Po odchodu z Blue Effectu Radima Hladíka se Oldřich Veselý vrátil do Brna do mateřské skupiny Synkopy 61, které jako autor hudby složil většinu jejích hitů.
Jak už jsem zmiňoval v dřívějších článcích, Synkopy 61 v prvních více než 10 letech existence měly ve svém repertoáru i řadu převzatých písní, zejména od Beach Boys, Hollies a Uriah Heep. V 70. letech Veselého však (stejně jako hudebníky z konkurenční brněnské skupiny Progress 2) silně ovlivnili Pink Floyd. Na vizi vytvořit monotématické dílo, které by doprovázela i efektní filmová projekce, v Blue Effectu pro pokukování Leška Semelky po popu nebyl prostor, Veselý si ji ale přinesl na staronové působiště. Velkou oporou mu byl textař Pavel Vrba. Prvním plodem jejich spolupráce byl projekt Sluneční hodiny z r. 1981. Na rozdíl od "rockových oper" Dialog s vesmírem a Třetí kniha džunglí skupiny Progress 2, které tvořil volný sled písniček, pro Sluneční hodiny jsou charakteristické rozsáhlé kompozice a dlouhé instrumentální předěly.
Skupina v této době přestala v názvu používat číslovku 61, označující rok jejího vzniku, a také doznala řadu personálních změn, např. do ní nastoupil kytarista Emil Kopřiva, který však po dvou letech vytvořil s Romanem Dragounem a Milošem Morávkem z Progressu 2 a Janem Seidlem novou skupinu Futurum.
Na YouTube je album Sluneční hodiny dostupné celé. Uvádí jej "dialog" syntezátorů Oldřicha Veselého a Pavla Pokorného, napodobující vichřici a hromově znějící hluboké tóny, které jsou podepřeny výraznými bicími Jiřího Rybáře. Přes složitost díla se z něj vyloupl hit - rocková balada Černý racek.
Jak už jsem zmiňoval v dřívějších článcích, Synkopy 61 v prvních více než 10 letech existence měly ve svém repertoáru i řadu převzatých písní, zejména od Beach Boys, Hollies a Uriah Heep. V 70. letech Veselého však (stejně jako hudebníky z konkurenční brněnské skupiny Progress 2) silně ovlivnili Pink Floyd. Na vizi vytvořit monotématické dílo, které by doprovázela i efektní filmová projekce, v Blue Effectu pro pokukování Leška Semelky po popu nebyl prostor, Veselý si ji ale přinesl na staronové působiště. Velkou oporou mu byl textař Pavel Vrba. Prvním plodem jejich spolupráce byl projekt Sluneční hodiny z r. 1981. Na rozdíl od "rockových oper" Dialog s vesmírem a Třetí kniha džunglí skupiny Progress 2, které tvořil volný sled písniček, pro Sluneční hodiny jsou charakteristické rozsáhlé kompozice a dlouhé instrumentální předěly.
Skupina v této době přestala v názvu používat číslovku 61, označující rok jejího vzniku, a také doznala řadu personálních změn, např. do ní nastoupil kytarista Emil Kopřiva, který však po dvou letech vytvořil s Romanem Dragounem a Milošem Morávkem z Progressu 2 a Janem Seidlem novou skupinu Futurum.
Na YouTube je album Sluneční hodiny dostupné celé. Uvádí jej "dialog" syntezátorů Oldřicha Veselého a Pavla Pokorného, napodobující vichřici a hromově znějící hluboké tóny, které jsou podepřeny výraznými bicími Jiřího Rybáře. Přes složitost díla se z něj vyloupl hit - rocková balada Černý racek.
Úspěch Slunečních hodin dvojici Veselý-Vrba povzbudil k další spolupráci a r. 1983 vyšlo album Křídlení, které o 3 roky bylo vydáno v exportní anglické verzi vydavatelství ARTIA jako Flying Time.
