Jeskyně Postojna (a Predjamský hrad)

Jeskyně Postojna nebo také Postoj(e)nská jeskyně (Postojnska jama/Postojna Cave) se nachází ve stejnojmenné obci asi 40 km od slovinské metropole Lublaň (Ljubljana) a zpřístupněnou částí 5,3 km je nejdelší na světě. Celý jeskynní systém má pak přes 20 km.

Aby bylo možné prohlídku urychlit, 4 km návštěvníci projedou elektrickým vláčkem. Ten v úzké uličce jede nečekaně rychle a všichni spořádaně sedí, aby si neurazili hlavu.

I když historické nápisy prozrazují, že první lidé jeskyni navštívili už v 13. století, všeobecně známou se stala až díky Lukovi Čečovi, který r. 1818 objevil nový vchod do dalších prostor a později se zde stal prvním průvodcem.

Ráz Postojenské jeskyně se proměňuje a vedle stalaktitů (krápníky rostoucí od stropu dolů), stalagmitů (vyrůstají ze dna jeskyně směrem vzhůru) i stalagnátů (vzniklých srůstem stalaktitu a stalagmitu) zaujmou bělostné stěny ze sintru, množství drobných brček na stropech tvořících závěsy a velké oblouky jak v gotických katedrálách.

Části jeskyně mají podle toho různá jména, v Bílém sále (The White Hall) dominuje běloba horniny sintr.

V Červeném sále (The Red Hall) se stěny působením oxidu železa zbarvily do červena a jsou zde i krápníky okrově žluté.

Ve Špagetovém sále (The Spaghetti Hall) ze stropu visí tenká vlákna připomínající italské těstoviny.

Kovová lávka se nazývá Ruský most (The Russian Bridge), postavili ji ruští zajatci v 1. světové válce.

Ikonami jeskyně jsou dva masivní stalagmity: Tlustý sloup (A Fat Column) a Bílý diamant (The White Diamond).

V jeskyni žije zvláštní obojživelník macarát jeskynní, kterému Slovinci říkají človeška ribica (lidská ryba). Je slepý a na rozdíl od ryb nemá ploutve, ale nohy. Téměř bez potravy (živí se jen mikroorganismy) se údajně dožívá až 100 let, dorůstá do 25 cm a kromě Postojenské jeskyně se vyskytuje jen v několika málo dalších v Bosně a Hercegovině a v Chorvatsku.
Protože fotografie přes sklo akvária se mně vůbec nepovedla, převzal jsem následující dvě z Wikipedie a 100+1.

Jen asi 9 km od Postojenské jeskyně se nachází Predjamský hrad (Grad Predjama/Predjama Castle).
U hradů je obvyklé, že se vypínají na skále, nebo alespoň na kopci, aby strážci mohli včas spatřit nepřítele a dobytí znesnadňovala těžká dostupnost. Predjamský hrad je však situován právě opačně, na úpatí skály je vestavěn do vchodu jeskyně (pred jama = před jeskyní).

Historie hradu sahá do 13. století, ale současnou podobu v renesančním slohu získal po přestavbě o 3 století později.

Nejznámějším obyvatelem hradu byl loupeživý rytíř Erasmus Jamský v 15. století. Labyrint chodeb za hradem s tajnými východy je 13 km dlouhý, a proto Erasmus dlouho unikal dobyvatelům hradu, kteří nedokázali zjistit, kudy je zajištěno jeho zásobování. Zbojník je navíc z okna provokoval vystrkováním vybraných pochoutek.
Jenže ho zradil sluha, nepřátelům za úplatek prozradil, že Erasmus právě sedí v dřevěné budce, kam i císař pán chodí pěšky, a dobyvatelé ji i s ním kamennými koulemi rozstříleli.

Do hradu jsme ale nešli, vybavení je tam prý velmi prosté a nepůvodní a jeskyně za ním se nemůže srovnávat s Postojenskou, jen jsme prošli okolí hradu a vydali se do Lublaně, kde nás čekal Jože Plečnik.

Milán (2) - ze střechy dómu

Církevní stavby mají podobně jako duchovní pastýři svou hierarchii a od jednoduchých kapliček (modliteben) a venkovských kostelíků se dostaneme až k honosným chrámům (pomineme-li přitom kláštery, které slouží mnichům a řádovým sestrám, a stavby u nás okrajových náboženství, např. židovské synagogy a muslimské mešity).

