Drážďany (1) - výstava orchidejí

Koncem března se v Drážďanech konala výstava Svět orchidejí (Orchideen Welt), kde na 5 000 metrech čtverečních pěstitelé ze čtyř kontinentů vystavili více než 20 000 rostlin. Protože už dlouho jsem měl v plánu krásnou saskou metropoli znovu navštívit a mimo jiné v paláci Zwinger konečně vyfotografovat díla starých mistrů, která před 6 lety byla vzhledem k rekonstrukci vystavena jen ve značně redukovaném výběru, orchideje tak byly vítanou příležitostí k mému hlavními cíli přidat i bonus navíc.  

Orchideje obdivuji a občas je v květináči koupím a těší mě, že na rozdíl třeba od růží kvetou i tři měsíce. V jejich druzích se vůbec nevyznám, ale snad vybrané fotografie atmosféru akce alespoň trochu přiblíží. 

Orchideje bylo možné i koupit, většinou za desítky EUR, ale také za 250 EUR.

 

Až doma jsem si při prohlížení fotografií s překvapením všiml, že v jedné části bylo zakázáno květy fotografovat, jako tomu bývá u vybraných obrazů a soch v galeriích. 

U některých orchidejí byly proužky s „certifikáty“ Německé orchidejové společnosti (Deutsche Orchideen Gesellschaft), zřejmě byly vyjádřením unikátnosti druhů, mně jako laikovi většinou připadaly nenápadné a s menšími květy.    

Orchideje potřebují vlhkost a tu zde zastupovaly vodotrysky.

Jaký vztah k výstavě měl historický mercedes, těžko říct.

K vidění byly i masožravé rostliny, a to dokonce od našich vystavovatelů.

A nechyběly ani kaktusy.

U vstupu návštěvníky vítal „plášť“ Buddhy, do kterého asi bylo možné vlézt, ale neviděl jsem nikoho, kdo by to vyzkoušel.

Aby zde bylo také něco z Drážďan, protože podobný výstavní prostor by mohlo nabídnout mnoho jiných měst, přidám několik fotografií, náhled na halu a okolní budovy a sochy, které před nimi stojí. 

Abstraktní socha v předchozí koláži připomíná díla anglického sochaře Henryho Moorea, v jeho 193stránkovém katalogu se však nenachází a autora a název se mně nepodařilo zjistit.

Sandro Botticelli - raná renesance

Období renesance ve výtvarném umění je jedním z vrcholů dějin umění. Během několika desítek let malíři a sochaři vytvořili množství nesmrtelných děl, která se stala prvořadým cílem cest za „hranice všedních dnů.“ Florencii a Řím ve vrcholném období renesance proslavila trojice velikánů Leonardo-Michelangelo-Raffael, Benátky čtveřice Tizian, Giorgione, Veronese a Tintoretto a významnými renesančními umělci se může pochlubit i Německo (např. Dürer, Cranach a Altdorfer).

Nejvýznamnějším malířem období rané renesance je Sandro Botticelli (1445-1510), vlastním jménem Alessandro di Mariano di Vanni Filipepi, který až na krátké období v Pise a v Římě, kde se podílel na výzdobě Sixtinské kaple, celý život strávil ve Florencii. Botticelli a jeho díla bývají uváděna také ve spojitosti s pojmem quattrocento, označujícím kulturní a umělecké události v Itálii v období let 1400 až 1499.

Podle životopisce renesančních malířů Giorgia Vasariho Botticelli základy malířství získal v 60. letech 15. století v ateliéru Filippa Lippiho (1406-1469), který jej přivedl k náboženským námětům. Botticelli však po několika obrazech madon vytvořil i několik portrétů. Portrét mladé ženy z profilu (1460-1465, Gemäldegalerie, Berlín) je Botticelliho idealizovaným typem ženské krásy, který podtrhují perly ve vlasech, stuhy a červené sametové šaty.

