knihtisk byl objeven již v 15. století, knihy byly dostupné převážně jen vzdělanějším a bohatším, značné množství lidí bylo ještě negramotných a nábožensky zaměřené obrazy vedle bohoslužeb byly jedinou možností, jak církev na tyto vrstvy mohla působit.  

A jedním z „nájemných“ náboženských malířů se nakonec stal i Caravaggio, i když k tomu svým povahovým založením neměl žádné předpoklady.   

Ještě v dětském věku strávil několik let jako pomocník v milánské dílně nevýznamného malíře, v r. 1592 přešel do Říma k dalšímu, pro něhož maloval zátiší s ovocem a kytice. Získané dovednosti pak využil v samostatných obrazech, např. Nemocný Bakchus z r. 1593 a Bakchus (1595), oba jsou reprodukovány v článku Bakchus (Caravaggio) i s podrobným výkladem. Bohužel v obou galeriích bylo zakázáno fotografovat. U dalších 23 obrazů jsem měl větší štěstí, 10 jich je ze společné výstavy se sochařem Berninim ve Vídni na přelomu let 2019/2020 a zbývající z kostelů a dalších galerií. 

Již v raných obrazech se projevil Caravaggiův smysl pro neidealizované pojetí, v obrazech Bakcha zcela chybí bezstarostnost poživačného boha, jeden je ztrápený nemocí a v košíku druhého je napůl shnilé jablko. Chlapec kousnutý ještěrkou (1594-1595, National Gallery, Londýn) ukazuje hocha vyděšeného z neškodného tvora, tak vzdáleného od obrazů s neohroženými hrdiny.



Obraz Loutnista (1595, Metropolitan Museum of Art, New York) patří k těm, kde se diskutuje, zda je autoportrétem, portrétem některého z malířových přátel, anebo dokonce zobrazením děvčete. 




Zlom v Caravaggiově životě znamenal obraz Extáze sv. Františka (1595-1596, Wadsworth Atheneum Museum of Art, Hartford). Zaujal kardinála del Monte, který si obraz si koupil a na dlouhou dobu malíři poskytl střechu nad hlavou a finančně jej podporoval. 

Sv. František (František z Assisi) byl mnich žijící na přelomu 12. a 13. století, který viděl smysl života v absolutní chudobě a lásce k Ježíši Kristu. Tím prvním ovšem těžko mohl někoho nadchnout, proto odešel do lesa, kde kázal zvířatům. Je považován za jejich patrona. 

Podle legendy František chtěl poznat utrpení Ježíše Krista, odešel do divočiny, kde se mu Ježíš zjevil a proudy krve z jeho ran probodly Františkovy ruce a nohy a způsobily mu stejná zranění (stigmata) jako Ježíšovi na kříži. Na tomto obraze však ještě na rozdíl od mnoha budoucích zranění a krev vidět nejsou, František, který ztratil vědomí, je jemně podpírán andělem.       




Tomuto svatému Caravaggio o 10 let později věnoval další obraz: Sv. František při meditaci (1605-1606, Museo Civico Ala Ponzone, Cremona).



Mistrovským dílem je Povolání sv. Matouše, které pro kapli římského kostela francouzské kolonie San Luigi dei Francesi a za peníze z dědictví francouzského kardinála Cointrela (Contarelliho) namaloval v r. 1600. Sv. Matouš byl původně výběrčím daní, Kristus si ho ale nečekaně vybral za jednoho ze svých 12 učedníků (apoštolů) a ten pak později sepsal Evangelium podle Matouše, popisující život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Caravaggio na rozdíl od tradičního znázorňování scény ve vnějším prostoru ji umístil do hospody. Matouš se svými společníky přepočítává denní výnos, Kristus vstupuje zprava a ukazuje na Matouše, který s nevěřícným gestem se ptá, zda opravdu on. Všichni jsou ztuhlí v němém úžasu. 


V umění byla v tu dobu již známa technika šerosvitu, spočívající v kontrastech světla a tmy, Caravaggio ji však rozvinul v temnosvit (tenebrismus), kdy scéna je nasvícena kuželem světla ze skrytého vnějšího zdroje. Na obraze je patrný nad hlavami postav. 