Některým významným kostelům papež udělil titul bazilika, význam je dán tím, že v nich sídlí on sám (Bazilika sv. Petra ve Vatikánu) nebo jiní vysocí církevní hodnostáři. Této pocty se ale dostává i velkým kostelům s minimálně třemi loděmi (nejčastěji s hlavním podlouhlým prostorem, na nějž kolmo z obou stran jsou napojeny dva menší).

Označení katedrála automaticky přísluší hlavnímu kostelu diecéze (= územně vymezené správní jednotky, v Čechách je jich 5 a na Moravě 3) či arcidiecéze (hlavní diecéze v církevní provincii, v Čechách jí je arcidiecéze pražská a na Moravě olomoucká), kde sídlí biskup či arcibiskup.
Synonymem slova katedrála je dóm. Vždy se mně ale podvědomě zdálo (a proto ten dlouhý úvod), že dóm je absolutní vrchol mezi církevními stavbami, víc než "obyčejná" katedrála. Máme je např. v Praze, v Plzni, v Olomouci, v Brně, neslyšel jsem však o nich mluvit jako o dómu, na rozdíl od impozantních katedrál v Kölnu, v Regensburgu a ve Vídni. To, že velkolepý milánský kostel, který rozměry patří mezi 5 největších chrámů na světě a je nejspíš první v počtu soch, se oficiálně jmenuje Katedrála Narození Panny Marie v Miláně, asi ví málokdo, protože se mu neřekne jinak než Milánský dóm (Duomo di Milano).

Poprvé jsem ho viděl v r. 2002, fotky mám ale jen z kinofilmu, při 2. návštěvě už s digitálním fotoaparátem byl bohužel částečně skryt v reklamních panelech.

Milánský dóm je nejvýznamnější památkou gotické architektury v Itálii, základní kámen byl z popudu milánského vévody Giana Galleaza Viscontiho položen r. 1386 (chtěl si naklonit Boha, aby mu dal mužského potomka), avšak dokončen byl až o pět set let později (významně k tomu přispěl Napoleon, který se zde r. 1805 nechal korunovat králem Itálie a zajistil pak další financování). Práce na výzdobě jeho vchodů probíhaly ještě v 2. pol. 20. století. Navzdory tomu všemu si zachoval jednotný styl a ubránil se i vlivu italské renesance.

Celý dóm je obložen bílým mramorem, pod ním se skrývá cihlová stavba. Má 5 podélných lodí (hlavní a 4 postranní) a 3 příčné. Na délku má 157 m, na šířku 92 m a výška 108,5 m je dána vrcholem pozlacené sochy Madony na Mariánské věži. Interiér pojme 40 tisíc návštěvníků. Z vnějšku stavbu zdobí 135 věžiček (většina byla přidána až v 19. století), více než 3000 soch a 96 chrličů vody.

Vnitřní výzdoba dómu pochází převážně ze 16. století, vděčí za ni zájmu o umění tehdejšího milánského arcibiskupa Karla Boromejského, který v jedné z kaplí má hrobku.

Atrakcí dómu je možnost vystoupit na jeho střechu. Naskytne se široký výhled do okolí, na hlavní milánské náměstí Piazza del Duomo s jezdeckou sochou Viktora Emanuela II. (1820-1878), prvního krále sjednocené Itálie, a na zastřešení obchodní pasáže (rovněž nese jeho jméno - Galleria Vittorio Emanuele II), na jejíž druhé straně se nachází slavná opera La Scala (Teatro alla Scala).

Především si ale zblízka můžeme prohlédnout věže, oblouky, sochy, chrliče a všechny detaily vnější výzdoby.

Střecha dómu si zahrála v dramatické scéně slavného neorealistického filmu Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři (v traileru od 1:08) z r. 1960 s Alainem Delonem, Renatem Salvatorim a Annie Girardotovou v hlavních rolích.

Pasáž Viktora Emanuela je dílem architekta Giuseppe Mengoniho. Výstavba trvala dva roky a r. 1867 ji slavnostně otevřel samotný panovník. Nešťastným paradoxem ale bez účasti tvůrce, ten při kontrole závěrečných prací spadl ze střechy a zabil se.

