Vědci vyvinuli v myších proces, který bojuje proti bakterii, již není možno léčit běžnými antibiotiky. Zuzana
Nálezy by mohly mít pozoruhodný význam pro boj s bakterií získávanou v nemocnicích. Víc než čtyři miliony pacientů ročně dostanou infekci během pobytu v evropských nemocnicích. Nejčastější příčinou je druh bakterie zvané Staphylococcus aureus, známý jako MRSA, který je resistentní vůči antibiotikům. Vědci z University of Wuerzburg a Helmholtz Center pro výzkum infekcí v Braunschweigu teď našli nový postup jak zmíněnou infekci léčit. Vyvinuli protilátku, která specificky cílí na MRSA v myších.
Participující výzkumníci tvrdí, že uspěli v aktivování obranného mechanismu proti Staphylococcus pathogenu v myších s pomoci protilátek. Vědci z institutu Molecular Infection Biology se v posledních letech zabývali myšlenkou na potírání bakterie, resistentní vůči antibiotikům, protilátkami. Tyto protilátky se samy napojí na specifický bod na bakterii, takže bod označí a očistné buňky mohou bakterii najít a zlikvidovat. Vědci pracovali na vývoji protilátek v myších. Protilátky umožní zviditelnit bakterii imunnímu systému. I když antibiotika již nejsou rezistentní vůči těmto bakteriálním druhům, protilátky stále mají šanci je zlikvidovat. V pokusech na myších byly imunitní systémy schopny zabít s pomoci protilátek o třicet procent pathogenů víc než bez nich, což je dle výzkumníků obrovská výhoda, která ušetří mnoho životů.
Bakterii Staphylococcus má většina lidí na kůži a pokud jsou zdraví, nezpůsobuje jim žádné problémy. Ale je to velice flexibilní bakterie a může být extrémně agresivní. Jestliže pathogeny napadnou pacienta se sníženou imunitou, mohou způsobovat infekce, které vyléčit je extrémně těžká věc. V nemocnicích se jedná o takové pacienty, kteří právě prodělali operaci, jsou na oddělení intenzívní péče a jejich imunitní systém ještě nefunguje, jak by měl.
Další krok zahrnuje převádění protilátek z myší na lidi. To znamená, že molekuly bude nutné "humanizovat" tak, aby lidské tělo nevyvinulo protilátky proti myším protilátkám a neodmítlo je. To znamená používat pouze část protilátky, která zakotví v bakterii a vybuduje zbytek molekuly uměle, aby vyhovovala lidskému organismu. Jestliže všechno půjde podle plánu, očekává se, že první klinická studie proběhne na konci roku. Tam se teprve přijde na to, které druhy infekcí konkrétně jsou vhodné pro tento druh léčení. Vědci publikovali výsledky dosavadního zkoumání v posledním čísle časopisu Antimicrobial Agents and Chemotherapy.
Leonardo da Vinci (1452-1519) je přes malý počet obrazů považován za největšího malíře renesance a jednoho z největších malířů vůbec. Přitom obrazů s ním spojených je jen asi 15 a u některých je navíc jeho autorství sporné, např. u obrazů Madona Litta z Ermitáže a Dáma s perlami z milánského muzea Ambrosiana, ten druhý jsem již viděl vystavený jen jako dílo Leonardova žáka Ambrogia de Predis. Mnohá Leonardova díla jsou zahalena tajemstvím (úsměv Mony Lisy, symbolika hranostaje z obrazu Dáma s hranostajem a freska Poslední večeře Páně dokonce byla Danu Brownovi inspirací k napsání románu Šifra mistra Leonarda (The Da Vinci Code), který byl i zfilmován).
Jestliže o někom řekneme, že je renesančním člověkem, míníme tím člověka hlubokých znalostí a všestranných zájmů a právě takovým byl i Leonardo. Malířství bylo jen jednou z mnoha činností, kterým se věnoval, a možná ani ne tou hlavní. Velmi se zajímal o vědu a techniku, např. astronomii, anatomii lidského těla, stavitelství a architekturu, a vedle přípravných skic k obrazům se dochovaly stovky konstrukčních náčrtů s návrhy nových technických zařízení i praktických předmětů, které však byly realizovány až o několik set let později. Příkladem jsou stroje umožňující létání, vojenská technika, nejrůznější měřicí přístroje (např. anemometr na určení rychlosti větru) anebo kontaktní čočky.
