16. října 2012

Citron, heavy metal z Ostravy

Je dost těžké vymezit pojem heavy metal a zřetelně jej odlišit od hard rocku, např. v článcích z Wikipedie jsou skupiny Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath a Uriah Heep počítány mezi reprezentanty heavy metalu i hard rocku. Podle mého laického názoru všechny patří spíše do hard rocku a navazují na Jimiho Hendrixe a Erica Claptona Pro hard rock bylo charakteristické, že proti písničkové éře Beatles, Mamas and Papas, Beach Boys apod. byla zdůrazněna instrumentální složka skladeb, projevující se v přitvrzení ve zvuku, virtuozitě kytaristů (Jimmy Page, Ritchie Blackmore, Randy Rhoads), různých efektech (booster a wah-wah (kvákadlo) u kytar) a využití Hammondových varhan. Řada skladeb těchto skupin má umělecké kvality a myslím i nadčasovou hodnotu. U heavy metalu je naproti tomu hudební složka dost zjednodušena, dominantní je dunící baskytara a bicí, dvě (nevýrazné) sólové kytary a vysoké hlasy zpěváků, často přecházejících až do ječení. To elektrizovalo fanoušky, kteří se houfovali pod podiem a točili železem nastřílenými koženými bundami nad hlavou a křičeli na kytaristy "Hobluj!" Celkový dojem z heavy metalu pak byl, jakoby kolem projížděl tank.
Mezi nejvýraznější představitele heavy metalu patří skupiny Iron Maiden, Motorhead, Judas Priest, Accept a AC/DC.

Pro větší názornost alespoň jedno video - skupina Accept a její skladba příznačně nazvaná Metal Heart. Ještě než skončí její druhá minuta, skupina přivádí do varu své fanoušky motivem z Beethovenovy skladbičky Elišce (Für Elise), ke které dospěje každé dítě po roku cvičení na klavír.

U nás se rozkvět heavy metalu datuje 80. lety a věnovaly se mu zejména pražské skupiny Vitacit a Arakain, Titanic a Kern v Brně, částečně plzeňská Odyssea, na Slovensku Tublatanka, v době největší popularity tohoto stylu po něm "pragmaticky" pošilhával i Olympic (nejvíc asi v titulní písni alba Když ti svítí zelená), ale určitě nejpopulárnější byl Citron z Ostravy, která svým těžkým průmyslem a výrobou oceli měla k heavy metalu celkem přirozeně nejblíž. Historie skupiny začíná v polovině 70. let, já jsem ji však zaregistroval až v 80. letech, v době, kdy se po mnoha změnách sestavy dostala na špičku popularity našeho rocku. Album Plni energie z r. 1986 se prodalo v dnešní době neuvěřitelném počtu půl milionu kusů. Všechny skladby alba (a nejen jeho) jsou ve zkrácených audioukázkách dostupné z oficiální stránky skupiny.
Na YouTube jsou některé skladby k poslechu celé, např. Ocelové město nebo Zahradní slavnost. Já však mám od Citronu nejradši skladbu Už couvám, heavy metalovou baladu, která vyšla o rok dříve na singlu. Tu poslouchám dodnes.


Tuto skladbu si zřejmě považují i samotní členové skupiny, protože ji natočili a na koncertech hráli v mnoha podobách a s různými zpěváky, mně se nejvíce líbí výše uvedená verze se Stanislavem Hranickým.

Žádným velkým fandou Citronu (a heavy metalu vůbec) jsem sice nikdy nebyl, ale koncert v Brně jsem si nenechal ujít. Byl dost zvláštní v tom, že Hranický si těsně předtím zlomil nohu a měl ji celou v sádře a při pohybu ji vlekl, jakoby ji měl dřevěnou. Zřejmě to omezovalo i koncertní činnost skupiny, která byla na svém vrcholu, a spoluhráči to vyřešili tak, že Hranického nahradili Ladislavem Křížkem, který do Citronu přešel ze skupiny Vitacit.

Křížek je hlasově mimořádně disponovaný s velkým rozsahem, později dokonce nazpíval s operní pěvkyní Evou Urbanovou duet z Fantoma opery. Zvládal i exponované výšky, kde by jiní zpěváci již hlasově nestačili a zpívali fistulí. Jeho projev i zženštilý zjev se však podle mě k heavy metalu moc nehodil a když skladbu Už couvám nově nazpíval pro album Radegast, vydané v r. 1987, myslím, že ji hlasovými exhibicemi a samoúčelnými změnami melodie úplně zmršil. I tohle album bylo úspěšné a prodalo se 300 tisíc kusů.
Angažování Křížka se Citronu nakonec nevyplatilo, protože zpěvák z Citronu odešel a založil si novou skupinu Kreyson a zároveň přetáhl nejvýraznějšího kytaristu Citronu Jaroslava Bartoně. Z jeho éry u Citronu byla asi nejpopulárnější skladba Už zase mi scházíš a za zmínku stojí i píseň Kam jen jdou, lásky mé, kterou Křížek složil a nazpíval s půvabnou zpěvačkou Tanjou.