Falešný vir v Androidu

1. Expozice
V poslední době neustále čteme, jak všude řádí ruští hackeři, končící prezident Obama se v agónii svého matného působení jimi snažil vysvětlit neúspěch kandidátky Demokratické strany a současně zpochybnit legitimitu zvolení svého nástupce a náš ministr vnitra chce dokonce zřídit útvar pro "vyvracení dezinformací". Mohli bychom se pousmát nad novými strážci jediné pravdy a tím, jak jedna parta politiků neumí přijmout porážku a poznání, že teď bude sedět na lavici náhradníků, ale piráti v kyberprostoru jsou skutečností a míří i do mnohem nižších pater, než je vysoká politika. K radosti jim stačí, když někomu mohou znepříjemnit život a hlavně odlehčit jeho finančnímu kontu.

2. Kolize
V minulých dnech mě při otevření Internetu v mobilu nemile překvapila zpráva:

"Stránka na webu bbcinews.com říká:

UPOZORNĚNÍ!

Váš Samsung SM-G930F je infikován viry!
Měli byste si okamžitě nainstalovat antivirový program, abyste vyčistili systém. V opačném případě se váš Android zablokuje."

A pod tím návodný text:

"OPRAVTE SVŮJ TELEFON NYNÍ!"

Název stránky bbcinews vzbudil dojem žhavých internetových aktualit od BBC a starostlivost dobroděje na vyřešení problému byla vskutku příkladná, po stisknutí návratového tlačítka na mobilu vpravo dole se objevila další varovná zpráva a výzva k okamžité "nápravě" (v koláži vpravo):

13 virů, úplná katastrofa! Moc se mně ale nezdálo, že by BBC ležel na srdci osud mého mobilu (později jsem na počítači také našel pochybnou referenci "bbcinews.com is a 11 months old domain, situated in Germany"), proto jsem se do neuvážené instalace nepustil a po stisku tlačítka na mobilu vlevo dole všechny běžící aplikace zavřel.

Je známé, že takové výpomoci jsou pastí, ve skutečnosti nainstalují škodlivé aplikace, do jejichž repertoáru vedle zobrazování neodbytných reklam patří i přesměrovávání na placené stránky a dokonce i schopnost zašifrovat soubory, k jejichž odemčení je nutné zaplatit "výkupné", které ale stejně nic nevyřeší, jen se tím zjišťují další informace: PIN, přihlašovací hesla, číslo platební karty i s CVV/CVC kódem a přístup do internetového bankovnictví.

3. Krize
Google v počítači sice našel dost zpráv o "virech v Androidu" (vesměs starších a s jinými varovnými zprávami), avšak žádné uspokojivé řešení. Nabízení neznámých antivirů a čistících programů bylo podezřelé, nehledě k tomu, že nejspíš šlo o vytahování peněz. Rada, že si toho netřeba všímat, byla k ničemu, protože představa, že se v mobilu už na internet nedostanu, byla deprimující. Další doporučované řešení obnovit tovární nastavení bylo také těžko přijatelné. O fotografie bych nepřišel, ty překopírovávám do notebooku, jenže všechny aplikace bych musel instalovat znovu, a co už jsem jich nahrál!: Shazam (rozpoznávání hudby), Goggles (rozpoznávání obrazů), koupený Runtastic PRO (zaznamenávání profilu při turistice) a AVAST (antivirový program, mimochodem žádný vir nenašel), S Plánovač, IDOS (jízdní řády vlaků, autobusů a MHD), Booking.com (rezervace ubytování a jejich přehled), …, nejpracnější by však bylo obnovit asi 10 GB map (Mapy.cz, které zobrazují i turistické trasy, a MAPS.ME pro vzdálenější destinace), navíc není ani jisté, že by to pomohlo.

Co teď? Jednou z rad bylo projít všechny nainstalované aplikace a podezřelé odinstalovat. Postupem Nastavení --> Aplikace --> Správce aplikací jsem rozbalil jejich seznam a zjistil, že podezřelá (= nic o ní nevím) je pro mě skoro každá. K čemu by asi mohly být Beaming Service, Hangouts, Knox, Launcher3, OM Customize, OneDrive, OneNote, Protect, RCPComponents, SIM Toolkit, Start, WhatsApp, …?
Dva dny jsem s pomocí Googlu studoval o nich dostupné informace a zjistil, že všechny mají v Androidu své místo.

