Dubaj (1) - lyžování v tropech

Začátkem března jsme ještě lyžovali na sjezdovkách rakouských Alp a už se pomalu můžeme těšit na hřejivé sluneční paprsky. Existuje však místo, kde můžeme mít obojí naráz. Je to Dubaj ve Spojených arabských emirátech (SAE).

SAE se skládají ze 7 emirátů, z nichž největší a nejbohatší je Abu Dhabí, zabírající asi 87 % země. Základem jeho bohatství je ropa (s odhadovaným množstvím 90 miliard barelů ropy, což by při současném tempu těžby mělo stačit na více než 100 let) a také 4. největší zásoby zemního plynu na světě. Přesto jej však zcela zastínil emirát Dubaj, rozlohou nepatrný (pouhých 5 % SAE) a se zásobou ropy odhadovanou maximálně na 15 let. Emirát Dubaj a jeho stejnojmenné hlavní město na sebe strhl pozornost výstavbou gigantických budov a luxusních hotelů s originální architekturou, umělých ostrovů a obchodních center. Bylo to prozíravé, protože dnes již orientace na turistický ruch, vytváření zón volného obchodu i moderní techniku a technologie (příkladem je úspěšná letecká společnost Emirates Airlines s největší letkou obřích letadel Airbus A380) tvoří 90 % HDP Dubaje a emirát se stává na těžbě ropy nezávislý.

Ikonami Dubaje jsou mrakodrap Burj Khalifa (Chalifova věž) a hotel Burj Al Arab (Věž Arabů, Arabská věž). Ty (a další projevy dubajské gigantománie) nechme ale na jindy, na závěr lyžařské sezóny se raději zastavme u lyžařské haly Ski Dubai. Můžeme si v ní zalyžovat, i když venku je 40 °C.

Hala je částečně vidět na prvním snímku (nakloněný futrál vlevo) a lze k ní pohodlně dojet metrem. Lyžařskou výbavu (včetně oblečení) z Evropy vláčet nemusíme, vše se dá na místě vypůjčit a turnikety pobízejí návštěvníky ke vstupu. Abychom však věděli, do čeho jdeme, můžeme si celý lyžařský areál nejdříve prohlédnout přes sklo z nákupního střediska.

V areálu je naaranžován pohádkový zimní svět, kde se vydovádí i děti, a je tam i menší bobová dráha.

Co se týče vlastní sjezdovky, náročnější lyžaře moc nenadchne. Má totiž jen asi 300 m a její složitost je střední (červená). Takže pro nás, rozmazlené několikakilometrými sjezdovkami Dolomit a Alp, už nic zajímavého, ale jako alternativa pro lidi znuděné z golfových turnajů a pláží luxusních hotelů celkem ujde. ;)

Peníze v umění

Příběh s Warholovým prostřeleným portrétem Mao Tse Tunga měl pokračování.

Zuzana

Warholův portrét Mao Zedonga, (viz Warholův prostřílený Mao hvězdou na aukci), se nakonec prodal v Christie's na aukci za 302 500 USD - tedy za nejmíň desetinásobek původního odhadu. Jak jsem uvedla v předchozím článku, prodej se původně odhadoval na 20 000 až 30 000 USD.

Mao Tse Tung byl na aukci mezi Warholovými ikonickými obrazy. Portrét je unikátní a obzvláště ceněný proto, že Hopper portrét dvakrát prostřelil, neb si ho popletl se samotným, živým Mao Tse Tungem a zejména proto, že Warhol, jemuž se to moc líbilo, opatřil prostřelené díry nápisy. Další z obrazů, který se prodal za mnohem větší částku oproti původnímu odhadu, je portrét Marilyn Monroe; byl prodán za 206 500 USD (čtyřnásobek původního odhadu). Hodně z Hopperových nejcennějších kusů sbírky bylo prodáno během listopadu 2010 a prodej už tehdy zvedl cenu Hopperova majetku o 10 miliónů dolarů. Prodané věci zahrnovaly práce Annie Leibovitz, Marcela Duchampa, Helmuta Newtona a několik Warholů.