Podle legendy Matouš odešel do Etiopie a protože tamějšímu králi zakázal sňatek s neteří, král ho nechal zabít.  

Mučení sv. Matouše (1600) je dalším z Caravaggiových obrazů v kostele San Luigi dei Francesi. V drastické scéně Matouš leží na zádech a úpěnlivě zvedá ruku, nad ním se sklánějící kat s mečem ale nemá slitování.   


V kostele je ještě třetí umělcův obraz: Inspirace sv. Matouše (anebo také Sv. Matouš s andělem, 1602). Přítomnost anděla symbolizuje boží inspiraci při psaní evangelia.




Další dva Caravaggiovy náboženské obrazy, Ukřižování sv. Petra (1601) a Obrácení sv. Pavla (1601), jsou k vidění v Bazilice di Santa Maria del Popolo v Římě.  

Sv. Petr byl první z Kristových učedníků a po Kristově smrti převzal jeho roli. Rostoucí počet Kristových stoupenců se ale nezamlouval králi, obvinil je ze založení velkého požáru v Římě, Petra nechal zatknout a odsoudit k trestu smrti ukřižováním. Petr se necítil hoden stejné smrti jako Kristus, a nechal se proto ukřižovat hlavou dolů. Důstojnost starce na kříži kontrastuje se špinavými nohami katova pomocníka.  



Sv. Pavel byl z židovské rodiny a původně patřil mezi pronásledovatele křesťanů, při výpravě do Damašku zatknout křesťany z nebes zazářilo světlo a ozval se hlas Ježíše: „Pavle, proč mě pronásleduješ?“ Pavel pak konvertoval ke křesťanství a podnikl několik misijních cest s cílem jej šířit. Stejně jako sv. Petr byl nakonec příkazem krále zatčen a sťat mečem.     

Caravaggio Pavla zachytil v okamžiku, kdy oslněn světlem spadl z koně.  



Na obraze Sv. Kateřina Alexandrijská (1597, Thyssen-Bornemisza, Madrid) je světice zobrazena s kolem, na němž podle legendy měla být za trest umučena, protože si dovolila odmítnout nabídku k sňatku od egyptského císaře. 

Zatčení Ježíše Krista (1602) je chloubou National Gallery of Ireland v Dublinu, obraz je také reprodukován na titulní straně průvodce galerií.



Korunování trním (1603, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) zachycuje scénu, kdy vojáci Krista před ukřižováním ponižují nasazením věnce z trní na jeho hlavu, představujícího parodii na korunu židovského „krále“, a jako „žezlo“ mu do rukou vložili rákos.  






Předpokládá se, že ze stejného r. 1603 pochází i obraz Kladení Krista do hrobu, který byl zamýšlen jako oltářní obraz pro římský kostel Santa Maria in Vallicella a dnes je vystaven ve Vatikánských muzeích (Musei Vaticani). Zaujal řadu dalších malířů, kteří jej pak kopírovali, mezi nimi Rubens, malíř rokoka Fragonard a dokonce i postimpresionista Cézanne. Naopak některým církevním hodnostářům vadilo málo důstojné vzezření apoštolů, nesoucích bezvládné Kristovo tělo.    



O Caravaggiově autorství u následujícího obrazu Narcis (1600, Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím) se trochu pochybuje, stejně jako u výše uvedeného obrazu Korunování trním.



David s hlavou Goliáše (1600-1601, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) je jeden z mnoha Caravaggiových naturalistických obrazů s odříznutými hlavami. Podle biblického příběhu se David v boji Izraelitů proti Pelištejcům postavil obávanému obrovi Goliášovi a přemohl ho tak, že jej zasáhl do hlavy kamenem z praku a omráčenému usekl hlavu.  



Obrazy Vítězný Amor (1602, Gemäldegalerie, Berlín) a Sv. Jan Křtitel (1602, Museo Capitolino, Řím) a zženštilé tváře mladých mužů zavdaly k dohadům o malířově sexuální orientaci. Na prvním sebevědomý, drzý kluk šlape mezi rozházenými hudebními nástroji a v druhém bychom asi sotva hledali asketického kazatele, který v Jordánu křtil věřící a mezi nimi i Ježíše Krista. 