4. Peripetie
Přístup na web přes řádek vyhledávače Google uprostřed hlavní stránky displeje vede na zadání klíčových slov na další stránce (či výběru ze seznamu posledních tří zadání) a výsledek vyhledání se zobrazí v prohlížeči, který je nastaven jako výchozí. Je samozřejmě možné přímo otevřít prohlížeč, pak se na mobilu zobrazí poslední navštívená stránka. V "zavirovaném" mobilu prohlížeče Chrome a Internet (úplná specifikace pro jeho fialovou ikonu je Samsung Internet for Android) z libovolně zadané adresy vždy přesměrovaly na zmíněnou falešnou zprávu. Zkusil jsem proto nainstalovat ještě prohlížeč Firefox (Mozilla) a ten se naštěstí zlákat nedal a fungoval správně.

Řešením proto bylo používat Firefox a Firefox také nastavit jako výchozí prohlížeč, na nějž se obrací vyhledávač Google se svým výsledkem.

Další možností bylo Chrome a Internet odinstalovat a přes Obchod Play (Google Play) stáhnout a nainstalovat znovu.

K odinstalování aplikace je několik postupů, nejjednodušší je ikonu aplikace (pokud ji ovšem máme na ploše) delší dobu podržet, objeví se ikona koše a do něj aplikaci přetáhnout. S oběma jsem tak hned naložil.
Jenže při pokusu o nové stažení internetového prohlížeče se v seznamu dostupných programů u Chromu a Internetu objevila informace INSTALOVÁNO, a to znamená, že aplikace ve skutečnosti odinstalovány nebyly.
A otevřením seznamu ve Správci aplikací se jejich přítomnost potvrdila.

Viry se proti likvidaci umí bránit.

Zajímavé je, že nainstalované 3 prohlížeče Firefox, Chrome a Internet umožňují na stránkách Správce aplikací a Obchod Play odlišné režimy práce.
V Správci aplikací můžeme Firefox odinstalovat nebo vynuceně zastavit, Chrome vypnout (používá se tam, kde aplikaci nejde odinstalovat) nebo vynuceně zastavit a Internet jen vynuceně zastavit.

Ochod Play kromě otevření prohlížečů disponuje alternativní akcí odinstalovat u Firefoxu a v rozporu se Správcem aplikací také u Chromu (jenže nebyla funkční), pro Internet se ale odinstalace vůbec nenabízí.

Existuje ještě nějaká jiná možnost odinstalace i tam, kde předcházející postupy selhávají? V článku Jak rychle vyhnat malware z vašeho Androidu? je uvedeno, že v takových případech pomůže jedině restart systému v tísňovém (nouzovém) režimu (Safe Mode). Dostaneme se k němu tak, že dlouze podržíme vypínací tlačítko vpravo, na displeji mobilu se pak zobrazí tlačítka pro tři možná pokračování - Vypnout/Restartovat/Tísňový režim. V tísňovém režimu se znemožní nežádoucí spouštění aplikací "třetích stran". Bohužel ani zde nemusíme pochodit, protože odinstalování podezřelé aplikace může být znepřístupněno a je nejdříve nutné v sekci Zabezpečení (Security) aplikaci odebrat oprávnění Správce zařízení (Device Administrator).

5. Katarze
Do operací v tísňovém režimu se mně příliš nechtělo, Firefox plně vyhovuje a z mnoha stran slyším, že je vůbec nejlepším (a údajně i nejrychlejším) internetovým prohlížečem, jen na něj nejsem zvyklý.
Třetí den jsem si řekl, že pro tento článek ještě znovu a lépe vyfotografuji varovné zprávy, protože získat screenshot mobilu v těchto stavech jsem se bál, abych při současném stisku tlačítka "snížení hlasitosti" a vypínacího tlačítka (power button) nedopatřením nespustil instalaci pirátských aplikací. K mému překvapení vir zmizel, aplikace Chrome a Internet opět fungují normálně.
Zbavil mě ho Firefox, některá z mých zoufalých operací s mobilem (zkoušel jsem i volby VYPNOUT a VYNUCENÉ ZASTAVENÍ a přitom jsem zabloudil k možnosti nastavit tovární nastavení pro samotnou aplikaci), nebo byl naprogramován jen na omezenou dobu a když jsem na špek neskočil, přestal se "snažit"?

P.S. Popsané zkušenosti mám s mobilem Samsung Galaxy S7. Nevím, jak se "vir" mohl do něj dostat, mlhavě se mně však vybavuje, že při čtení jednoho z internetových deníků v MHD vyskočil dotaz, zda zobrazovat či blokovat reklamy. Zřejmě jsem tehdy ze stránky preventivně nevyskočil a něco z toho potvrdil.