Kolem poslední aukce Hopperovy umělecké sbírky se však objevil klasický zádrhel. Hopperově poslední ženě Victorii Duffy Hopper, s níž se začal rozvádět krátce před svojí smrtí, se prostřednictvím jejích advokátů podařilo pozastavit prodej části hercovy sbírky. Práce, kterých se to týká, zahrnují umělce jako Bruce Conner a Sam Francis a britský portrétista Jonathan Yeo. Cena těchto obrazů je odhadnuta na stovky tisíc dolarů. Christie's byla tedy nucena stáhnout z prodeje 32 děl až do doby, kdy bude eventuálně situace vyřešena. Victoria Duffy si dělá na obrazy nároky. V situaci těsně před Hopperovou smrti, kdy se s ní Dennis Hopper rozváděl, byla údajně Hopperem obviněna z chystaného útěku s částí jeho sbírky v hodnotě 1,5 miliónů dolarů a následně obdržela soudní příkaz k Hopperovi se nepřibližovat.

Zbytek uměleckých prací v Hopperově vlastnictví se prodával podle plánu. Aukce se konala 11. a 12. ledna 2011.

Peněžní tanec kolem takových sbírek bývá často trapná záležitost. Jistěže Hopper, jako spousta sběratelů cenných obrazů, nejen sbíral to, co považoval za zajímavé, ale počítal i s tím, že dobře investuje svůj majetek a že umění zdědí jeho potomci. Ale tahanice pozůstalých (a ty často začínají už před smrtí majitele) jsou odstrašujícím dokladem vlivu peněz v umění, kde peníze by měly být druhotná záležitost. To je taky důvod, proč třeba Marcel Duchamp svoje věci téměř nikdy neprodával. Spíše je daroval muzeím a přátelům, o nichž věděl, že s nimi nebudou finančně spekulovat. Některé věci, které přece jen prodal, zase koupil zpět (až měl tu možnost). Nad použitím svých věcí si tak udržoval kontrolu.

(Autorem obrazu v textu je Jonathan Yeo.)

Od hororů Edgara Allana Poea k upírům

Jedním z oblíbených filmových a literárních žánrů jsou horory. Podle psychologů je to i tím, že četba či sledování hororů uklidňuje. Zpočátku se nám sice tají dech, ale po zaklapnutí knihy či na konci filmu se dostaví úleva, když zjistíme, že jsme živí, a to nás optimisticky naladí do všedního dne, podobně jako kdybychom si přečetli humoristickou povídku. ;)

Za otce hororu je považován Edgar Allan Poe (1809-1849). V temných povídkách Jáma a kyvadlo (The Pit and the Pendulum), Sud amontilladského vína (The Cask of Amontillado), Černý kocour (The Black Cat), Zrádné srdce (Telltale-heart), Berenice, … stupňuje napětí rozborem psychiky šílenců a jejich zvrácených představ, které často vyzařují až rozkoš vrahů a trýznitelů, jak neobvyklé kulisy pro skon jejich obětí připravili. Např. v povídce Jáma a kyvadlo se inkvizitor nespokojí s "osvědčeným" lámáním na kole, ale pro své potěšení a hrůzu oběti postupně snižuje závěs pohybujícího se, jako břitva ostrého kyvadla, aby nakonec protínalo její spoutané tělo, a když ji krysy osvobodí přehryzáním jídlem potřísněných pout, začne se místnost zmenšovat, aby nešťastníka rozdrtila. V Sudu amontilladského vína se ponižovaný hrdina pomstí svému podroušenému "příteli" tak, že jej vyláká do sklepa na ochutnávku vína, připoutá řetězy a zazdí. Obě situace včlenil režisér Roger Corman do celovečerního filmu Jáma a kyvadlo (1961) a tu první ukazuje video.

