Páté výročí blogu

4. listopadu uplynul už pátý rok od založení blogu a ten se tak stal předškolákem, kterého doma nacvičili počítání 1+1, aby měl pak ve škole trochu náskok, a žáčkovi s tím patřičně narostlo sebevědomí.

I když od prvopočátku jsem měl víceméně jasnou představu o zaměření blogu a složení rubrik se příliš nezměnilo (a asi už ani měnit nebude), přece jen přispívání do nich je dost nerovnoměrné. Tabulka s počty článků v rubrikách ukazuje současný stav, ve sloupci M jsou počty mých příspěvků, sloupec Z představuje články Zuzany, které byly ozdobou blogu v letech 2012-13, a M+Z je jejich součtem.

Literatura
Nejsložitější pro mě je přispívat do rubriky Literatura (kam jsem později přidal film a z nouze i fotografii), protože v článcích chci mít i obrazové vyjádření, případně video, a také přesné citace stěžejních vět. To znamená nejen stručný obsah (jak bývá obvyklé pro vypracované maturitní otázky) a dojem, který na mě dílo zanechalo. Rubrika z mé strany proto dlouho zela prázdnotou, i když čtu rád a dost, ale pak mně došlo, že mým představám vyhovují divadelní hry a filmy podle literárních předloh. Za poslední rok tak do této rubriky přibylo šest položek a ve všech (kromě výhradní rubriky Zuzany Věda a zdraví) už mám nejméně 10 příspěvků. Ale se sexem (myslím v rubrice Sex) jsem už asi skončil, nic víc mě nenapadá.

Ne vždy se však podaří sehnat originální text, v divadle je také často výslovně zakázáno fotografovat během představení (a to i mobilem). Setkali jsme se s tím i v Divadle Bolka Polívky. Byli jsme na hře Mínus dva, kde kromě Bolka hráli Milan Lasica, Jitka Čvančarová a Radek Holub. Protože článek z toho neudělám, alespoň krátkou informaci.
Hra pojednává o dvou pacientech, kteří trpí rakovinou. Když se na ně přijde podívat lékař, Lasica se ho zeptá: "Jak to se mnou vypadá? Myslím časově." "Jeden týden," odpoví doktor.
"A já?," chce vědět Polívka. "Vy tak dva týdny."
Polívka to s černým humorem směrem k Lasicovi komentuje: "Na rozdíl od vás jsem celý život nekouřil, žil zdravě a mám jen o týden víc."

Rozhovory
Když jsem se ze zvědavosti díval na předchozí výroční články, v druhém jsem vypočítával oblíbené blogy a mimo jiné zmínil, že "mými hvězdami mezi muži jsou Čerf, TlusŤjoch a vencisák". Aniž bych si to pamatoval, se všemi jsem měl možnost vést rozhovor, které díky nim byly příjemným tematickým zpestřením. První s Čerfem byl ještě na blogu Autorského klubu, na něj pak navázal rozhovor se zajímavou blogerkou Maglaiz a letos je završily rozhovory s TlusŤjochem a s Vencou. Nevím jen, zda si troufnu na další, v posledním Venca svými odpověďmi a spoustou zajímavých informací nasadil laťku příliš vysoko.

Politika
Politiku na blogu záměrně opomíjím, i když samozřejmě názory na ni také mám, vystačím si však s poznámkami k Čerfovým Nedělním miniglosám. Ty jsou značně antizemanovské, pro mě naopak jeho oblíbenci (Havel, Schwarzenberg, Němcová, …, zkrátka pravdoláskaři) jsou tím posledním, co bych obdivoval. Alespoň jednou to zde rozvedu.

Soustavnou antizemanovskou propagandu Havlových pohrobků a zvlášť jejich vystoupení v rámci "zábavného pořadu" Show Jana Krause 26. října 2016 považuji za vrchol ubohosti. Permanentní revolucionář (pachatel "sarajevského atentátu" na premiéra Klause, plamenný bojovník za demokracii v době "televizní krize", kam přišel vybavený spacákem, že neodejde, dokud se to nevyřeší k jeho spokojenosti) a právník z Plzně Ruml by chtěl prezidenta Zemana "zbavit funkce pro nezpůsobilost", socioložka Šiklová zde pronesla, že "Miloš Zeman je starý muž" a "neměli bychom se upoutávat jeho výroky" - to řekne osoba, která má 81 let, a navíc v přítomnosti 88-letého pana Bradyho, kterého tam chtěla oslavovat (krk bych dal na to, že týden předtím o jeho existenci netušila, stejně jako já a všichni ostatní, tedy kromě jeho synovce, který se hodně snažil zařídit mu ocenění), hudebník Kocáb by chtěl "narovnat páteř" (když měl tento bojovník za práva Romů možnost na pozvání primátorky Řápkové strávit chvíli v jejich prostředí, najednou neměl čas - teď, za týden, ani za měsíc a nakonec vůbec), do apelu proti "servilitě" vůči Číně a "směřování naší země na východ" se svou přítomností zapojil i krasobruslař Verner, který před několika roky jel na exhibici pobavit severokorejského diktátora Kim-Čong-ila k jeho narozeninám, ….

