Třinácté výročí s blogem a ohlédnutí za rokem 2024

Když jsem 4. listopadu 2011 ze zvědavosti zakládal blog, nečekal jsem, že ještě dnes na něj budu přispívat. Zatím se to ale daří, a tak po 13 letech je opět vhodný čas na stručnou bilanci a shrnutí za končící kalendářní rok 2024. 

Již tradičně začnu statistikami počtu článků v jednotlivých rubrikách za celé období, kde M = Miloš a Z = Zuzana (spoluautorka z let 2012-2013), a počty výhradně mých článků v jednotlivých letech. 

V žlutě vyznačeném poli je vidět, že jsem dosud zveřejnil 494 článků, jestliže si udržím četnost tří za měsíc, koncem února by jich bylo 500.   

Nejvíce textů přibylo do rubrik Výtvarné umění a Cestování, protože k nim mám nejvíce podkladů, např. malířů a sochařů v čekající frontě je 170, proto tento trend lze očekávat i do budoucna. Přispěly k tomu i návštěvy mnoha galerií a výstav, konkrétně Berlín – Gemäldegalerie (+ výstava Franse Halse), Alte Nationalgalerie; Postupim – Museum Barberini; Vídeň – Kunsthistorisches Museum (+ výstava Rembrandta a jeho žáka Hoogstratena), Albertina (výstavy Marca Chagalla a Roye Lichtensteina), Bank Austria Kunstforum (výstava Paula Gauguina), Österreichische Galerie Belvedere, Museum Moderner Kunst Stiftung Ludwig Wien (Mumok); Řím – Galleria Doria Pamphilj, Galleria Nazionale d'Arte Antica (s částečným zařazením obrazů z Galleria Borghese, která je v rekonstrukci), Galleria Nazionale d'Arte Moderna; Florencie – Galleria degli Uffizi. 

Něco z toho se objevilo v nových článcích Frans Hals - portréty s úsměvem, Gustav Klimt - vídeňská secese a symbolismus, Roy Lichtenstein (2) - komiksový pop art, někdy jsem dřívější články rozšířil o nová díla, případně po opakované návštěvě nahradil některé fotografie novějšími v lepší kvalitě. 

Uvedu jen několik příkladů, k Leonardu da Vinci jsem přidal Zvěstování (1472, Galleria degli Uffizi, Florencie), ke Caravaggiovi hrdelní scénu Judita stíná hlavu Holofernovi (1599, Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím); Alegorii prosperity v době knížecího přepychu (1531, Gemäldegalerie, Berlín) Albrechta Altdorfera; znázornění přísloví Jak staří zpívají, tak mladí pískají (1665-1670, Gemäldegalerie, Berlín) Jana Steena; Skalnatou krajinu v Labských pískovcích (1822-1823, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň) Caspara Davida Friedricha; k Édouardu Manetovi dvojportrét V zimní zahradě (1879, Alte Nationalgalerie, Berlín); třetí verzi Ostrova mrtvých (1883, Alte Nationalgalerie, Berlín) Arnolda Böcklina; ke Gustavu Klimtovi nedokončený portrét Amalie Zuckerkandl (1913-1914, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň) a symbolistický obraz Tři věky ženy (1905, Galleria Nazionale d'Arte Moderna, Řím); stabil-mobil Červený kůň (1966, Albertina, Vídeň) Alexandra Caldera; článek o Andy Warholovi se rozrostl o nám dobře známé symboly Kladivo a srp (1977, Galleria Nazionale d'Arte Moderna, Řím).

Z nahrazených fotografií lepšími se to týká téměř všech obrazů Pietera Bruegela staršího z Kunsthistorisches Museum ve Vídni a některých Caravaggiových.   

Od zatím nepublikovaných malířů přidám jen ukázku z výstav Rembrandta a Gauguina. Na přelomu let 1983-1984 jsem ve Šternberském paláci v Praze viděl výstavu Mistrovská díla pěti století ze sbírek Armanda Hammera z Los Angeles a mám odtud i katalog, na jehož přebalu se nachází Rembrandtův obraz Juno (1662-1665). Po 41 letech doputoval do Vídně, kde jsem ho mohl už vyfotografovat. 

Z Gauguinových obrazů na výstavě vybírám Zaříkávání (1903, National Gallery of Art, Washington) a z desítek Chagallových obrazů něco přidám do dřívějšího článku Marc Chagall - ve stavu beztíže, určitě mezi ně budou patřit Narozeniny (1923, AOKI Holdings, Jokohama). 