Na Portrétu Maffea Barberiniho (1606) ze soukromé sbírky je kardinál, který se později stal papežem a přijal jméno Urban VIII. 



Růžencová Madona (1606, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) znázorňuje při modlitbě sv. Dominika, kazatele a zakladatele řádu z přelomu 12. a 13. století, později pojmenovaného dominikáni. Dominik drží v ruce růženec (šňůrku s korálky a křížkem), který modlícím se usnadňoval odpočítávání dílčích modliteb.  



Dobré živobytí u kardinála a zájem o jeho obrazy malíři zvedlo sebevědomí a dalo také průchod jeho prchlivé povaze. Se svým sluhou, který mu nosil meč, se procházel ulicemi Říma a vyhledával záminky k rvačkám. Jeho výtržnosti neměly konce, obscénním způsobem urážel ženy, kamením rozbíjel okna, ale co horšího, při potyčkách způsobil i krvavá zranění a r. 1606 jednoho protivníka zabil a musel z Říma uprchnout. Nějakou dobu se ukrýval u svého známého v Neapoli a odtud pak r. 1607 odjel na Maltu. Tam se stal členem Řádu maltézských rytířů a namaloval několik obrazů. 

Portrét maltézského rytíře Antonia Martelliho (1607-1608) vlastní Gallerie degli Uffizi ve Florencii. 





Rozměry 361 x 520 cm největší a jediný signovaný Caravaggiův obraz Stětí sv. Jana Křtitele (1608) je umístěn v Katedrále sv. Jana ve Valettě. V drastickém výjevu jak na jatkách Jan Křtitel má už částečně odříznutou hlavu a Salome s talířem čeká, aby ji tam mohla položit.  

Podle biblického příběhu král Herodes byl při oslavě svých narozenin okouzlen tancem Salome a slíbil jí odměnu podle jejího přání. Salome na radu své matky požádala o hlavu Jana Křtitele, který si dovolil kritizovat její vztah s Herodem, ačkoliv byla manželkou Herodova bratra. 



A dokonaná akce je na obraze Salome s hlavou Jana Křtitele (1609-1610, National Gallery, Londýn). Hlava na talíři je malířovým autoportrétem. 



Ve zmíněné katedrále ve Valettě je ještě jeden Caravaggiův obraz, Píšící sv. Jeroným (1607), v malířově představě křesťanského spisovatele a teologa, který ve 4. století přeložil bibli do latiny. 


Malíř se při své násilnické povaze nevyhnul problémům ani na Maltě, po jedné potyčce byl uvězněn, z vězení uprchl, dostal se na Sicílii, odtud se vrátil na italskou pevninu, potuloval se po hostincích a nevěstincích, v Neapoli byl pobodán maltézskými rytíři a při čekání na loď do Říma v nesnesitelném vedru na pobřeží umírá.

Tím se předčasně uzavřelo dílo malíře, který do umění přinesl nové pojetí v technickém výrazu (temnosvit) a zpracování námětů. Zatímco dřívější malíři zobrazované postavy idealizovali, např. Raffaelovy madony musely být výhradně mladé a krásné, Caravaggio si dovolil namalovat Pannu Marii podle známé prostitutky, jindy postarší a vrásčitou, jeho světci často působí jako nuzáci, některé obrazy mají hororový charakter, kdy z podříznutých hrdel prýští krev. Patří mezi největší umělce baroka (někdy bývá řazen i k manýrismu, přechodné éře mezi renesancí a barokem) a svým dílem, které jeho soudobí konkurenti a kritici viděli jako likvidaci umění, ovlivnil řadu dalších mistrů, např. Rembrandta, Vermeera i naše malíře Škrétu a Brandla.         

32 komentářů:

  1. Je pravda, že jeho obrazy jsou opravdu hodně naturalistické, ale přitom jsou takové zvláštně lidské, čímž jsou úplně jiné. Jeho svatí jsou z masa a krve, mají hezké rysy, a dalo by se říct, že jsou takoví zvláštně hladcí, já nevím jak to líp napsat, ale na mne to tak působí. Moderní terminologií vypadají jak vyžehlení....ale ne ve špatném slova smyslu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozumím ti, opravdu také to tak cítím, že jeho postavy jsou živé, u malířů z éry gotiky jsou jak voskové figuríny a mnohé renesanční zase hodně stylizované.