Letos v červnu jsem při dvoudenním pobytu v Košicích navštívil Technické muzeum a v něm viděl zajímavou výstavu Leonardo da Vinci - geniální vynálezce. Protože za 1 € bylo možné fotografovat, alespoň několik příkladů Leonardových vynálezů můžu představit. Výstava trvá do 31. října a ještě ji lze stihnout. Prezentuje reprodukce Leonardových konstrukčních návrhů a podle nich zhotovených zařízení.
U umělce poněkud překvapuje velké množství návrhů válečné techniky. Na prvních snímcích je Leonardova představa tanku. Má 4 ozubená kola, která jsou připojena k převodovému mechanismu tvořenému 4 hnacími koly s cívkou, pohybovala se pomocí klik. Kliky mělo ovládat 8 mužů tak, aby tank mohl jet kterýmkoliv směrem.
U kulometu s velkým počtem vějířovitě rozmístěných hlavní se výška nastavuje šroubovicovým systémem.
Houfnice má nastavitelný sklon podle nastavení kolíků na půlkruhovém profilu. Tím však Leonardovy zbraně ještě nekončí, na výstavě ještě byla kuš a katapult na vrhání kamenů a zápalných "bomb".
Velkou pozornost Leonardo věnoval věčné touze lidstva létat. Nápadů na různá vznášedla, větroně, vrtulník, …, vymyslel neméně tolik jako válečných zbraní.
Tiskárenský stroj je založen na kombinaci tlačného systému a posuvného válce s písmeny umístěnými na válečcích. Lis byl určen na lisování oliv a je příkladem mechanizace v zemědělství. Leonardo navrhl i automat, jakéhosi předchůdce robota, který má podobu lidského těla, nervy a svaly v něm zastupují provázky, namísto kloubů jsou kladky.
Na závěrečné trojici snímků je něco pro sportovně založené - bicykl, člun, kde jako vesla slouží kolesové mlýny, a posledním je padák.
Thomas Houseago se narodil r. 1972 v Leedsu a vyrostl v Yorkshire. Zuzana
Koncem devadesátých let studoval umění na londýnské universitě Central St. Martin a později v Amsterdamu. Nakonec se přestěhoval do Los Angeles, kde nyní žije. Je to figurativní sochař a pracuje často s materiály, jako je sádra a překližka a jeho práce ukazuje k směrům, jako je kubismus a futurismus a k historii a tradici sochařství. Vedle umělců jako je jeho občasný spolupracovník a soused Aaron Curry - Houseago je součástí nové generace, která se dívá zpátky do modernismu a na starší druhy sochařských prací pohledem člověka jednadvacátého století.
Houseagovy sochy jsou odvážné. Dělá obrovské, neučesané figury z hrudek neuspořádané sádry, vybudované kolem viditelných armatur z rezavých kovových tyčí. Ať už dřepí, lezou nebo stojí s nohama obkročmo, jejich provokativní pozice a lepivý materiál naznačují sex a násilí. Mohou to být idoly primitivního kultu, připomínající primitivními škraboškami a zdeformovanými, hranatými těly prostitutky zobrazené Picassem v Les Demoiselles d'Avignon (Avignonské slečny). Zároveň ale Houseagovy monumentální práce vypadají jako ošoupané, zdrsněné verze sněhového mramoru klasických soch masivních, uhlazených, jemně tvarovaných forem Henryho Moorea.
Obrovská monstra, masky s kulatýma očima na hlavách robotů a verze triumfálních oblouků se pravidelně v jeho práci opakují, nejen jako sochy, ale ve dřevě, jutě a kresbách tužkou. Zatímco monstra se nazývají například Minotaurus nebo Kyklop, práce mají spíš kvalitu Frankensteina. Na jeho samostatné výstavě, končící letos v únoru v Modern Art Oxford, ústředním bodem byla hrbící se obluda nazvaná 'Baby', která se poprvé objevila již před rokem na Whitney Biennial. Polovina muskulární formy je ze sádry, druhá polovina ze zploštělých povrchů, které na sobě mají čáry tužkou. Socha vypadá připravena k akci, nebo přinejmenším připravena učit se první dětské krůčky - až tedy na to, že je téměř tři metry vysoká. Figurativní práce toho druhu vidíme obvykle jen na válečných památnících nebo sochách diktátorů. Ale pro Houseaga je to způsob, jak zkoumat míru rozsahu, hmoty, fyzické přítomnosti a gravitace, nebo - jak se sám vyjádřil, něco, co vypadá, jakoby na člověka padalo.