Divadelní představení a filmy

O divadelních představeních jen telegraficky, prvnímu je věnován samostatný článek a k novým hrám nemám texty her, abych je mohl podrobněji přiblížit: W. Shakespeare Hamlet aneb Hádala se duše s tělem (Městské divadlo); N. V. Gogol Ženitba (Mahenovo divadlo); Elegance molekuly (Dejvické divadlo s přenosem do auly FSI VUT v Brně) – o vědci Antonínu Holém; Vzpomínky zůstanou (areál koupaliště na Kraví hoře v Brně) – v hlavních rolích Zlata Adamovská a Petr Štěpánek; Vrabčák a anděl (Městské divadlo) – muzikál o životě Edith Piaf; Reality (Divadlo Husa na provázku); Brněnské metro (Reduta). 

Z komedie Vzpomínky zůstanou alespoň fotografie z poděkování divákům.

Metro v Brně zatím není, ale prý už je v plánu (za několik desítek let), z hry Brněnské metro mně utkvěla otázka: „Jak se v metru pozná Brňák?“ Odpověď: „Dívá se z okna.“

Na rozdíl od loňského roku jsme kino příliš nevyhledávali. Navštívili jsme dva filmy o malířích – Caravaggiův stín a Malíř jejího těla (o Pierru Bonnardovi) – Django (o Petru Jandovi a Olympicu) a Tajemství smrti, kterým provázel herec Jaroslav Dušek, „proslavený“ výrokem, že „lidé umírají proto, že se jim už nechce žít.“ Z logiky výroku plyne, že kdo chce žít, by umřít neměl. V tomto ohledu ale film žádné tajemství (alespoň mně) neodhalil.  

Koncerty

Koncertů jsme si užili celkem dost, prvním byl Beatfest s účastí skupin Odyssea a Progres 2 v sále Semilasso (o obou mám dřívější články v rubrice Hudba); dalším George and Beatovens, Flamengo a Karel Kahovec (SONO); No Name a Žlutý pes; Vlasta Redl a Janek Ledecký (v Bučovicích); Michal Pavlíček (SONO) s řadou hostů (Bára Basiková, Monika Načeva, …) a konečně Olympic v sále SONO s Trilogy tour, kde v první části hráli písně z monotematických alb Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř a druhou věnovali vybraným hitům z celé více než 60leté éry skupiny. O Pavlíčkovi a Olympicu jsou v hudební rubrice články s průřezem jejich tvorby, přidám proto jen několik fotografií (Odyssea, Progres 2, Pavlíček s Basikovou a Olympic):

    

Dovolené

Cestovatelským zážitkům dominují Řím s výletem do Florencie a Pisy a Berlín s výletem do Postupimi. I když v Římě a Berlíně jsme byli potřetí a několik článků o nich již na blogu mám, další by ještě měly následovat. Z Florencie jsem představil jen Most zlatníků a sochaře Benvenuta Celliniho, z Pisy šikmou věž, z Postupimi zatím nic. Alespoň po jedné fotografii sem vložím – z Říma baziliku Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné) v pohledu z Piazza del'Esquilino, postavenou v 5. století papežem Sixtem III; z Florencie Neptunovu fontánu z r. 1565 od Bartolomea Ammannatiho; z Berlína moderní architekturu víceúčelové haly Tempodrom (koncertní sál, kanceláře, bistro a wellness), otevřené v současné podobě r. 2001 u zastávky metra Ostbahnhof a z Postupimi náhled do zahrady zámku Sanssouci, v němž za vinohradem je vidět jen trochu víc než jeho střecha.

Z četných návštěv Vídně za výstavami přidám fotografie obou budov Belvederu (první je z léta a druhá z vánočního času), sochu Marie Terezie a funkcionalistickou budovu Adolfa Loose, v níž sídlí banka Raiffeisen.

U nás jsme většinu prázdnin strávili na letním sídle v Bučovicích a jen příležitostně si zajeli na výlet. Na konci října jsme si poněkolikáté připomněli krásy Lednicko-valtického areálu – zámek Lednice, přístav, umělou zříceninu Janův hrad a minaret.

V Brně bývají velmi pěkné adventní trhy na náměstí Svobody a Zelném trhu, na inovovaném Moravském náměstí místo jezírka v zimě je ledová plocha a vyhlídkové kolo. Ukážu alespoň to, jak je teď vyšňořen brněnský drak (krokodýl).

A na konci roku ještě přání do nového. Ať se v něm vše daří, užijete si hodně radosti, přeje Vám štěstí a jste zdraví. 

Podkladem PF je obraz Camilla Pissarra Čtvero ročních období, zima (1872, Musée de l'Orangerie, Paříž).