      Vymazat
  2. Miloši, tímhle článkem jsi mi udělal obrovskou radost. Caravaggio je můj oblíbený malíř. Kdysi jsem mu věnovala článek na svém blogu, ale takový laický. V němém úžasu jsem kdysi stála v kostele San Luigi dei Francesi, či v Bazilice Santa Maria di Popolo a tajil se mi dech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tos mě nalákala, zkusím se podívat, anebo nemohla bys přímo dát odkaz? Tvé články jsou vždy perfektně zpracované a hodně by mě to zajímalo.
      Já takto už roky "sbírám" v galeriích fotky svých oblíbených malířů, bohužel dříve jsem jich vždy pořídil jen několik málo a s foťákem navíc za nic nestály. Teď si nemůžu vynachválit mobil, je hned poznat, které to jsou.

      Vymazat
  3. Náboženská tématika mi nic neříká, nicméně musím uznat, že obrazy jsou neuvěřitelné. U některých jsem se musela zastavit a zkoumat je blíž, nevěřila jsem, že to nejsou fotografie, zpracování je neskutečně realistické.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme na tom stejně, tento článek mně dal zabrat, protože jsem musel nastudovat základní informace o spoustě svatých :).

      Vymazat
  4. Jsou v tom mistrně zachycené emoce.
    Nejvíc se mi líbí ten Vítězný Amor. Hravost a jakási potutelnost z toho čiší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna tato fotka z Berlína je velmi špatná, bylo tam málo světla a foťák si s tím neuměl poradit. Ale rozpustilý nahý Amorek se musel zvlášť některým církevním hodnostářům líbit :).

      Vymazat
  5. Nádherný soubor obrazů od Caravaggiho. Jsou přirozené, realistické a to se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mohl být ještě širší, třeba nemám ani jeden z Louvru, i když jsem tam byl 2krát, ale tam každý podlehne tomu leonardovskému magnetismu. A minul jsem i jeho obraz v Ermitáži. Jde také o Loutnistu, obraz je velmi podobný tomu z Metropolitního muzea, ale trochu bohatší, protože na obraze jsou i květiny a ovoce.

      Vymazat
  6. Miloši, díky za krásnou přehlídku obrazů. Nedají se svou kvalitou srovnat s některými nynějšími díly, která neukazují člověka skutečného z masa a kostí v různých situacích, jsou jen torzem - náznakem. Četla jsem to jedním dechem a k obrazům jsem se vracela, pokud mne zaujaly příběhem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už mě také napadlo, že bych mohl dát víc prostoru starým mistrům, většinou jsem se zaměřoval na malíře 19. nebo 20. století. I když ani ty neošidím :).

      U těchto obrazů je alespoň výhoda v tom, že název přímo určuje příběh a není nutné bádat, co jím autor chtěl říci.

      Vymazat
  7. Moc pěkná přehlídka obrazů, velmi dobře zpracovaný článek. Nedivím se, že jsou ty obrazy zajímavým vstupem pro hledání psychologického profilu autora; ten kontrast nevinných tváří a zobrazovaného nejhrubšího násilí je pozoruhodný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná kvůli jeho povaze nenapravitelného "zločince" tak inklinoval k námětům s vražděním a mučením. A ti zženštilí chlapci by mohli mít vysvětlení v bisexualitě.

      Vymazat
  8. quick

    Krásně jsem si početla - obrazy krásné, ale přiznám se, že většinu bych nemusela mít doma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Asi bych je nad postel také nevěšel, abych se hned po ránu nevyděsil.

      Vymazat
  9. Je zajímavý kontrast mezi schopnosti působivě ztvárnit křesťanské motivy a životem ne právě podle křesťanských zásad... Ale to už tak často bývá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, právě, kdyby se alespoň trochu držel desatera, mohl žít déle a vytvořit mnoho dalšího.

