Paul Klee - moderní umění v mnoha podobách

Paul Klee (1879-1940) se narodil v hudební rodině (otec byl učitel hudby, matka vystudovala zpěv) a sám byl také k hudbě veden, již v 11 letech hrál natolik dokonale na housle, že dostal pozvání hrát jako mimořádný člen hudebního spolku v Bernu. V hudebním prostředí žil i v dospělém věku, když se oženil s klavíristkou. 

Mezi jeho záliby ale patřilo i kreslení a psaní básní a do jeho malířského umění a myšlení se rovněž promítlo studium exaktních věd – matematiky (zejména geometrie) a fyziky (včetně Einsteinových prací) – i biologie a botaniky. Malířství nakonec také dal přednost a koncem 90. let se vzdělával na Akademii v Mnichově, kde se mimo jiných potkal s Vasilijem Kandinským. Zůstal zde tři roky, převažující zaměření na kresbu mu však příliš nevyhovovalo a po cestě do Itálie, kde se seznámil s Leonardovými obrazy a pestrými barvami vegetace středomořských přístavů, ze školy odešel. S Kandinským se znovu potkal ve volném sdružení umělců Der blaue Reiter (Modrý jezdec), kde navíc poznal Franze Marca a Augusta Macka, dalšího ruského malíře Alexeje von Javlenského, v Litoměřicích narozeného rakouského malíře Alfreda Kubina a francouzského abstraktního malíře Roberta Delaunayho. Jejich barevná paleta a cesta do Tuniska ho silně ovlivnily, jak je patrné z obrazů Motiv z Hammametu (1914, Kunstmuseum, Basilej) a Úplněk (1919, Pinakothek der Moderne, Mnichov).

Klee stylem malby ale vstřebal a osobitě rozvinul podněty mnoha uměleckých směrů – fauvismu, kubismu, expresionismu, abstraktního umění a surrealismu. Předchozí dva obrazy lze zařadit k abstraktnímu umění a geometrickými obrazci (obdélníky, trojúhelníky, kolečky a oblouky) se podobají některým obrazům Kandinského. Nacházíme je i v pozdějších dílech Zahradní domek (1929, Albertina, Vídeň) a Modrá noc (1937, Kunstmuseum, Basilej).

Za svůj život vytvořil téměř 10 tisíc kreseb a maleb, v textech, které se mu věnují, velmi často proto najdeme odlišné soubory obrazů, např. z těch, které mám na fotografiích, jen jediný (Ad marginem) je v 9. díle Pijoanových Dějin umění a anglická Wikipedie rovněž reprodukuje zcela jiná díla. Je to i tím, že malíř nemá výrazný obraz, jako je tomu často u starých mistrů (např. Botticelliho Zrození Venuše, Leonardova Mona Lisa, Raffaelova Sixtinská madona, Giorgionova Spící Venuše, Rembrandtova Noční hlídka, …), ale i novějších malířů (Manetova Snídaně v trávě, Monetovy Lekníny, van Goghovy Slunečnice, Klimtova Zlatá Adéla, Böcklinův Ostrov mrtvých, Munchův Výkřik, Dalího Stálost paměti, Picassovy Slečny z Avignonu, Malevičův Černý čtverec na bílém pozadí, Warholova Marilyn Monroe, …), který v žádném výběru nemůže chybět. 

Klee se narodil nedaleko Bernu a ve Švýcarsku také zemřel, občanství měl však vždy jen německé, a proto také během 1. světové války musel narukovat. Ze zdravotních důvodů naštěstí ne do první linie jako jeho přátelé Franz Marc a August Macke, kteří v ní padli. 

Některé jeho obrazy působí jako výtvory dětské fantazie s podivuhodnými bytostmi a zvířaty. Obrázek blázna (1927, Albertina, Vídeň) připomíná postavičku ze znělky našeho televizního Večerníčku. 

Pohádka o skřítkovi (1925, Kunstmuseum, Bern) by se hodila jako ilustrace k Andersenovým pohádkách či jako obrazový doprovod do Griegovy suity Peer Gynt. 

V malbě Kováře KN (1922, Musée national d'art moderne (Centre Georges Pompidou), Paříž) jeho hlavu tvoří kovadlina a různě natočené výseče objektů jsou inspirovány kubismem.

Dobrodruh na moři (1927, Albertina, Vídeň) je opět výrazem představ dítěte, ovlivněného dobrodružnými romány, jako je Robinson Crusoe.

Zvířata v dětské fantazii zobrazuje Krajina s havrany (1925, Kunstmuseum, Bern) a Pohádka o dvou rybách (1937, Albertina, Vídeň).

Od r. 1921 až do r. 1931 Klee působil ve škole Bauhaus ve Výmaru (Weimar) a později v Desavě (Dessau), kterou založil architekt Walter Gropius. I když Bauhaus je znám jako ryze architektonický minimalistický sloh, architekti musejí umět i kreslit a malovat, navrhovat design budov i užitého umění, znát deskriptivu, mít technické znalosti statiky, …, proto zde uplatnění našla celá řada malířů. Klee se zde opět setkal s Kandinským a dalším kolegou byl maďarský grafik László Moholy-Nagy. Poté ještě dva roky učil na Akademii v Düsseldorfu, odkud ale byl propuštěn, protože nacisty byl společně s mnoha dalšími moderními malíři zařazen k autorům „zvrhlého umění“. Malíř se pak vrátil do Švýcarska, kde dožil.  

Název obrazu Bydlení v chatkách (1932, Kunstmuseum, Basilej) je zvláštní, protože působí spíš jako neuměle postavená zeď.

Trojice obrazů Světlo a další kromě toho (1931, Pinakothek der Moderne, Mnichov), Ad Parnassum (1932, Kunstmuseum, Bern) a Polyfonie (1932, Kunstmuseum, Basilej) zachycuje zvláštní mozaiky, do nichž se promítají nejrůznější geometrické vzory. Někdy se také označují jako příklady pointilismu v Kleeově díle, ten je však abstraktní, a tím i vzdálený malbám Georgese Seurata, otce pointilismu, který body znázorňoval přírodní scenérie i postavy.

Množstvím detailů překypují i obrazy Vily ve Florencii (1926, Musée national d'art moderne (Centre Georges Pompidou), Paříž), Krajina mezi zimou a jarem (Rezidenční oblast, 1935, Albertina, Vídeň) a Zanesená osada (1935, Albertina, Vídeň).

Klee se sice nepovažoval za surrealistu, ale na jejich první velké výstavě v r. 1925 byl zastoupen. Řadit k nim lze např. Jižní pobřeží ve večerních hodinách (1925, Albertina, Vídeň) i pozdější díla Ad marginem (1930, Kunstmuseum, Basilej) a Okouzlující blesk (1927, Albertina, Vídeň).

A možná i obrazy Omega 5, figurína (1927, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), kde se symbolicky odráží má silueta, a Bez názvu (1933, Kunstmuseum, Basilej) ve stylu trochu připomínající díla Joana Miró.

A nakonec ještě jednu kresbu, které jej tak nebavily v učednických letech, ale k nimž se i později vracel. Nazývá se Předměstí (Mnichov sever, 1913, Lenbachhaus, Mnichov).