Křížek později sklouzl až do popu a se svým bratrem Miroslavem vytvořil duo Damiens, s nímž by asi mohli po menším nalíčení vystupovat v thajských go go barech jako ladyboys, viz skladba Mám tě rád.

Skupiny Citron i Kreyson vystupují i dnes, Citron opět se Stanislavem Hranickým a stále hraje mou oblíbenou Už couvám, na YouTube je např. živá verze z r. 2010, kde ji Hranický zpívá v duetu s Markétou Konvičkovou a dá se najít i nejstarší verze z r. 1983, nahraná pro pořad Studio B brněnské televize.

15 komentářů:

  1. Nějakou desku od Citronu doma máme kdysi si jí ještě když jsme bydleli v Praze koupil manžel, asi to bude Radegast, nevím ale mne nezaujal Křížek nikdy. Dělalo se mi z něj tochu šoufl. A navíc tenhle styl mne moc netankoval. Když už tak jsem dávala přednost Stromboli nebo Pražskýmu výběru....

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Stromboli a Pražský výběr jsem taky měla ráda. Byli zase jiní...

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem přemýšlela, kde leží hranice mezi heavy metalem a hard rockem a asi to bude v tom tvrdším podání a ječení (i když i heavy metal má zřejmě svoje stupně, od snesitelných k naprosto nemožným, aspoň pro mě, fanoušci toho nejtvrdšího heavy metalu mají jiný názor )
    A přestože naši rodiče (nebo prarodiče) tvrdili, že hard rock je příšerná uřvaná hudba (tohle vlastně tvrdili i o Beatles, kteří jsou podle mě naprosto v pohodě), tak hard rock má své kouzlo. Ty písničky jsou osvěžující. V záplavě popíku zcela jistě...
    Citron znám jen zběžně, nejvíc se mi ale líbí právě ta skladba Už couvám. Je fakt povedená, dobrý text a taky melodie.
    Kreyson znám tak trochu taky, ale líbí se mi od nich asi 2-3 skladby.

    OdpovědětVymazat
  4. [1]:[2]:[3]: Já jsem měl nejradší brněnské art-rockové skupiny Synkopy, Progres 2 a Futurum a jejich rockové opery. Stromboli a Pražský výběr jsem také poslouchal, jejich desky si koupil a dokonce je viděl i na koncertech. Mnohem více se mně líbilo Stromboli s Bárou Basikovou než Pražský výběr. Kocábově stylizaci (oblékání, masky, brýle) jsem na chuť nikdy nepřišel a jeho (podle mě) hodně trapné působení v politice mně ho tak znechutilo, že teď už bych na něj ani nešel, i když jsem někde četl, že zase začal s Pražským výběrem vystupovat.

    OdpovědětVymazat
  5. No jo, podali si ruce s Pavlíčkem nad hrobem pana Havla....já jsem smutná nad tím, kolik kvalitních muzikantů ale i herců se z nějaké buď pofidérní touze po slávě nebo možná v nějakém záchvatu entuziasmu pustilo do politiky a tím si dost pošramotilo pověst....

    OdpovědětVymazat
  6. Pražský výběr s Kocábem jsem měla docela ráda. Teď Kocába nemůžu ani vidět, jak se mi zprotivil. Na Citron si matně vzpomínám.  Křížka a Básikovou můžu jen poslouchat, ne se na ně dívat.

    OdpovědětVymazat
  7. Citron byli z mého rodného města a jako mládě patnácti-šestnáctileté jsem je dost poslouchala. Někdy v té době jsem taky navštívila jejich koncert v Ostravě, už přesně nevím, který to byl rok, ale pamatuju si přesně, jak jsem byla zpocená,jak jsme řádili pod pódiem s kamarádkou a kamarádem a jak potom na pódium vylezli policajti se psy a zakázali přídavky. Citron byli takoví naši Judas Priest, třeba V tu ránu, to je vlastně cover. Jinak k heavy metalu musím říct, že i když mě jako hodně mladou holku fascinoval, tak čím jsem starší, tím větší mám vůči tomuto žánru odpor. Heavy metal je odlidštěná, strojově dokonalá hudba, připadá mi bez takových těch lidských emocí - které třeba nacházím v hudbě Led Zeppelin. Pro ně bych označení metal vůbec nepoužívala. V jejich hudbě je toho totiž mnohem víc, než jen tvrdost.
    Z našich, českých kapel mám hodně ráda Flamengo, Blue Effect, Stromboli s Bárou Basikovou se mi taky líbilo, Progres 2. Tublatanku jsem registrovala taky v těch mladých letech, ale popravdě, spíš než heavy metal bych to označila jako pop metal.
    Co se týče Kocába, taky se mi v politice docela zprotivil, myslím, že hudebníci by se neměli pouštět na tohle území.