Je dost těžké vymezit pojem heavy metal a zřetelně jej odlišit od hard rocku, např. v článcích z Wikipedie jsou skupiny Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath a Uriah Heep počítány mezi reprezentanty heavy metalu i hard rocku. Podle mého laického názoru všechny patří spíše do hard rocku a navazují na Jimiho Hendrixe a Erica Claptona Pro hard rock bylo charakteristické, že proti písničkové éře Beatles, Mamas and Papas, Beach Boys apod. byla zdůrazněna instrumentální složka skladeb, projevující se v přitvrzení ve zvuku, virtuozitě kytaristů (Jimmy Page, Ritchie Blackmore, Randy Rhoads), různých efektech (booster a wah-wah (kvákadlo) u kytar) a využití Hammondových varhan. Řada skladeb těchto skupin má umělecké kvality a myslím i nadčasovou hodnotu. U heavy metalu je naproti tomu hudební složka dost zjednodušena, dominantní je dunící baskytara a bicí, dvě (nevýrazné) sólové kytary a vysoké hlasy zpěváků, často přecházejících až do ječení. To elektrizovalo fanoušky, kteří se houfovali pod podiem a točili železem nastřílenými koženými bundami nad hlavou a křičeli na kytaristy "Hobluj!" Celkový dojem z heavy metalu pak byl, jakoby kolem projížděl tank.
Mezi nejvýraznější představitele heavy metalu patří skupiny Iron Maiden, Motorhead, Judas Priest, Accept a AC/DC.
Pro větší názornost alespoň jedno video - skupina Accept a její skladba příznačně nazvaná Metal Heart. Ještě než skončí její druhá minuta, skupina přivádí do varu své fanoušky motivem z Beethovenovy skladbičky Elišce (Für Elise), ke které dospěje každé dítě po roku cvičení na klavír.
U nás se rozkvět heavy metalu datuje 80. lety a věnovaly se mu zejména pražské skupiny Vitacit a Arakain, Titanic a Kern v Brně, částečně plzeňská Odyssea, na Slovensku Tublatanka, v době největší popularity tohoto stylu po něm "pragmaticky" pošilhával i Olympic (nejvíc asi v titulní písni alba Když ti svítí zelená), ale určitě nejpopulárnější byl Citron z Ostravy, která svým těžkým průmyslem a výrobou oceli měla k heavy metalu celkem přirozeně nejblíž. Historie skupiny začíná v polovině 70. let, já jsem ji však zaregistroval až v 80. letech, v době, kdy se po mnoha změnách sestavy dostala na špičku popularity našeho rocku. Album Plni energie z r. 1986 se prodalo v dnešní době neuvěřitelném počtu půl milionu kusů. Všechny skladby alba (a nejen jeho) jsou ve zkrácených audioukázkách dostupné z oficiální stránky skupiny.
Na YouTube jsou některé skladby k poslechu celé, např. Ocelové město nebo Zahradní slavnost. Já však mám od Citronu nejradši skladbu Už couvám, heavy metalovou baladu, která vyšla o rok dříve na singlu. Tu poslouchám dodnes.
Tuto skladbu si zřejmě považují i samotní členové skupiny, protože ji natočili a na koncertech hráli v mnoha podobách a s různými zpěváky, mně se nejvíce líbí výše uvedená verze se Stanislavem Hranickým.
Žádným velkým fandou Citronu (a heavy metalu vůbec) jsem sice nikdy nebyl, ale koncert v Brně jsem si nenechal ujít. Byl dost zvláštní v tom, že Hranický si těsně předtím zlomil nohu a měl ji celou v sádře a při pohybu ji vlekl, jakoby ji měl dřevěnou. Zřejmě to omezovalo i koncertní činnost skupiny, která byla na svém vrcholu, a spoluhráči to vyřešili tak, že Hranického nahradili Ladislavem Křížkem, který do Citronu přešel ze skupiny Vitacit.
Křížek je hlasově mimořádně disponovaný s velkým rozsahem, později dokonce nazpíval s operní pěvkyní Evou Urbanovou duet z Fantoma opery. Zvládal i exponované výšky, kde by jiní zpěváci již hlasově nestačili a zpívali fistulí. Jeho projev i zženštilý zjev se však podle mě k heavy metalu moc nehodil a když skladbu Už couvám nově nazpíval pro album Radegast, vydané v r. 1987, myslím, že ji hlasovými exhibicemi a samoúčelnými změnami melodie úplně zmršil. I tohle album bylo úspěšné a prodalo se 300 tisíc kusů.