Max Ernst - surrealista tělem i duší

Život Maxe Ernsta (1891-1976) se nesl v duchu neustálého hledání a promítly se do něho i dějinné události 20. století. Narodil se v Brühlu na předměstí Kolína nad Rýnem, v německé uniformě se během 1. sv. války dostal na frontu, největší část života však strávil ve Francii, kam přesídlil začátkem 20. let.

V malířství byl samoukem, původně se na univerzitě v Bonnu zapsal na studium filozofie, dějin umění, literatury, psychologie a psychiatrie, návštěva azylových domů a pozorování uměleckých projevů duševně postižených lidí na něj ale silně zapůsobila a sám pak zkoušel malovat. Plně k malířství ho přivedlo osobní seznámení s německými expresionisty a tvůrci abstraktního umění. Stylově ho však nejvíc ovlivnila metafyzická díla Giorgia de Chirica z let 1911-1919, která se považují za počátek surrealismu, i když tento směr André Breton formálně vymezil v Surrealistickém manifestu až v r. 1924.

Prvním mistrovským dílem v de Chiricově stylu je Slon Celebes (1921, Tate Modern, Londýn). Slon na indonéském ostrově by asi nepřekvapil, ale Ernst obraz pojal jako dadaistickou koláž nesouvisejících objektů.   

V Ernstově tvorbě se prolínají oba základní inspirační zdroje surrealistů: psychický automatismus (umělec se nechává vést intuitivním pohybem ruky) a sny, u Ernsta často děsivé, přírodu, která většinu lidí okouzluje svou krásou, viděl jako místo člověku nepřátelské, např. jako nehostinnou pustinu, les v jeho podání je neproniknutelný a temný a v obrazech se opakovaně objevují velké masožravé rostliny (kdo ví, zda tím nedal námět tvůrcům filmu Adéla ještě nevečeřela). Silnou inspirací mu byly ale i jeho četné milostné vztahy, byl 4krát ženatý a ani manželství mu nebránila ve vyhledávání dalších. Obraz The Kiss (Polibek) je z r. 1927, kdy se ženil podruhé.

Po nástupu nacistů k moci byl s dalšími avantgardními umělci označen za autora "zvrhlého" umění (Göring i Hitler se snažili hromadit jen obrazy umělců tradičního stylu) a po obsazení Francie Německem v 2. sv. válce byl obviněn ze špionáže a uvězněn. Z vězení se mu podařilo dostat zásluhou sběratelky umění (a později 3. manželky) Peggy Guggenheimové a spolu pak odjeli do New Yorku. I když vztah neměl dlouhé trvání, přínosný byl alespoň v tom, že v Peggy Guggenheim Collection v Benátkách se podařilo shromáždit 40 Ernstových děl. (Pokud není uvedeno jinak, fotografie obrazů jsou právě odtud.)

Následující dva obrazy jsou v benátské galerii zavěšeny vedle sebe.
Attirement of the Bride (Oblékání nevěsty) ukazuje, že z živočišné říše na Ernsta nejsilněji působili ptáci, nevěsta má hlavu sovy a umělec sám sebe stylizuje do podoby jakéhosi vládce ptactva, kterému dal název Loplop (zde jej představuje postava se zeleným peřím a šípem v levé části obrazu). V pozadí obrazu a dlažbě je patrný vliv Giorgia de Chirica.

Název obrazu The Antipope (Antipapež) je metaforou nevěry. V církevním prostředí se jím rozumí papež, který se vzdálil konzervativnímu pojetí a oslabuje vliv církve (takovým pro mnohé církevní hodnostáře byl papež Jan Pavel II., který během svého pontifikátu navštívil 104 zemí a byl populární jako hvězda show businessu, podle konzervativců se papež má ale zdržovat výhradně ve Vatikánu a proti Benediktově návrhu ho kanonizovat silně protestovali). Na obrazu Antipapež se Ernst objevuje vpravo s koňskou hlavou, vedle něj je manželka Peggy Guggenheimová, uprostřed její dcera Pegeen a vlevo nová milenka, malířka Leonora Carringtonová, s níž Ernst trávil hodiny jízdou na koních, proto symbolicky i její hlava má koňskou podobu.