U Portrétu dámy (1470-1475, Victoria and Albert Museum, Londýn) se předpokládá, že znázorňuje Esmeraldu (Smeraldu) Donati Brandini, matku florentského zlatníka Michelangela de Viviano de Brandini, kdy jí bylo něco málo přes 30 let.

Botticelliho mecenáši byli členové rodu Medici a na dalším portrétu je Giuliano de' Medici (1478-1480, Gemäldegalerie, Berlín), který r. 1478 ve 24 letech byl během velikonoční mše ve florentské katedrále nájemnými vrahy rivalů Medicejských z rodu Pazzi probodnut mečem. Z přivřených víček se usuzuje, že Botticelli portrét namaloval podle posmrtné masky Giuliana. Giulianiho starší bratr Lorenzo I. Medicejský spiknutí potlačil a vládu Medicejských nad Florencií na dlouhá léta udržel.

U Portrétu mladého muže s medailí (1475, Galleria degli Uffizi, Florencie) identita muže je předmětem dohadů, podle jedné teorie by jím mohl být Botticelliho bratr Antonio, zlatník, další předpokládají někoho z rodiny Medicejských, jisté je jen to, že na medaili je zobrazen Cosimo de' Medici (1389-1464), florentský bankéř a první z rodových vladařů městského státu Florencie. Obraz Portrét mladého muže držícího medailon s podobným námětem byl v r. 2021 v aukční síni Sotheby's v New Yorku vydražen za 92,2 milionu dolarů (tehdy téměř 2 miliardy Kč).

U Portrétu mladého muže (1480-1485, National Gallery, Londýn) o mladíkovi nic bližšího není známo.

V Botticelliho díle převažují náboženské obrazy a následující dvě ukázky z raného období – Madona s dítětem na trůně (nebo také Madona ze zahrady s růžemi, 1467, Galleria degli Uffizi, Florencie) a Madona s dítětem, sv. Marií Magdalenou, sv. Janem Křtitelem, sv. Františkem z Assisi, sv. Kateřinou Alexandrijskou, sv. Kosmou a sv. Damiánem (1468-1470, Galleria degli Uffizi, Florencie) – jsou ještě ovlivněny Botticelliho učitelem Lippim.  

Obraz Panna Marie s dítětem a zpívajícími anděly (1478, Gemäldegalerie, Berlín) je znám i pod názvem Raczynski Tondo, protože galerie jej získala jako trvalou zápůjčku od hraběte Raczynského a význam slova tondo je kulatý (nebo kruhový) obraz. Smutný výraz Panny Marie vyjadřuje předtuchu, že její syn Ježíš zemře v mladém věku.

Nejslavnějšími Botticelliho obrazy jsou ale následující dva, kdy načas opustil náboženská témata, což také umožňovaly světské zakázky Medicejských. Jaro (Primavera, 1480, Galleria degli Uffizi, Florencie) malíř pojal jako oslavu milenců. Vpravo je Zefyr, bůh větru, který pronásleduje nymfu Chlóris a promění ji ve Flóru, bohyni jara a královnu květin. Flóra v květinových šatech rozsévá jaro.  Uprostřed je Venuše, římská bohyně smyslnosti, krásy a lásky, nad níž se vznáší Amor, v průhledných závojích tančí tři Grácie, bohyně půvabu a krásy, vlevo Merkur trhá ovoce lásky. Podle jiného výkladu malíř v Merkurovi znázornil Giulianiho, který jako vítěz turnaje si podle tehdejšího zvyku mohl z přítomných žen vyvolit svou milou. Vybral si vdanou Simonettu Vespucci, zpodobněnou ve Venuši, kterou platonicky miloval sám Botticelli. 

Obraz Zrození Venuše (1485, Galleria degli Uffizi, Florencie) patří mezi nejkrásnější, které kdy byly namalovány. Malíř vyšel z námětu antické báje, z moře se vynořila nahá Venuše, unášená na lastuře dechem dvou bohů větru (Zefyra a jednoho z jeho bratrů), a na břehu na ni čeká jedna z Hór (bohyň ročních období) a podává jí plášť pokrytý květinami. Podoba Venuše opět patří Botticelliho nenaplněné lásce Simonettě Vespucci, která ve 23 letech zemřela na tuberkulózu.   