Stejně jako Sluneční hodiny najdeme na YouTube i Křídlení v úplném záznamu. Není zde sice tak výrazná skladba jako Černý racek na předchozím albu, pro zvuk skupiny byl však velkým přínosem příchod skvělého kytaristy Miloše Makovského. Bohužel z jeho zhruba čtvrthodinových sólových koncertních vstupů se na album dostala jen kratičká, asi minutu trvající ukázka Kytarové extempore. O Miloši Makovském jsem už ale blíže psal v článku Kytarové instrumentálky, proto zůstanu u odkazu.
Další skladbou na albu, kterou výjimečně nesložil Oldřich Veselý, je lyrická píseň violoncellisty a hráče na akustickou kytaru Vratislava Lukáše Krát kolikrát. V záznamu alba začíná v čase 12:03.
Z melodických písní stojí za zmínku i Modřinná soustava (v záznamu od 22:20), která vyšla také na singlu.
Třetím albem Synkop, které otextoval Pavel Vrba, byla Zrcadla z r. 1986. Oldřich Veselý zde dal prostor se autorsky projevit i svým spoluhráčům, ke kvalitě to ale příliš nepřispělo. Nejvýraznějšími skladbami jsou Veselého Malá dívka s čelenkou s krásnou Makovského kytarou a Průměrný, zvláště první se mně velmi líbí. Celkově však album zůstalo ve stínu předchozích dvou.
Stejně jako Sluneční hodiny najdeme na YouTube i Křídlení v úplném záznamu. Není zde sice tak výrazná skladba jako Černý racek na předchozím albu, pro zvuk skupiny byl však velkým přínosem příchod skvělého kytaristy Miloše Makovského. Bohužel z jeho zhruba čtvrthodinových sólových koncertních vstupů se na album dostala jen kratičká, asi minutu trvající ukázka Kytarové extempore. O Miloši Makovském jsem už ale blíže psal v článku Kytarové instrumentálky, proto zůstanu u odkazu.
Další skladbou na albu, kterou výjimečně nesložil Oldřich Veselý, je lyrická píseň violoncellisty a hráče na akustickou kytaru Vratislava Lukáše Krát kolikrát. V záznamu alba začíná v čase 12:03.
Z melodických písní stojí za zmínku i Modřinná soustava (v záznamu od 22:20), která vyšla také na singlu.
Třetím albem Synkop, které otextoval Pavel Vrba, byla Zrcadla z r. 1986. Oldřich Veselý zde dal prostor se autorsky projevit i svým spoluhráčům, ke kvalitě to ale příliš nepřispělo. Nejvýraznějšími skladbami jsou Veselého Malá dívka s čelenkou s krásnou Makovského kytarou a Průměrný, zvláště první se mně velmi líbí. Celkově však album zůstalo ve stínu předchozích dvou.
Veselý pak ještě vydal sólové album Dlouhá noc, které rovněž otextoval Pavel Vrba, více o něm např. zde. Členové Synkop zde působí už jen jako hosté. Sice jej rovněž vlastním, ale žádná skladba mě příliš neoslovila a k nalezení na webu také nic není.
Éra Synkop se tím uzavřela. Oldřich Veselý se pak našel v skládání scénické hudby pro brněnská divadla, mimo jiné k divadelní hře Malý princ podle slavného díla Antoina de Saint-Exupéryho.
Veselému koncertní vystupování později asi začalo trochu chybět a od r. 2005 obklopen mladšími hudebníky působí ve skupině E-band. A právě písní Malý princ z uvedené divadelní hry představení brněnské rockové legendy (i seriál článků o skupině Synkopy 61) můžeme ukončit.
Éra Synkop se tím uzavřela. Oldřich Veselý se pak našel v skládání scénické hudby pro brněnská divadla, mimo jiné k divadelní hře Malý princ podle slavného díla Antoina de Saint-Exupéryho.
Veselému koncertní vystupování později asi začalo trochu chybět a od r. 2005 obklopen mladšími hudebníky působí ve skupině E-band. A právě písní Malý princ z uvedené divadelní hry představení brněnské rockové legendy (i seriál článků o skupině Synkopy 61) můžeme ukončit.

