Paní Peggy se však rozpadem manželství s Ernstem nejspíš příliš netrápila, pro ni také nebylo jediným a podle vzpomínek se ve svém bohémském životě vyspala s tisícovkou mužů.
Ernst se ještě v USA oženil počtvrté a po 12 letech v zámoří se natrvalo vrátil do Francie.

V rozpoložení nejistoty v osobním i profesním životě (odchod z Evropy do neznámého prostředí USA) namaloval také Solitary and Married Trees (Osamělé a manželské stromy). Jsou vystaveny v Madridu, v Museo Thyssen-Bornemisza.

Úzkost člověka v těžké situaci přeneseně vyjadřuje i Napoleon in the Wilderness (Napoleon v divočině) z Museum of Modern Art (MoMA) v New Yorku.

Obraz 33 Little Girls Set out for White Butterfly Hunt (33 děvčátek se vydalo na lov bělásků) z madridského Thyssen-Bornemisza je v Ernstově díle netypický, změtí různobarevných bodů je blízký obrazům pointilistů.

Příkladem nepřátelské přírody je obraz Garden Airplane Trap (Zahrada - lapač letadel). Katastrofu nezpůsobí chyba pilota, technická porucha, ale "masožravá" zahrada.

Obrazy The Revolt of the Pigeons (Vzpoura holubů, 1927, Kunstmuseum, Basilej) a Fishbone Flowers (Květiny z rybích kostí, 1928, Kunsthalle, Hamburk) také nevěstí nic dobrého.

I z obrazů Five Young Girls and a Man Crossing a River (Pět mladých dívek a jeden muž překračují řeku, 1927, Kunstmuseum, Basilej) a Human Figure (Lidská postava, 1930, Kunsthalle, Hamburk) vyzařuje napětí.

Obrazy Grande Marine (Velké námořní loďstvo, 1926, Kunstmuseum, Basilej), Nachtlandschaft (Noční krajina, 1928, Kunstmuseum, Bern) a Birth of a Galaxy (Zrození galaxie, 1969, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen) (a zvláště první dva) jako kdyby byly inspirovány geometrickou abstrakcí Vasilije Kandinského. 

V následující koláži jsou dva obrazy z vídeňské Albertiny – Un temps d'arret (Oddechový čas, 1968), Flowers on a Yellow Ground (Květy na žlutém podkladu, 1929) – a něco pro fyziky: Humboldt Current (Humboldtův proud, 1951-1952, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen).

Z raného období umělce (z r. 1924) je dílo Woman, Old Man and Flower (Žena, stařec a květina) z MoMA v New Yorku. Stařec se obvykle chápe jako symbol moudrosti, žena sexuální přitažlivosti a květina snad jako prostředek se k ní přiblížit :).
Zde se Ernst stylově podobá Salvadoru Dalímu, také se s ním znal a společně se pak podíleli na Buñuelově filmu Zlatý věk.

Max Ernst se zařadil i mezi avantgardní sochaře. Jeho Kozoroh (1948) z Centre Georges Pompidou, Musée national d'art moderne v Paříži je obdobně jako u surrealistických obrazů nahodilým seskupením předmětů. 

V poslední koláži jsou díla Král si hraje s královnou (1944, Museum of Modern Art, New York) a Pod mosty v Paříži (1961, Albertina, Vídeň). U prvního král s rohy, královna a pěšáci se i vzhledem k době vzniku považují za alegorii 2. světové války, která Ernsta přinutila k exilu do USA.

Yosemite National Park - vše v jednom

Národní parky USA se navzájem značně liší, Sequoia Park se pyšní gigantickými stromy, Zion impozantnímí skalami, Grand Canyon vyhlídkovými plošinami na obrovský kráter, na jehož dně zurčí řeka Colorado, Bryce Canyon tisíci skalních věžiček, Yellowstone gejzíry a bohatou faunou, …, rozlehlý Yosemitský národní park (3081 km čtverečních) však obsahuje téměř všechno z toho a ještě něco navíc. Patří mezi nejstarší národní parky na světě, byl založen r. 1890 a jako přírodní skvost r. 1984 zapsán na seznam UNESCO.

V Kalifornii je takřka sousedem Sequoia Parku, a proto není divu, že jeho částí jsou háje sekvojovců obrovských. Vespodu ohořelý obrovitý strom v koláži vpravo dole ukazuje, že požár jim vážněji neublíží, lesníci je naopak zakládají záměrně, aby vypálili vegetaci kolem nich a na podzemní vodu náročný kořenový systém sekvojovců ji měl jen pro sebe.