Botticelli údajně namaloval víc „nahých“ obrazů, jenže Girolamo Savonarola (1452-1498), fanatický kazatel proti zkaženosti a nemravnosti bohatých svrhl vládnoucí rod Medicejských a Florencií přeměnil v teokratický stát, je spolu s mnohými jinými „oplzlými“ díly (nejen obrazy, ale i knihami) nechal zničit. Při své moralistické posedlosti neváhal kritizovat ani papeže, což se mu však vymstilo, byl z církve exkomunikován, prohlášen za kacíře a veřejně upálen. Po 4 letech vládnutí Savonaroly byla opět nastolena vláda Medicejských. Bohužel jeho hřímání proti bezbožnosti a zkaženosti dlouho předtím podlehl i Botticelli, údajně sám spálil některé své malby a do konce života už maloval jen obrazy s křesťanskou tematikou. I když jde o nádherná díla, nejrůznějších obrazů svatých v té době bylo nepřeberně a Botticelliho originalita se tím vytrácí. Uvedu je většinou již bez bližšího komentáře.

Panna Marie s dítětem na trůně a dvěma Jany (Janem Křtitelem a Janem Evangelistou) (1484-1485, Gemäldegalerie, Berlín).

Madona s granátovým jablkem (1487, Galleria degli Uffizi, Florencie). Rudá semena granátového jablka v ruce dítěte symbolizují prolitou krev Ježíše Krista.

Madona s dítětem na trůně, sv. Kateřinou Alexandrijskou, sv. Augustinem, sv. Barnabášem, sv. Janem Křtitelem, sv. Ignáciem a sv. archandělem Michaelem (1487-1488, Galleria degli Uffizi, Florencie).

Panna Marie s dítětem, sv. Jan Křtitel a andělé (1488, Galleria Borghese, Řím).

Klanění dítěti s anděly (Madona s růžemi) (1488-1490, Galleria degli Uffizi, Florencie).

Madona s dítětem a anděly (1490, Akademie der bildenden Künste, Vídeň).

Zvěstování (1481) a Zvěstování (Bolestný Kristus, 1489-1490), oba obrazy jsou ve sbírkách Galleria degli Uffizi ve Florencii. Podle bible je významem zvěstování událost, kdy se Panně Marii zjevil archanděl Gabriel a oznámil jí, že počne dítě z Ducha svatého a narodí se jí Syn Boží, kterému má dát jméno Ježíš.

Klanění tří králů (1490-1500, Galleria degli Uffizi, Florencie). V tomto obraze se Botticelli od biblického příběhu odchýlil, místo králů (mudrců) se Panně Marii s Ježíškem přišli poklonit významní florentští občané, starý muž klečící před Pannou Marií je Cosimo de' Medici.

V koláži dvou obrazů z Gemäldegalerie v Berlíně je Svatý Šebestián (1474) a Venuše (1490), která je kopií nahé krásky ze Zrození Venuše, namalované z větší části Botticelliho pomocníkem, slavný malíř se podílel jen na detailech, např. na vlasech zlatavé barvy.

Svatý Augustin ve své cele (1490-1495, Galleria degli Uffizi, Florencie). Nepořádek na zemi symbolizuje odtrženost poustevníka od okolního světa.

Trojice se sv. Marií Magdalenou a sv. Janem Křtitelem (1491-1494, Courtauld Institute of Art, Londýn).

Epizody ze života svatého Zenobia (1500, Gemäldegalerie, Alte Meister, Drážďany) znázorňují několik událostí, vlevo ležící chlapec, smrtelně zraněný vozem, je uprostřed Zenobiem zásluhou křesťanské víry vzkříšen a vpravo Zenobius žehná lidem na smrtelné posteli.   

Na konec v koláži ještě Sv. Dominik a Sv. Jeroným, oba z r. 1501 a sbírek Ermitáže v Petrohradu.