Čtrnácté výročí s blogem a ohlédnutí za rokem 2025

Od 4. listopadu 2011, kdy jsem ze zvědavosti založil blog, uplynulo již více než 14 let a jako obyčejně stručnou bilanci spojím s koncem kalendářního roku. 

Již tradičně začnu statistikami počtu článků v jednotlivých rubrikách za celé období, kde M = Miloš a Z = Zuzana (spoluautorka z let 2012-2013), a počty výhradně mých článků v jednotlivých letech. 

V žlutě vyznačeném poli je vidět, že jsem dosud zveřejnil 530 článků a překročil tak v začátcích pro mě nepředstavitelnou metu 500.   

Nejvíce textů přibylo do rubriky Výtvarné umění, každý měsíc jeden, a i při této frekvenci malířů a sochařů mám v zásobě na mnoho let dopředu, několikrát jsem proto více stylově příbuzných malířů spojil do jednoho textu. Mé „sbírky“ fotografií obrazů rozšířily návštěvy nových galerií, konkrétně The Israel Museum v Jeruzalémě, Residenzgalerie a Museum der Moderne, Rupertinum v Salcburku, a konečně i Arcidiecézního muzea v Kroměříži, kde jsem sice už dříve několikrát byl, ale teprve od letoška je tam možné fotografovat. Některé obrazy jsem doplnil do dřívějších textů, případně nahradil lepšími fotografie z minulých let.

Několik ukázek: Vincent van Gogh – Vlčí máky v pšeničném poli (1887, The Israel Museum, Jeruzalém), Auguste Rodin – Polibek (1886, The Israel Museum, Jeruzalém), Salomon van Ruysdael – Přímořská krajina s plachetnicí (po r. 1650, Residenzgalerie, Salcburk), Oskar Kokoschka – Portrét dívky (1913, Museum der Moderne, Rupertinum, Salcburk), Anthonis van Dyck – Anglický král Karel I. a jeho manželka Henrietta Marie (1632, Arcidiecézní muzeum, Kroměříž).

V Arcibiskupském zámku v Kroměříži jsme navíc zhlédli i výstavu kreseb a obrazů Josefa Mánesa, mezi nimi V létě (Červené paraplíčko) (1855) ze soukromé sbírky. 

Ve Vídni jsem pak navštívil výstavu Arcimboldo, Bassano, Bruegel. U Arcimbolda některé obrazy byly pro mě nové a do příslušného článku jsem je doplnil a u Bruegela lepšími fotkami nahradil některé dřívější. K těm prvním patří Čtyři roční období v jedné hlavě (1590, National Gallery of Art, Washington).

Architektura

Ve vile Engelsmann kdysi měla kanceláře První brněnská strojírna, dnes budova je v soukromých rukách, kromě společenských akcí je občas přístupná i v rámci komentovaných prohlídek.  

Na komentovanou prohlídku jsme se dostali i do budovy Československého rozhlasu v Brně, která je dílem architekta Ernsta Wiesnera, jemuž byl před časem věnován samostatný článek. 

V interiéru je pozoruhodné schodiště a dostali jsme se i na střechu s pěkným rozhledem (mimo jiné na katedrálu na Petrově), do dnešního studia (s naším průvodcem) i historických prostor se starou technikou.

Brněnské podzemní vodojemy se stávají novou atrakcí města a Čerf jim věnoval 2 články plné profesionálních fotografií, já přidám v koláži několik amatérských.

Divadelní představení a filmy

Dvě divadelní představení – Lakomec a Bosé nohy v parku – jsou blíže popsána v rubrice Literatura, divadlo, film. 

Hra Pavla Tomeše Až na ten konec dobrý (Městské divadlo v Brně) je humorným pohledem na život a smrt v propojení postav tří generací. Z ní mně utkvěl komentář, jak to bude po naší smrti. Věřící doufají v posmrtný život někde na nebesích, ale autor k tomu sarkasticky poznamenává, že to bude úplně stejné jako v době před naším narozením. Nebude nic. A podobné to bylo se samotnou hrou. Asi 5 minut po zahájení byla přerušena, přišel režisér či ředitel divadla s informací, že herci v hlavní roli je nevolno a čeká se, zda se vzpamatuje. Nejdřív jsme mysleli, že je to součást představení, ale nebylo tomu tak, herec nebyl schopen vystoupit a představení bylo odloženo o několik měsíců. A ten, který je na informačním panelu, v ní nakonec nehrál. Snad se nepřeměnil v nic. 