Pravděpodobnější je, že se stromy vyvrátí.

Nejvýraznějším zástupcem zdejší fauny je přibližně 500 černých medvědů, žádný se ale neukázal. Asi by nepohrdli osamoceným turistou, jenže takoví se zde nevyskytují, návštěvníci přijíždějí auty a ve skupinách, jezdí zde i vyhlídkové vozy tažené mohutným strojem.

Návleky na odpadkových koších, které jsou navíc přes železnou obruč přišroubovány do betonového podkladu, medvědům znemožňují se do nich dostat, a tak si potravu musí hledat jinde.

Jednou z ikon parku jsou vodopády. Bridalveil Fall (vodopád Nevěstin závoj) je nejvyšším vodopádem Severní Ameriky, má 188 m, v letním období je však vydatnost vodního proudu mnohem slabší (my jsme tam byli v říjnu).

Tento vodopád je ale jen horním z kaskády tří vodopádů se souhrnnou výškou 739 m. Na dalším snímku z většího odstupu jsou patrné dva z nich.

Indiáni z kmene Ahwahneechee podle jedné z legend věřili, že Bridalveil Fall je domovem mstivého ducha Pohono, který střeží vstup do údolí a prokleje každého, kdo se při odchodu na vodopád podívá. Vdechování vodní páry prý ale ženám zvyšuje šanci na uzavření manželství a odtud pramení jeho název.

Park je proslulý také dvěma skalními stěnami. El Capitan (2307 m n. m.) je unikátní kolmou stěnou Dawn Wall, která má přes 1000 m a je nejvyšší na světě.

Na pohled možná ještě zajímavější je Half Dome (2695 m n. m.) v pozadí s tvarem gigantického zubu. Název v překladu znamená "poloviční kupole" a do této podoby skálu "zbrousilo" působení ledovců.

V listopadu 2016 vzbudil pozornost světa výkon českého horolezce Adama Ondry, který stylem volného lezení, při němž se postupuje vzhůru jen úchyty za nerovnosti skály bez využití skob a lan, dokázal za 8 dní Dawn Wall zdolat. Kotvením lana ho pro případ pádu zespodu jistil Pavel Blažek. Extrémní obtížnost lezení s často pouze milimetrovými výstupky názorně demonstrují fotografie v článku v britském deníku The Telegraph (jde o společnou elektronickou verzi novin The Daily Telegraph a nedělníku The Sunday Telegraph).

Před Ondrou to dokázali jen Američané Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson (v lednu 2015), těm to však trvalo 19 dnů, navíc se ve volném lezení střídali a spodní lezec si pomáhal držením za lano a skoby. Každý z nich tak volnou technikou zvládl "jen" polovinu stěny.

Zatímco El Capitan je metou výhradně vrcholových (horo)lezců, Half Dome, původně rovněž považovaný za těžko zdolatelný, je dnes po vybudování úseků s lany přístupný i zdatnějším rekreačním turistům. Převýšení při výstupu z nejnižšího bodu údolí je 1450 m, což je zhruba stejně jako na Slavkovský štít ze Starého Smokovce, délka trasy tam a zpět je ale delší, kolem 25 km, a proto je třeba počítat s časem 10-14 hod. Dostanou se tam však jen šťastnější, počet turistů je totiž omezen na 350 za den a protože povolenky k výstupu se vždy okamžitě rozprodaly, správa národního parku teď asi čtvrtinu z této kvóty rozdělí mezi zájemce losem.

Výstup pěkně ukazuje následující video. Jsou v něm i vodopády Vernal (od 2:43), které nám byly skryty, v parku se považují za nejkrásnější. Vrcholová partie s lany začíná v 5:35.

Dawn Wall na El Capitanu bychom mohli přeložit jako "rozednívající se stěnu". Do úsvitu jsme zde však nezůstali, působivý byl i západ slunce. Světlý bod ve stěně prozrazuje, že jeden z lezců si rozsvítil čelovku. Ve stanu zavěšeném na skobě si může dát večeři, trochu se prospat a s rozbřeskem pokračovat.

P.S. Modrá barva v podkladu stránky blogu je výřezem oblohy v Yosemitském národním parku.