Angažování Křížka se Citronu nakonec nevyplatilo, protože zpěvák z Citronu odešel a založil si novou skupinu Kreyson a zároveň přetáhl nejvýraznějšího kytaristu Citronu Jaroslava Bartoně. Z jeho éry u Citronu byla asi nejpopulárnější skladba Už zase mi scházíš a za zmínku stojí i píseň Kam jen jdou, lásky mé, kterou Křížek složil a nazpíval s půvabnou zpěvačkou Tanjou.
Křížek později sklouzl až do popu a se svým bratrem Miroslavem vytvořil duo Damiens, s nímž by asi mohli po menším nalíčení vystupovat v thajských go go barech jako ladyboys, viz skladba Mám tě rád.
Skupiny Citron i Kreyson vystupují i dnes, Citron opět se Stanislavem Hranickým a stále hraje mou oblíbenou Už couvám, na YouTube je např. živá verze z r. 2010, kde ji Hranický zpívá v duetu s Markétou Konvičkovou a dá se najít i nejstarší verze z r. 1983, nahraná pro pořad Studio B brněnské televize.
"Internetová neutralita" je pravidlo, které provází internetový vývoj po desítky let.
Zuzana
Jednoduše řečeno, znamená to, že každý má rovnocenný přístup k internetu. Pošlete-li e-mail tetičce Julince, má stejnou důležitost, jako googlování po videu nějaké 'celebrity' nebo multimilionová internetová televize Ruperta Murdocha.
Tato neutralita je atakována už roky. Bitevní linie se posunula a jaksi příliš komplexně sleduje detaily, ale kontura je docela jednoduchá. Podniky v obchodním kontextu všeobecně podporují netovou neutralitu. Chtějí své údaje dodat tak rychle jako každý jiný, aniž by musely platit speciální poplatky. A naopak, firmy jako Verizon nebo AT&T chtějí, aby se to změnilo. Chtějí mít možnost účtovat vyšší poplatky za lepší služby.
Během Bushovy éry FCC (Federal Communications Comission) začala z netové neutrality couvat, ale přece jenom vydala jistá pravidla a očekávala, že se jimi budou poskytovatelé servisu řídit. V dubnu 2010 soud rozhodl, že FCC nemá žádnou autoritu regulovat neutralitu na netu. O měsíc později prezident FCC Julius Genachowski oznámil, že se pokusí 'překlasifikovat' poskytovatele internetového servisu, aby docílil změnu internetových pravidel. Jedná se o regulační proces, jenž bude trvat přinejmenším měsíce. Problém je ten, že Google, který byl doposud razantním obhájcem netové neutrality a zároveň firma, jejíž neformální motto je 'nebuď zlý', se očividně rozhodl, že nakonec přece jen nějaká ta troška zla neuškodí.
Google a Verizon - dva vedoucí hráči v internetových službách a obsahu - se blíží k dohodě, která ev. může umožnit Verizonu určitý obsah urychlit, pokud ti, kteří jej tvoří, budou ochotni platit za taková privilegia. Taková dohoda by mohla zničit kdysi tak posvátné, nedotknutelné internetové pravidlo, známé jako internetová neutralita, v níž nikdo nemá privilegia a přednosti a všichni jsou si rovni. Namísto této neutrality bychom mohli ev. brzy spatřit a zažít nový, stupínkový systém, který, zrovna jako kabelová televize, uvalí vyšší ceny jako prémiové stupně internetových služeb.
Problém je jasný: jestliže to Google udělá, spustí závody ve zbrojení. Mohou si Yahoo a Microsoft skutečně dovolit být pozadu? Nebo Disney a nebo Fox? Jednou budou podepsána speciální privilegia a budeme mít dvoustupňový internet. Na jednom stupínku budou podniky s penězi. Na tom druhém, nižším stupínku, budou ostatní. A nemylte se. Jestliže zmínění poskytovatele obdrží lepší servis, každý jiný poskytovatel zcela určitě skončí s horším servisem, než měl dosud.
Načerpáno a volně přeloženo ze zatím stále neutrálního internetu.
,%20National%20Gallery,%20Lond%C3%BDn.jpg)
,%20Sz%C3%A9pm%C5%B1v%C3%A9szeti%20M%C3%BAzeum,%20Budape%C5%A1%C5%A5.jpg)