Poem byl dost ovlivněn Arthur Conan Doyle (1859-1930), i když spíše v detektivním žánru, protože i ten Poe rozvinul (např. v díle Vraždy v ulici Morgue (The Murders in the Rue Morgue). Doyleovým vkladem bylo navození hrůzy zvířetem - v románu Pes baskervillský (The Hound of the Baskervilles). Jako dítě jsem ho poslouchal v rozhlase na pokračování a hrůzostrašné kvílení psa, které četbou prolínalo, mě opravdu děsilo. Když jsem ho pak viděl v několika zfilmovaných verzích, byl jsem velmi zklamán. Pes se mně proti představám z románu zdál malý a ani neuměl pořádně zavrčet. Do této kategorie bychom asi mohli započítat i Bílou velrybu (v originále Moby Dick), kterou napsal Herman Melville (1819-1891), v její filmové verzi z r. 1956 přes značná technická omezení při natáčení má závěrečný souboj kapitána Achaba v podání Gregoryho Pecka s velrybou skutečně hororový charakter a myslím, že i působivější než pozdější filmové verze.

Postupně se ve filmech vystřídala snad všechna zvířata, která jsou schopna člověka zabít nebo si z něj dokonce udělat oběd, např. velký bílý žralok (film Čelisti (Jaws) Stevena Spielberga natočený podle novely Petera Benchleyho), kosatka, aligátor, anakonda, mamba a dokonce ptáci a mravenci, ve sci-fi verzi ještě i obživlí dinosauři (Jurský park (Jurassic Park) S. Spielberga).

Jak takové setkání se zvířecím monstrem může vypadat, ukazuje útok velkého bílého žraloka, který se snaží překousnout potápěče na dvě poloviny, tomu se však podařilo neuvěřitelným způsobem z čelistí vyprostit.

Opravdovým klasikem filmového hororu byl režisér Alfred Hitchcock. Jeho mistrovským dílem je film Psycho (1960), kdy dokázal diváky v celovečerním filmu udržet v napětí jen několika krátkými akčními scénami (zejména scénou ve sprše a scénou na schodech), které kombinoval s nenuceným chováním a později zahlazováním stop činu schizofrenního vraha.

Přes svou komplikovanost jsou Poeovy horory a Hitchcockovy fimy (a ty se zvířaty také) realistické a představitelné. Pozdější tvůrci (a především filmoví) však často zacházejí za hranice reality, do děje vstupují příšery z vesmíru, obživlé mrtvoly, mutanti a zvlášť oblíbení jsou upíři.

O nich a Drákulově hradu v Transylvánii více příště.

Alpha-carotene

Jezte mrkvičku a nezapomeňte na pomeranče.

Zuzana

Poslední studie prokázaly, že lidé s vysokou hladinou 'alpha carotene' v těle žijí déle. Je prý míň pravděpodobné, že dostanou srdeční nemoci a rakovinu. Výzkumníci z Center for Disease Control and Prevention analyzovali hladinu v krevních vzorcích víc než 15 000 dospělých, kteří se účastnili studie National Health and Nutrition Examination Survey, známou jako Nhanes (od r. 1988-1994). V r. 2006 pak výzkumníci spočítali, že 3 810 participantů mezitím zemřelo. Převážně přežili ti s vysokou hladinou 'alpha-carotene' (vědci přitom zahrnuli i faktory jako věk, BMI a kouření).

Lidé s vysokou koncentrací zmíněného antioxidantu tedy přežívají podstatně déle, než ti s nízkou a nejnižší hladinou. Ti se střední hladinou stále mají daleko větší šanci na delší přežití než lidi s nejnižší hladinou 'alpha-carotene'. Epidemiolog Dr. Chaoyang, jehož studie byla publikována online 22. listopadu 2010 v Archives of Internet Medicine, to označil za dramatický výsledek. Studie v laboratořích shledaly, že 'alpha-carotene' zamezuje růstu rakovinových buněk. Takže potraviny bohaté na 'alpha-carotene' vás mohou ochraňovat před poškozením buněk volnými radikály, dodat dostatečné množství vitaminu A, zlepšit funkci imunního systému a napomáhat reproduktivnímu systému. Ještě větší množství potravin bohatých na 'alpha-carotene' by měli dostávat kuřáci a denní konzumenti alkoholu. Pitím a kouřením se jim hladina zmíněného antioxidantu v těle snižuje a riskují tedy poškození buněk volnými radikály. Kuřáci a pijáci se tedy vystavují riziku nadměrného bujení, které vede k rakovinám.