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Robko, vidím, že máš podobný názor, že metal nemá žádný velký přesah a člověk z něj (na rozdíl od klasiků hard rocku) vyroste.
    Z těch dalších, které zmiňuješ, asi nejvíc se mi líbil Blue Effect v období s Oldřichem Veselým ze Synkop (alba Svitanie a Hledači pokladů), protože Mišíka z počátků skupiny jsem neprožíval.
    Flamengo je dost široký pojem - začátky s Petrem Novákem a Karlem Kahovcem a nakonec Vladimír Mišík a Kuře v hodinkách. Nejradší jsem měl Karla Kahovce v době, kdy na sólovou kytaru hrál Francl, jeho však zlanařil Štaidl do doprovodné kapely Gotta a Flamengo přišlo o nejlepšího instrumentalistu a už to nebylo ono. I když kritici vyzdvihují nejvíc Mišíka, mně se mnohem více líbil až v pozdějši době v Etc, kdy se zbavil pěveckých manýrů (např. vibrata).

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: No, je taková dětská nemoc.
    Flamengo a Kuře v hodinkách s Mišíkem - jdu na koncert za dva týdny, album miluju a poslouchám, tak jsem zvědavá, jak se to povede. Přece jen, už je to čtyřicet let.
    Jinak Etc mám taky moc ráda.

    OdpovědětVymazat
  10. Citron si pamatuju ještě z dnes už skoro retrokazet :)A v komentářích zmiňovaný Blue effect mám snad z českých záležitostí nejradši, v archivním i novodobém podání.

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Maminka je hodná, že je pro tebe schovala.
    Je zajímavé, že tito hudebníci, věkově kolem důchodu, stále ještě hrají a byť někteří už vypadají dost zchátrale, oslovují i mladé posluchače.

    OdpovědětVymazat
  12. Zajímavý článek. Určitě. Ale nesouhlasím s označením Black Sabbathu jako Hard-Rock. To je přeci metal jako vyšitý. Taky AC/DC mi naopak spíše sedí k Hard-Rocku než metalu. Už jenom pojetím kytar, zkreslením a texty.Dále je zavádějící označení "nevýrazné 2 sólové kytary u metalu". Myslím, že kytary (zejména pak sólová) bývají častěji daleko výraznější, než zpěv. Viz třeba Iron Maiden.

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: S tou nevýrazností jsem to asi trochu přehnal, chtěl jsem tím jen říci, že metaloví kytaristé nedosahují virtuozity hard-rockových legend Hendrixe, Claptona nebo Page a nahrazují to více "hlučností". Asi jako když někdo neumí dokonale hrát na klavír a snaží se to dohnat pedálem.

    OdpovědětVymazat
  14. Citron je úžasná skupina. Sám mám heavy metal hrozně rád! Led Zeppelin jsou sice na pomezí, ale Black Sabbath už jsou jasně odlišení. Bohužel dneska se říká Heavy metal i těm kvákalům co vezmou kytaru do ruky zahrajou co je napadne a považují to za umění.Navíc Hendrixe, Claptona a Page bych nikdy nesrovnával s Heavy metalovými kytaristy. Jsou to mistři svého oboru a dali tomu všemu styl a tvar, ale je to neporovnatelné. V metalu je spousta hlučných a netalentovaných, ale například Steve Vai, Zakk Wylde, Alexi Laiho, Randy Rhoads, Tonny Iommi a mnoho dalších jsou také mistři svého řemesla - samozřejmě ovšem dramaticky odlišní od např. Hendrixe.

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Z těch, které zmiňuješ, je pro mě nejlepší Randy Rhoads, líbí se mně zvlášť ve skladbě Mr. Crowley    http://www.youtube.com/watch?v=DgcEj0HJVAE. Bohužel se zabil při leteckém neštěstí ve velmi mladém věku. On také dovedl hrát s virtuozní technikou, aniž by to musel dohánět hlučností.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)