      Vymazat
  10. Jako holka jsem kdysi viděla seriál Caravaggio, především mě fascinoval jeho útěk z Malty a jeho pronásledování. Hned jak vyšla o něm knížka hned jsem ji koupila. Jeho způsob malby má v sobě něco z jeho divokosti, tedy podle mě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za informaci, televizi nesleduji, o seriálu ani nevím, ale po knížce se poohlédnu, zda není dostupná v některém z e-shopů anebo antikvariátu.

      Vymazat
    2. Jen upozorňuji, seriál běžel ještě za komančů knížku mám složenou v krabici, ve čtvrtek budu mít konečně novou knihovnu, jak se mi dostane do ruky , napíšu:)

      Vymazat
  11. To je úžasné, moc děkuji za tento článek, spoustu obrazů jsem ani neznala a bylo krásné přojet si ty skvosty spolu se zajímavým a vyprávěním o jeho životě i námětech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalný komentář a premiérovou návštěvu :).

      Vymazat
  12. Již po několikáté a jistě né naposledy mne fascinuje tvůj přehled na poli umění, je evidentní, že je to tvůj koníček.
    A umíš to podat, to, co bychom nevyhledávali, nám naservíruješ a rozšíříš obzory.
    Je již tradiční a běžné, že skuteční umělci mají své povahy labilní, tápou v normálním životě, neumí v něm chodit a jejich poklesky jsou víceméně očekávané a moc nepřekvapí. Ty nevyzrálé osobnosti obtěžkané démony jsou schopni tvořit, oslňovat a zapůsobit. Co umělce, to diagnóza.
    Ale výsledky jsou fenomenální.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O výtvarné umění se zajímám celý dospělý život, ale v rodině jsem tím nikoho neoslovil. Když vymýšlím dovolené cesty do velkých měst, manželka už tuší, že za tím budou i návštěvy galerií :).

      Vymazat
  13. Obdivuji tvůj zápal pro obrazy starých mistrů štětce. Máš obrovské znalosti. Zaujalo mne, že malíř obrazy nesignoval. Jsou velmi živé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tím, že se o umění (a výtvarné zvlášť) zajímám dlouhodobě.
      U nesignování je možné, že malíři dříve nepočítali s přeprodejem svým obrazů, pro někoho je namalovali na zakázku a ten věděl, od koho jsou. Jenže během několika staletí některé obrazy vícekrát změnily majitele a dostaly se třeba i do zámoří a už to tak jasné není.

      Vymazat
  14. Ve svém komentáři u mě jsi použil slovo mnohovrstevné, ale co je to proti mnohovrstevnosti Tvých článků. Tak obrovský přehled zeměpisný, historický, umělecký se skutečně často nevidí a já jen tiše žasnu a obdivuju tu komplexnost, jak všechno do sebe zapadá a jedno vede k druhému. A je tu ještě něco navíc, co mě často přiměje potěšeně se pousmát. Tvé drobné laskavé a nenápadně vtipné postřehy, které celé to úžasné a v podstatě velmi vážné dílo maličko odlehčují a polidšťují. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdaleka to tak vždy není, protože mně ale jako ateistovi bible byla vždy vzdálená (na rozdíl od poutavých příběhů z řecké mytologie), musel jsem si leccos přečíst, abych se trochu vyznal v náboženských a historických souvislostech.

      Vymazat
  15. Mám knížku o tomto malíři- Krev na paletě. Dobře se ten román četl. A bezvadný je i Tvůj příspěvek.
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za výbornou informaci, Hanko. Už jsem si knihu v jednom antikvariátu objednal. O malíři sice jednu mám, kterou jsem si koupil na vídeňské výstavě, ale ta představuje jeho dílo a životem se nezabývá.

      Vymazat
  16. Super text, super obrazy! Prvý maliar horror-comics? Neuveriteľné, ako ten chlap žil a maľoval. Gratulujem k vydarenému článku.´Dakujem za občerstvenie bohužiaľ dávno zašlého, prachom času zapadnutého...Môj sen bol študovať Kunstgeschichte, ale ten rok bolo otvorené len v Prahe, tak som to musel zabudnúť a ako zbabelec dať sa na tzv. "chlieb prinášajúci odbor" studium...

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)