I když mám velmi rád rockovou hudbu, vždy jsem i v případě hard rocku a heavy metalu dával přednost skupinám, jejichž skladby jsou melodické a nejde jen o expresivní výraz.
Proto v hudební rubrice mám třeba plzeňskou skupinu Odyssea, ostravský Citron, německé Scorpions, britské Uriah Heep a Deep Purple.
A to ani nemluvím o skupinách, které k těmto tvrdým formám rocku příliš (anebo vůbec) neřadíme a u kterých se melodická forma předpokládá samo sebou, jako jsou všechny mé oblíbené brněnské skupiny (Synkopy 61, Progress Organization, Progres 2, Futurum), Olympic, skupiny, v nichž účinkovala či účinkuje Bára Basiková, Žlutý pes, slovenské skupiny Banket a No Name, finští The Rasmus atd.
Z brněnské scény teď přidám ještě skupinu, která za hranicemi města asi málokomu něco řekne, ale splňuje mé představy, a sice hard rockové či heavy metalové Kern, na jejímž repertoáru se převážně podílel zpěvák Jaroslav Albert Kronek (od r. 2007 má ale nový soubor Alband, kde se začal věnovat akustické hudbě bez rockových decibelů).
Začít bychom mohli skladbou Fernetový oči. Myslím, že byla i první, kterou jsem od Kernu slyšel, a dodnes se mně z jejich repertoáru nejvíc líbí. Krásný rockový „ploužák“ a když u toho nechybí milá společnost, co víc si přát. Výrazný zvuk kytary má na svědomí Miloš Morávek, který do Kernu na krátkou dobu přestoupil po éře ve skupinách Progres 2 a Futurum a s Progresem 2 vystupuje dodnes. Na fotce videa však chybí.
Kern s písní Exploze snů jsem koncem 80. let dokonce viděl v televizi, kdy už přece jen bylo cítit uvolňování a v hudebních pořadech bylo možné narazit i na hudbu nespadající výhradně do popu.
U skladby Absolutní sólo je patrné, že i rockoví zpěváci mohou disponovat větším rozsahem hlasu.
Živé video skladby Blízko nás je z pozdější doby, kdy skupina už hrála bezmála 20 let.
Podle mě však skupině nejvíce sluší pomalé písně jako následující Zapomeň a To jsme my.
Obsáhlý playlist 17 skladeb Kernu sestavil David Sopoušek a z výchozího odkazu se postupně všechny přehrají (některé jsem už ale uvedl výše).
Jejda, tak Kern jsem už roky neslyšela. Mám ho spojený s dobou puberty, bezva návrat do mládí :-)
OdpovědětVymazatJinak ten melodický rok se mi taky hodně líbí.
A Uriah Heep byla snad úplně první kapela, na které jsem byla naživo někdy ve dvanácti, v druhé polovině osmdesátek.
A ještě mám tu dobu spojenou třeba i s kapelou Turbo. A rozhodně Elán...
VymazatZe zahraničních tehdy byli mí oblíbení Europe a Bon Jovi.
Uriah Heep jsem viděl v r. 2013, ale to už z původní kapely zůstal jen kytarista Mick Box, který ale nebyl hlavní postavou, těmi byli zpěvák David Byron a klávesista a hlavní autor Ken Hensley. Takže jsem navštívil spíš jen revival.
VymazatTurbo jsem sice živě nezažil, ale hudbu znám, přesněji jejich největší hity Chtěl jsem mít a Hráč. Škoda, že výborný kytarista a zpěvák Richard Kybic ještě v mladém věku zemřel na nádor na mozku.