'Alpha-carotene' je jeden z přibližně 50 karotenoidů (ze známých 600), které tělo může přeměnit na retinol, aktivní formu vitaminu A. Jídlo, obsahující tento antioxidant, může předejít nedostatku vitaminu A v těle. Zároveň s 'beta-karotenem' a 'beta-cryptozanthinem', 'alpha-carotene' je mezi nejvíc konzumovanými karotenoidy v severoamerické stravě. V současných letech karotenoidy, zahrnující 'alpha-carotene', přitahují pozornost jako potenciální protirakovinové sloučeniny, které zároveň fungují i proti stárnutí. 'Alpha-carotene' je mocný antioxidant, chránící tělesné buňky proti poničení, způsobenému volnými radikály.

Ke své schopnosti zlepšovat imunitu, karotenoidy zahrnující 'alpha-carotene', mají i schopnost stimulovat buňky ke komunikaci. Vědci teď věří, že slabá komunikace mezi buňkami může být jednou z příčin nadměrného bujení, které vede k rakovině. Podporování komunikace mezi buňkami karotenoidy může hrát - a patrně hraje - velkou roli v prevenci rakoviny. 'Alpha-carotene' najdeme v koncentrované formě v potravinách, jako např. mrkev, pomeranče, jablka, mandarinky, špenát, zimní dýně, salát 'romain', brokolice, rajčata, zelené fazolky, sladké brambory, avokádo, čerstvý tymián atd.

Dlouhodobý nedostatek toho antioxidantu v jídle může způsobit poškození tkání volnými radikály a zvedne riziko chronických nemocí, jako jsou nemoci srdce a rakovina. Jak už bylo zmíněno, nejvíc ohroženi jsou kuřáci, pijáci alkoholu a lidi, kteří konzumují minimum potravy, obsahující zmíněný antioxidant. Karotenoidy taky mohou hrát pozitivní roli ve spoustě nemocí, jako například astma, oční zákaly, rakovina děložního čípku, srdeční nemoci, rakovina hrtanu, neplodnost u obou pohlaví, zánět kostních kloubů, zápal plic, rakovina prostaty, revmatické záněty, rakovina kůže, AIDS, angína pectoris atd. Vaření v určitých případech umožňuje tělu tento antioxidant lépe absorbovat (týká se např. mrkve, špenátu, rajčat atp.). Samozřejmě výzkumy budou pokračovat.

Olympic - na nostalgickou notu

Představovat skupinu Olympic by bylo jako se snažit příznivcům popu přiblížit Karla Gotta, působí na scéně už od začátku 60. let a přes občasná vyhlášení, že tento koncert je poslední, na Petra Jandu vždy nejpozději po roční pauze začnou doléhat abstinenční příznaky a začne připravovat ještě jedno, tentokrát už opravdu poslední turné, samozřejmě je také třeba připomenout výročí založení skupiny (25., 30., 40. 50.). Každý, kdo zde žije, musel Olympic někdy slyšet, vidět v televizi anebo na koncertě.

Skupina se nikdy neprosadila něčím stylově originálním, skladatelsky velmi plodný Petr Janda se ale dovedl naladit na aktuální trendy a svézt se na módní vlně, např. v době rozmachu rockových oper zkomponoval na texty Zdeňka Rytíře hned tři tematicky zaměřená alba Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř, zabývající se ekologickými problémy, odcizením mezi lidmi a vlivem techniky na život. Na zvýšený zájem o heavy metal zareagoval albem Když ti svítí zelená a když se na vrcholy žebříčků vyšplhal megahit The Final Countdown od švédské skupiny Europe, přišel (podobně jako skupina Turbo ve skladbě Hráč) se svou syntezátorovou znělkou ve skladbě Proč zrovna ty?.