Mě zase pobavilo, jak všichni ("kulturní elita", televizní komentátoři, novináři - v USA i u nás) zesměšňovali Trumpa, ti naši o něm prohlašovali, že je stejný "buran" jako Zeman, ale teď jako když utne. Trump totiž proti všem předpokladům těch "nejchytřejších z chytrých" prezidentské volby vyhrál a stane se nejmocnějším člověkem světa. Přirovnání Zemana k Trumpovi se najednou nehodí, nedej Bože, aby se nějaký "hlupák" spojováním s vítězem nechal ovlivnit a volil pak Zemana :).
Čeho je moc, toho je příliš. A platí to i pro propagandu. V článku Eve Ensler - Monology vagíny v Intimním divadle Bláhové Dáši jsem v komentáři [17] 23. října (tj. asi 2 týdny před volbou) napsal: "Původně jsem myslel, že bych v USA k volbám nešel (jako nechodím u nás), ale poslední dobou, když ta antikampaň proti Trumpovi je tak soustředěná a nadšené úsměvy Clintonové na první pohled falešné, bych se přikláněl k němu. Na jednostrannou propagandu jsme alergičtí."
Expředseda zkrachovalé strany ODA Žantovský si po porážce Clintonové posteskl: "Svět, jak jsme ho znali, skončil." a kdosi v Krausově pořadu "Mohli jsme mít prezidentem knížete." Ale ti nevzdělaní, hloupí a sociálně slabí venkované nám to zhatili. Vzali nám hračku a proti tomu budeme demonstrovat - v New Yorku, Washingtonu, Los Angeles; u nás budeme na náměstích a v divadlech před zahájením představení vyzývat k "týdnům občanského neklidu".
Je těžké se smířit s tím, že "obyčejní" lidé mají svůj rozum a na "humanitární bombardování" "kulturních elit", co bychom si měli myslet a koho volit, moc nedají. Starost o chudáky migranty, které bychom měli vítat a těšit se, jak nás multikulturně oplodní, hrůza z toho, že za posledních 100 let se globálně oteplilo o desetinu stupně, přivazování se k plotům jaderných elektráren a žádosti je zavřít, věnování pozornosti a účast na pochodech homosexuálů, které přitom nikdo nediskriminuje, … je úplně mimo.

Nový prezidentský kandidát Horáček rychle pochopil, že s panoptikem pravdoláskařů Kocáb, Halík, Šiklová a spol. to nevyhraje a tzv. Kroměřížskou výzvu hned odpálkoval, že nechce být nikomu zavázán. Angažování Magdy Vašáryové do jeho týmu je ale totéž v bleděmodrém. A dost pochybuji, že myšlenkovou prázdnotu a fráze, kterými se prezentuje, může vyvážit hollywoodskými úsměvy. Nemluvě už ani o jeho lásce k hazardu, která mu sice dopomohla k značnému bohatství, ale jestliže i teď, když "smrtelně vážně" bere svou kandidaturu, sází (na vítězství Clintonové si vsadil 100 tisíc, chtěl víc, ale 100 tisíc byla maximální možná částka), není to zrovna ideální kvalifikace pro takovou funkci.

Ministr Herman při setkání s dalajlámou "Jeho Svátost" zavedl do kaple Nostického paláce a na shromáždění 28. října na Staroměstském náměstí na to vzpomněl takto: "A tam jsem ho poprosil o požehnání pro naši zemi a pro náš národ a věřím, že tím momentem tady otevřel jakési průduchy ducha a duch zavanul." Něco tak stupidního jsem snad ještě neslyšel.
Takže, vážení pravdoláskaři, meditujte si o tom, kam směřuje svět v třetím tisíciletí, scházejte se s dalajlámou, ten vám poradí, že máte "naslouchat vnitřním hlasům", pouštějte na sebe závany ducha, "obyčejní" lidé, kteří nežijí z dotací ministerstva kultury a rozpočtu České televize, se ale bez vašich blahosklonných rad obejdou a spolehnou na svůj vlastní rozum.

