Město Pireus (Peiraiás/Piraeus) má dlouhou historii, založeno bylo v antickém Řecku už v 5. století př. n. l. a díky strategické poloze od počátku plnilo roli významného přístavu. Několikrát však bylo zpustošeno, poprvé Římany v r. 86 př. n. l., ve středověku Turky a v područí Osmanské říše s výjimkou kláštera svatého Spyridona bylo opuštěné, jako obchodní přístav s celnicí bylo využíváno jen příležitostně, protože pro Turky byla nejdůležitější vzdálená Konstantinopol (Cařihrad/Istanbul). Po vzniku samostatné řecké republiky v r. 1830 nastala renesance města a dnes je nejvýznamnějším přístavem Řecka a současně jedním z nejdůležitějších obchodních center celého pobřeží Středozemního moře.
Pireus leží v blízkosti Athén, původně je oddělovala 12 km dlouhá cesta, ale postupem doby s pokračující výstavbou se města propojila, že už není poznat, kde končí Athény a začíná Pireus (podobně jako u slovinských měst Piran a Portorož). Počet obyvatel Pirea je necelých 170 tisíc, s předměstskými částmi téměř 450 tisíc, řecká metropole Athény má necelých 650 tisíc obyvatel.
Mezi oběma městy panuje značná rivalita a jejím hlavním symbolem je soupeření mezi fotbalovými kluby Olympiakos Pireus a athénskými kluby Panathinaikos a AEK. Olympiakos je úspěšnější, a to jak v počtu získaných titulů v řecké lize, tak i v evropských soutěžích, když v sezóně 2023/2024 vyhrál Konferenční ligu.
Město pulzuje životem s typickými středomořskými tržišti a místo podchodů a přechodů některé rušné silnice je nutné přejít po nadzemních schodištích.
Samozřejmě nemohou chybět ani fontány a moderní sochy.
Na Georgia Karaiskakise (1782-1827), vojenského velitele a vojevůdce v řecké válce za nezávislost, Pireus pamatuje jezdeckou sochou.
Z kostelů v Pireu jsou nejzajímavější tři. Nejstarší je řecký ortodoxní (pravoslavný) kostel sv. Spyridona (Ekklisia Agios Spiridon/Saint Spyridon Church), patrona Pirea, postavený v letech 1868-1875 na základech starého historického kostela kláštera Agios Spyridonas.
Kostel sv. Mikuláše (Iglesia de Agios Nikolaos/Saint Nicholas Church) byl dokončen r. 1902 v neoklasicistním a byzantském slohu jako křížový čtvercový kostel se čtyřmi sloupy a kupolí. Kromě velké centrální kupole s eliptickým průřezem obsahuje ještě dvě menší.
Nejzdobnější je další řecký ortodoxní kostel Nejsvětější Trojice (Ieros Naos Hagia Triada/Church of the Holy Trinity). Původní kostel byl postaven v letech 1839-1845, ale během bombardování v 2. sv. válce byl úplně zničen. Nová výstavba byla zahájena r. 1956 a dokončen byl až v r. 1979.
Jeho bohatá (ikonografická) výzdoba je na následujících snímcích.
V době řecké finanční krize některé státy na Řecko naléhaly, aby ji řešilo např. prodejem ostrovů, na to Řekové nepřistoupili, Pireus se ale dostal do dlouhodobého pronájmu Číny, která tak vedle podmanění Afriky a držení asi čtvrtiny amerických dluhopisů rozšiřuje svůj vliv po celém světě.
***
Pireus pronikl také do populární hudby, Manos Chatzidakis (Hatzidakis) složil melodii písně pro film Nikdy v neděli (Pote tin Kyriaki) (dnešními slovy soundtrack), nazpívala ji Melina Mercouri a r. 1960 jako první v neanglicky mluveném filmu získala Oscara. Píseň se však jmenuje jinak než film, a sice Ta pedia tou Pirea (v překladu Pole v Pireu), my ji známe v českém textu Děti z Pirea Zdeňka Borovce a v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila.
Později ji nazpíval i Waldemar Matuška.