Co však i největší kritik Olympicu musí uznat, všichni členové byli a jsou výborní instrumentalisté, Jandovy písně jsou melodické, příjemné na poslech a vždy se opíraly o kvalitní texty. V 60. letech je skládali bubeník František Ringo Čech a baskytarista Pavel Chrastina, když první ze skupiny záhy odešel a druhý emigroval, Janda začal spolupracovat s naší textařskou špičkou - Zdeňkem Rytířem, Zdeňkem Borovcem a Pavlem Vrbou.

Od úsměvných (někdy až surrealistických) textů Čecha a Chrastiny to znamenalo posun k vážnějším tématům ve zmíněných komponovaných programech, ale i jednotlivých písních, např. Otázky, jejíž text rovněž složil Rytíř. Rytíř měl však širší záběr, spolupracoval i se zpěváky středního proudu a country & western (např. Michalem Tučným) a ke country ho zřejmě táhlo srdce, protože k některým countryovým písním složil i hudbu a sám je nazpíval.

Noví textaři Olympicu Borovec a Vrba patřili do střední až starší generace (dnes už oba nežijí), v jejich textech proto často zaznívá stesk za ztraceným mládím a ideály, smutek a rozčarování z kompromisů a příklonu ke konzumnímu způsobu života ("má v hlavě jen auto s chatou, kytaru prodal i písně za pár zlaťáků", "jeho diagnózu znáš - ztráta snů") a uvědoměním si, že "chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl," je už dávno pryč, i když si ještě namlouváme, že je to "jako za mlada".

Příkladem jsou písně On, Taky jsem se narodil bos, Ty slzy dávno vpila tráva, otextované Borovcem, a Vrbovy Jako za mlada a Dávno. Z nich mám nejraději písně On a Dávno. Tu první skupina na koncertech vůbec nehraje a ani na těch vzpomínkových výročních, kdysi s ní bez úspěchu vystoupila na Bratislavské lyře a jako kdyby na ni zanevřela. Naštěstí vyšla na výběrovém CD Balady a odtud se dostala na YouTube.

Zde jsou obě dvě i s texty.

On (hudba Petr Janda, text Zdeněk Borovec) On, když byl ještě kluk, ti chodil k vrátkům hrát, on, zpěvák - samouk měl jedno sáčko snad, v podnájmu židli s almarou a jednu postel prastarou, na které sníval s kytarou, pár svých snů. On z lásky tvé byl živ a nechtěl dál už nic, svět vešel se mu dřív do dvou tvých náušnic A teď se rozhod teprv žít už je mu těsný tenhle byt a vidí v tom, co bude mít, náplň dnů. Tu svatební cetku zlatou teď z prstu už svléká, má v hlavě jen auto s chatou kytaru prodal i písně za pár zlaťáků. On času měl vždy dost a teď má stále shon on dospěl, povyrost, to není dávno on Za čím se žene křížem kráž? Už ani nevíš, že ho máš a jeho diagnózu znáš - ztráta snů, ztráta snů...

Dávno (hudba Petr Janda, text Pavel Vrba) To všechno, co se mělo stát, bylo, nic není staršího než včerejší den, a všechno, co jsem včera zvlád silou, je dneska úsměvný a vzdálený jen, spousta příběhů, lásek, jmen. Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl, ta doba, kdy jak slunce hřál pocit, že všechno moh bych mít, jen kdybych já chtěl, to už dávno je bohužel. Dávno, dávno, to slovo má slzu pod usmáním, dávno, dávno, zní ve mně vlídně a bez ustání. Když začne všechno kolem jít líně a závrať z dávných výher už je ta tam a mizí chuť i důvod být v mlýně, na všechno si říkáš: Vždyť tohle já znám, tohle já za sebou mám.