Mlčeti zlato, francouzskou komedii v hlavních rolích s Janem Čenským a Danou Morávkovou, jsme viděli v areálu koupaliště na Kraví hoře v Brně.

Z filmů byly nejzajímavější o písničkáři Jarkovi Nohavicovi, skupině Synkopy 61 a spisovateli Franzi Kafkovi.

Koncerty

Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít koncert skupiny Progres 2, podrobně popsané v několika článcích hudební rubriky. I když zakládající členové kytarista Pavel Váně a bubeník Zdeněk Kluka již přesáhli 70 let věku, hrají jak za mlada a Zdeněk Kluka stále hraje výšky ve flétnovém sóle v Písni o jablku.  

Naposled jsem z brněnské rockové scény představil Kern a v článku Kern – melodický hard rock zmínil, že zpěvák a hlavní autor skupiny Jaroslav Albert Kronek Kern opustil a založil novou kapelu Alband. A ten jsme letos poprvé viděli. Minimálně polovinu repertoáru tvoří skladby Kernu a kromě Kronka v Albandu hrají i kytarista a baskytarista z původní kapely. Na koncertu křtili novou desku a jako host vystoupil i Pavel Váně z Progresu 2.

O koncertu bratrů Ebenových více v článku Bratři Ebenové – Brno, 9. října 2025.

Po 7 letech jsme znovu viděli finskou skupinu The Rasmus. Z tehdejšího koncertu (blíže viz The Rasmus – Brno, 2. října 2018) zazněly písně Guilty, No Fear, Still Standing, Immortal, Justify, First Day of My Life, In My Life, In the Shadows, Sail Away. Ve skupině došlo k jedné personální změně, kytaristu Pauliho Rantasalmiho vystřídala Emilia "Emppu" Suhonenová. Myslím, že jí to moc neprospělo, protože Rantasalmi byl se zpěvákem Lauri Ylönenem výhradním autorem písní. Současné příliš neznám, vím jen, že skupina vyrazila na celosvětové turné s novým albem Weirdo. 

Ve videoukázkách uvedu alespoň titulní píseň Weirdo z nového alba a Love is a Bitch. 

   

Potěšilo mě, že na koncertu zazněla i skladba Shot, kterou už skupina před 7 lety měla v repertoáru, ale na koncertu chyběla. Ve starším videu na kytaru ještě hraje Pauli Rantasalmi. 

Společenské akce

Už hodně dávno jsem si koupil humoristicky pojatou knihu Jak se píší knihy od Petra Hajna, profesora Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Pan profesor letos oslavil 90 let a při té příležitosti se v aule fakulty křtila jeho nová kniha Právníkovo hudrování, kde v názvu je písmeno „h“ přeškrtnuto a opraveno na „m“. Na fotografii stojí vedle své manželky Zuzany, sexuoložky, uprostřed je vedoucí katedry, kde Hajn působil, a dále současný a dřívější děkan fakulty.

Zajímavá je i samotná aula. Zdobí ji monumentální obraz Antonína Procházky Prométheus přináší lidstvu oheň (1938). 

Dovolené

Největším cestovatelským zážitkem byla návštěva Izraele, zatím zúročená ve 3 článcích: Jeruzalém (1) – svatá místa, Pevnost Masada, oáza Ejn Gedi a Mrtvé moře a Tel Aviv – moderní metropole Izraele a architektura Bauhaus. Myslím, že Jeruzalém si zaslouží ještě jeden článek z moderní části města.

Milým překvapením byl Salcburk a okolí (články Salcburk (1) – pevnost Hohensalzburg a Salcburk (2) – turistika po masivu Untersberg), ke kterému ještě přibyly zastávky na cestě domů: Mondsee – jezero i stejnojmenná obec a Klášter Melk). 

Byli jsme také v Budapešti, v mém případě pošesté, ale kvůli zdravotním problémům jsem z toho tentokrát měl jen málo. 

Z domácích destinací jsme konečně navštívili Křtiny, proslulé velkolepým kostelem od Jana Blažeje Santiniho, z něhož alespoň malou ukázku. 

A na konci roku ještě přání do nového.