Honorované reklamy
I v uplynulém roce přišly nabídky zařazovat do článků reklamy. Jedna společnost, která provozuje umělecký web a aukční síň, si všimla článků o umění, a když o ní napíšu PR článek, podpořím prý tak umění a umělce v ČR. Jak bohulibé! Jiná zase za reklamní banner v případě, že se jí tím prokazatelně zvedne prodej, mě pak odmění (klasický holub na střeše). Za propagaci jednoho typu cestovního pojištění v článcích o cestování bych mohl mít 300 Kč/ks. A konečně další se slušně zeptali, na kolik bych si cenil měsíční a roční umístění jejich PR článku nebo banneru na blogu. Až v posledním případě jsem odpověděl, že blogem se jen bavím, a proto nabídku, které si jinak samozřejmě velmi vážím, nemůžu přijmout.

Návštěvnost z vyhledávačů
Jsem rád, že na Blog.cz je zajímavá komunita, mnoho blogů jsem si oblíbil a jsem velmi vděčný za věrné návštěvníky a komentátory. Stejně tak ale potěší, když na blog zavítá nováček z vyhledávačů Google nebo Seznam. Vlastně na tom návštěvnost Mish-mash stojí, protože pravidelní čtenáři vědí, že při 3 článcích za měsíc sem stačí nahlédnout jednou za 14 dní (bohužel s mou návštěvností jiných blogů to z důvodů časové zaneprázdněnosti není o moc lepší). Např. v den prezidentských voleb v USA asi 30 návštěvníků našlo článek New York (6) - Donald Trump a jeho mrakodrapy, jakousi záhadou včera 21-krát byl vyhledán článek Vážná hudba a pop & rock apod. Vždy však nejméně 20 různých článků denně někdo objeví.
Začalo mě to zajímat a před několika měsíci jsem založil soubor, kam si kopíruju, odkud a na jaký článek hledající návštěvníci přišli. Těší mě, že jsou tam zastoupeny snad všechny univerzity a většina jejich fakult, i školy nižších stupňů, ústavy Akademie věd ČR, státní instituce (ministerstva, Parlament, vláda, krajské, okresní i městské úřady), média (televize a noviny), umělecká sféra (divadla, galerie, filharmonie), knihovny, banky, nemocnice, velké firmy (Škoda Auto, Siemens, SABMiller, …, i Agrofert :)) atd.
Nejzajímavější je, že větší počet článků si našli na Ministerstvu vnitra (celkem 15), Ministerstvu práce a sociálních věcí (11) a Ministerstvu obrany (9). Co za tím vězí? Monitorují internet? Jsem kandidát tajné spolupráce? :)

Na informační stránce portálu Právě dnes se v posledním roce objevilo celkem 5 článků, a sice k profilu Michaila Bulgakova (s odkazem na text Michail Bulgakov - o zahušťování (a něco navíc)), Dagmar Burešové (Hořící keř aneb Balada o smutnom Jánovi (a normalizaci)), Bonnie Tyler (Bonnie Tyler - Brno, 22. dubna 2015), protože však stránka se stále aktualizuje a uchovává jen několik málo nejnovějších odkazů, výše zmíněné už byly vytlačeny, ještě tam ale jsou odkazy na Jána Lehotského (Zpěv u klavíru) a Míšu Sajlerovou (Eve Ensler - Monology vagíny v Intimním divadle Bláhové Dáši) a ty jsou v následujících kopiích obrazovky.

S využitím informace z jednoho Standova článku jsem zkusil blog přihlásit do odkazů na serveru Seznam.cz, do sekce Cestování (dnes obsahuje 3778 odkazů). Byl přijat a v podsekci Cestopisy a informace o cestování s 1847 odkazy je v současné chvíli na třetí stránce.

Statistiky
Podobně jako blog dosáhl půlkulaté výročí i řada dalších statistik se zakulatila. Počet návštěvníků na čítači TOPlistu v září překročil 100 tisíc, návštěvníci jsou ze 102 zemí, počet komentátorů v Návštěvní knize je 304 a počet komentářů za všechny články (tj. včetně článků Zuzany) přesáhl 7000.

S další bilancí snad zase za rok, pokud tedy dožiju, a to, jak už z letošního června vím, není úplně samozřejmé.